Při čtení dnešního děsivého příběhu jsem si vzpomněla na svůj zážitek před několika lety.
Nejde o nic hrůzostrašného, ale opravdový, nevysvětlitelný příběh.
 
Před 5 lety mi zemřel zcela nečekaně - ze dne na den - bratr, bylo mu 40 let. Byli jsme z toho všichni zcela paralyzováni a zničeni, během vteřiny se mi převrátil život.
Nicméně, čas ubíhá, odbyl se pohřeb, zbyly vzpomínky a... věci po bratrovi.
Mimo jiné choval včely. Nikdo z rodiny se jich nechtěl ujmout, rodiče je nechtěli ani za nic, my s manželem bydlíme daleko, snad bych i jako ženská se byla obětovala, strýc mne načisto přesvědčil, no ale nešlo to.
 
Jednou bylo potřeba kolem včel něco dělat. Strýc měl přijít, je také včelař a chtěl si je odvézt. Ale marně jsme hledali kuklu a nějaké věci, které byly potřeba. Prohledali jsme místa, kde je měl bratr uloženy, nikde nic... Nikdo z nás je nebral, včeliček se svorně bojíme. Bylo to nepříjemné, strýc jel z veliké dálky.
 
Seděli jsme v kuchyni a přemýšleli, kam se mohly věci založit a jak se to stalo. Asi po hodině šla maminka do bratrovy dílny, kde jsme předtím byli. Všechny věci byly vyskládané na pracovním stole - přesně, jak to dělával bratr! Maminka začala křičet, všichni jsem se vyděsili, ale vysvětlení se nenašlo.
 
Předtím jsme všichni viděli, že stůl je prázdný a skříň, kde tyto nástroje měly být, taky. A najednou tohle... Mrazilo mne z toho dlouho, ale strach jsem už necítila.
Jen nad tím nepřemýšlím a cítím, že bratr je tu někde s námi, měl rodiče a ta místa moc rád a včelky taky... a neopustil je ani po smrti.
 
Kaylie
Tak z tohohle vyprávění mám docela husí kůži. Jak říkala moje babička - je mnoho věcí mezi nebem a zemí... Děkujeme za pěkný příspěvek.
Reklama