Magie

Vzkaz mě varoval, ať nechám tajného milence na pokoji

Tento příběh je pravda, ať sním svůj klobouk, jestli vám budu lhát… Mnoho z nás má v oblibě duchařské příběhy. Ten dnešní je z mého pohledu poněkud temnější a na svou čest můžu prohlásit, že v době, kdy jsem ho prožívala, mi nejedenkrát přeběhl mráz po zádech.

Před nějakým časem jsem se seznámila s velice zajímavým mužem. Umělcem. Byl to krátký, ale velice intenzivní románek, dá-li se tomu tak říci. Nebyla to úplně láska na první pohled, ale od našeho seznámení jsem bytostně vnímala takové to osudové cosi, tu magickou přitažlivost. Oba jsme v tu chvíli sice byli zadaní, ale něco nás prostě velmi silně táhlo k sobě. Určitě to znáte.

write

S milým umělcem jsme se toulali starou Prahou a poprvé mě objal a políbil na Karlově mostě, v místě (jak jsem se později dozvěděla od jednoho zasvěcence), kde se nachází silná prastará energetická linie.

Příběh měl klasický průběh tajného vztahu, ale jednou se mi stala zvláštní věc. Plná láskyplného opojení jsem seděla v kanceláři, kde jsem tehdy pracovala, když jsem velmi silně cítila zvláštní nutkání: vezmi do ruky tužku a piš… A zároveň neodbytný pocit, že to udělat prostě musím. Do té doby jsem se setkala s ženami, které pracovaly s automatickou kresbou třeba k určení diagnóz nebo k předání důležitých informací. S automatickým psaním, o které v tuto chvíli šlo, jsem zatím zkušenost neměla, i když jsem věděla, že existuje. Ruka se mi podivně chvěla, takovým tím pocitem, že něco důležitého přijde. Vzala jsem tedy tužku do ruky a ruka mi začala nejdříve psát všelijaké kroužky, osmičky a kudrlinky a pak z toho začal vycházet jasný text: „Dej od něj ruce pryč!“. Zároveň jsem celou svou bytostí vnímala rozčilení osoby, která mi tento vzkaz posílala. „Nech ho být, nepatří ti, pokud ho nenecháš, stane se něco strašného.“ Vzkaz pokračoval dál - „Už jsme se setkaly a ty jsi mi ho vzala, už tehdy jsem udělala něco hrozného našim dětem“. 

Možná si dovedete představit, jak se mnou tento zážitek zamával, a začala jsem nad svou láskou přemýšlet. Je pravda, že jsem věděla, že můj tajný milenec byl i v současnosti ve vztahu a nedělalo mu žádný problém scházet se i se mnou, o nějaké společné budoucnosti se z mého pohledu nedalo ani přemýšlet. Srdce mi tehdy málem puklo žalem, ale dospěla jsem k názoru, že to ukončím. Umělec byl v mystických záležitostech podobného ražení jako já, a tak jsem mu tehdy svůj zážitek vylíčila, poté jsem dostala ještě jeden vzkaz od té nešťastné bytosti, aby se naše vztahy narovnaly, je potřeba nechat za klid její duše nechat posloužit zádušní mši v kostele a ráda by od nás obou dostala kytici žlutých květin.

Umělci se toto řešení od začátku příliš nezamlouvalo, řekl, mi, že to neudělá, protože to necítí. V této době jsem dostala poslední zprávu: „...vidíš to, vykašlal se na mě tehdy i teď… a jednou to udělá i tobě“. Schůzky s tajným milým postupně řídly a postrádaly radost, bylo mezi námi to staré tajemství, až nakonec utichly úplně - z jeho strany. Já nechala za tu ženu sloužit zádušní mši, aby její duše, znovu zklamaná, došla pokoje, do kostela jsem přinesla svíčku a žluté květiny a v duchu ji požádala o odpuštění. 

Milého umělce jsem po pár měsících potkala náhodou na ulici, ale již jsem k němu cítila jen lítost podmalovanou vzpomínkou na pár krásných chvil, které jsme spolu prožili. Zašli jsme spolu do kavárny a povídali si o obecných věcech, v jednu chvíli mě strašně překvapil, protože mi řekl: „Víš, já na to často myslím, měl jsem to s tebou udělat. Jít do kostela, se žlutými květy, a požádat taky o odpuštění. Taky jsem si uvědomil, že jsem nikdy nechtěl vlastní děti, že bych se o ně hrozně bál „. 

Od tohoto příběhu uteklo mnoho času, já umělce už nikdy nepotkala, ale díky absolutní moci informačních sítí se vám přiznám, že se na něj občas podívám tajně na jeho Facebook. A doufám, že se mu vede dobře - ani nevím proč.

   
02.11.2016 - Příběhy - autor: Helena Pelikánová

Komentáře:

  1. avatar
    [9] Matinea [*]

    Ano, sněz klobouk Sml22 a k tomu zapij prášek

    superkarma: 1 02.11.2016, 23:19:39
  2. avatar
    [8] catcat [*]

    No tak, nosit kytky do kostela není zločinSml80 Šmírovat přes FB je už horší...

    superkarma: 0 02.11.2016, 10:51:04
  3. [7] Rikina [*]

    Určité osoby by se měly na veřejnosti pohybovat pod dozorem statného ošetřovatele, aby si neublížily. Sml79 A tohle by si měl přečíst ošetřující lékař, a změnit medikaci, ať už na to paní bere cokoli, nedělá jí to dobře. Sml80

    superkarma: 2 02.11.2016, 10:37:53
  4. [6] Andreadornova [*]

    No nevím co si o tom myslet...

    superkarma: 0 02.11.2016, 10:07:31
  5. [5] bobani [*]

    nesmysl

    superkarma: 1 02.11.2016, 10:06:46
  6. avatar
    [4] RenataMor [*]

    ????

    superkarma: 0 02.11.2016, 09:45:05
  7. avatar
    [3] Pentlička [*]

    Podvědomí.

    superkarma: 0 02.11.2016, 08:08:18
  8. avatar
    [2] paníliška [*]

    gerda — #1 Ano, je to hodně zmatené a důvěru to rozhodně nevzbuzuje.

    superkarma: 2 02.11.2016, 08:05:39
  9. avatar
    [1] gerda [*]

    Tak jít do kostela se žlutými květy, to pan umělec pořád ještě může dodatečně udělat, pokud ho to nějak tíží. Jinak se mi těžko věří tomu dopisování z druhého břehu, kdyby jedno slovo, ale takhle?Sml80 No, asi nejsem ten správně vnímavý objekt a přijímač tajemných vzkazů.

    1. na komentář reaguje paníliška — #2
    superkarma: 0 02.11.2016, 06:39:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme