Reklama

Je to můj bývalý kolega Mirek. Zkraje jsem si pochvalovala, jak jedeme pěkně šetrně a plynule. Žádný styl brzda-plyn, žádné předjíždění přes plnou, žádné jeho invektivy na adresu řidiček nebo čepičářů ve škodovkách, kteří jsou mnohým motoristům trnem v oku.

Po asi dvou kilometrech, kdy jsme jeli po čtyřproudovce a blížili se k centru města, však nastal šok: tím, jak jsme naprosto spolehlivě jeli podle předpisů, jsme na silnici začali dělat zmatky.

Uvedu příklad. Blížíme se k přechodu pro chodce. Na chodníku okouní chlap. Já jsem to jako ženská vyhodnotila, že čeká na svoji partnerku, protože se rozhlížel a byl dost nervozní. Nikam nepospíchal.

Ovšem Mirek v něm neviděl zhrzeného nápadníka, který přešlapuje na místě, nýbrž klasického chodce. Okamžitě přibrzdil. Přepravní chladicí boxy, které jsem velkoryse dala dozadu do auta, když jsme vyšli z hypermarketu, sjely na bok a přimáčkly ke dveřím auta napěchované igelitové tašky. Maně jsem si vzpomněla na zralé banány v jedné z nich a na další zboží, které bych se nebála označit nápisem "fragile".

Copak nákup, ale to, co se dělo za námi! Kvílení auta, které se za námi snažilo dobrzdit, protože jeho řidič samozřejmě nepředpokládal, že bychom dali na rušné silnici přednost jednomu jedinému pěšákovi! Naštěstí dobrzdil včas a chlap-chodec, který postával na chodníku, na nás koukal, co jsme za amatéry, když takhle blokujeme dopravu a málem mu havarujeme před očima!
"Já se řídím dopravními předpisy, nic víc, nic míň," suše pojmenoval situaci Mirek. Na moji otázku, kolikrát už takhle způsobil na silnici karambol, odpověděl: "No, vloni v létě, když jsme byli s rodinou v Krakově, tak jsem taky dával přednost jednomu staršímu chlapovi, co chtěl přejít," připustil suše. "Zezadu do mne narazila dodávka a do ní další auto. Tomu mému se nic nestalo. Pravda je, že když jsem odjížděl, tak Poláci za mnou řvali. Co přesně, to samozřejmě nevím, polsky tak dobře neumím."

Jezdit s Mirkem je zábava. Každou chvíli na něj někdo troubí nebo mu řidiči nadávají, o různých sprosťárnách, co na něj ukazují, nemluvě. Nejenom proto, že vzorně přibrzdí (pro mnohé, co jedou za ním, tudíž naprosto nečekaně) u každého přechodu pro chodce. Vytáčí řidiče za sebou i tím, že když jede po hlavní, tak pouští řidiče, kteří jedou z vedlejší a potřebují odbočit v dopravní špičce na frekventované vozovce nutně doleva.

Že je to nadlidský výkon, o tom se Mirek jednou přesvědčil na vlastní kůži a od té doby se už těší, jak pojede tímto úsekem, aby zoufalce, co ne a ne najet na hlavní, jako pravý novodobý hrdina pustil. K naprostému zděšení těch, co jedou za Mirkem a pospíchají.

Vždyť i policejní statistiky hovoří jasně: hodně nehod, kde nejsou žádní zranění, se odehraje přesně podle tohoto scénáře. Někdo zabrzdí a ten za ním to už nestihne. Naštěstí to v těchto případech odnese jen karoserie.
"Mně to nic neudělá a jim to pomůže," řekl na adresu vděčných motoristů, kteří mu mávají a děkují mu." Mirek mne sice přesvědčil, že jezdí dobře a že by takhle měli jezdit všichni.

Ale v tom je možná právě ten problém - ostatní řidiči jako by na dobré vychování a hlavně předpisy zapomněli a jediné, čemu se podřizují, je spěch. Jen pevně věřím, že Mirek bude mít štěstí a na to své galantní chování nikdy nedoplatí...