Dneska je to nějaké smutné, každý chce vzkázat, že má někoho rád, nebo měl, ale je to nějak patetické. Já to trochu odlehčím. Chci tuhle krátkou zprávu věnovat kamarádce Monice. Je to šíleně hodná a milá holka, kterou znám od základky. V deváté třídě k nám přišla spolu s dalšími jako vetřelkyně.

Naše třída byla tehdy směsí dětí z celé čtvrti. No a já tuhle Moniku přehlížela jako velké širé rodné lány. Pak jsme šly na střední a já pochopila, že tahle holka je pro mě jedním z nejlepších lidiček. Prošly jsme spolu střední i vysokou a dodnes jsme kámošky. Nevidíme se každý týden, skoro ani každý měsíc, ale víme o sobě. A pro mě je moc super, že se jí můžu svěřit s problémy.

Ona je sice poděs, ale já ji mám ráda a ona to ví. Páč jí říkám, že si ji nechám. Takže Moňulinečko – já si tě fakt nechám, protože kdo by mi jednou hlídal děti, že!!!
 
slonbidlo


To také není špatný vzkaz a já ho rád zveřejním. Monika bude zajisté bez sebe radostí, že z ní bude neplacená chůva. Úplně vidím její nadšený výraz!


Reklama