Reklama

           

To je řečí, že školství potřebuje reformu! Premiant Eda, co má maturitu za 4, netrefí do lékárny bez GPS navigace, a ministr aby to řešil. Než se všichni dohodnou, jestli za všechno může ředitel, učitel nebo rodič, my si tady hezky v klidu prozradíme, kdo skutečně hýbe naším edukačním mlýnkem.

 

Takže… můj osobní názor je… že jestli je něco třeba skutečně zkvalitnit, někde přidat, něco opravdu důsledně ošetřit… pak je to pozice školníka!

 

To je ten pán, co na nás řval: „Eště jednou mi vlezeš s těma botama do třídy, tak ti takovou natáhnu, žes to nezažil!“ A co si budeme povídat, byli i tací, kteří to zažili. Byl to zvláštní pocit, když po letech člověk přišel na návštěvu a zjistil, že řev dál rezonuje chodbou.

 

Jaké bylo moje překvapení, když jsem probírala s jednou paní ředitelkou integraci dívky na vozíku do první třídy a hádejte, kdo k tomu měl hlavní slovo? „A jak s tim vozejkem? To jako bude jezdit až do třídy? Dyť to má kola z venku vod bláta! S tim já teda rozhodně nesouhlasim!“ Nějakou dobu jsme probírali možnost, že by holčičku někdo odnesl na židli a pak ji pokaždé zase přenesl někam jinam… než sama paní ředitelka uznala, že už to není integrace, ale pěkná blbost. Jenže pak se zjistilo, že bude s tím zabahněným vozejkem jezdit i do jídelny! Řeknu vám, nebýt fotek v novinách a šance na návštěvu prezidenta, snad by si oběd musela nosit v kastrůlku. K diskusi o jejím vzdělání už jsme se nedostali. Zbytek odpoledne jsme řešili, kam umístit kyblík s hadříčkem.

 

A když už jsme u těch integrací, nemůžu nevzpomenout naše přátele ze sousední větve. No jistě. Germáni! Germáni, Kazaši, Vietnamci a podobní. Představte si, že by jim škola poskytovala jakési hodiny češtiny navíc. Nebo dokonce jejich mateřského jazyka? No zatím je jich tak málo, že se z toho pokaždé nějak vylžeme, ale kdyby! To víte, Evropa tlačí. Kdyby to tak bylo… museli bychom vyřešit tu hlavní věc. Ne! Platy učitelů ne! Ti to přece dělají dobrovolně a z lásky. Je to jejich poslání! To sem vůbec nepleťte. My bychom museli hlavně všechno projednat se školníkem. Protože on večer zamyká školu a musel by počkat, až ty hodiny navíc skončí. Konzultace pro rodiče, kroužky pro děti, terénní expedice...ředitel bude pro, ale pak vás pošle za školníkem. Zkuste mu to nějak opatrně říct. Nesmíme ho rozlobit. Chápete?Je to pruďas, ale zlatej člověk.

 

Tak dobře. Tenhle článek je dost ubrečený. Přiznám se, že na jedné z těch škol došlo i na mě. Tenkrát jsem na počítači ve sborovně psala slovní hodnocení dětem a v šest jsem svým odchodem spustila alarm. Školník mě zamkl. Byla to moje blbost. Samozřejmě. Měla jsem mu to dopředu říct, že se asi zdržím. Omlouvala jsem se, jak jen to šlo, ale on na mě pořád řval a zatlačoval mě do rohu chodby. Nakonec se rozpřáhl… V tu chvíli se ve mně něco hnulo. Přestala jsem couvat a rázně jsem mu řekla, že tohle si nemůže dovolit a zbytek dořešíme zítra v ředitelně. Prosmykla jsem se mu pod rukou a běžela jsem domů. Tam jsem si dala panáka a brečela jsem jak idiot.

 

Druhý den… jsme se v ředitelně nepotkali. Pan ředitel konstatoval, že je mu to líto. A že ví, že si i jiní lidé stěžují. Ale že to musím chápat. Prý ho pokárá. Školník je strašně těžko k sehnání. Prý takovou práci nechce nikdo dělat. Stála jsem tam. Blbeček s vysokou. Stále základní plat, protože peníze nejsou, a tahle práce je poslání. Už tam nepracuju. Pan školník také ne. Nakonec musel odejít, protože napadl nějakou holčičku, která také spustila alarm. Přišli si stěžovat další rodiče. Jejich holčičce totiž platí ve škole kroužek. Chápete? Ta holčička, to je příjem. Učitel…

 

Ve sborovně nefunguje topení a na záchodech někdo ucpal odpad jablky. Hospodářka řve jak pardál a na zítřek hrozí zemlbábou. Školník odmítá vyjít z kutlochu. Tenhle týden čistí odpady už potřetí. Tuhle práci nechce nikdo dělat.

 

Takže to je můj vzkaz do Štrasburku. Jestli vám vadí v Čechách nerovné šance na vzdělávání, vykašlete se na evropské fondy a kurzy pro učitele. Pošlete nám, prosím vás, nějaké školníky! Hodně školníků!