Láska je nejhlubší cit, krásný, v životě potřebný, jenže přesně v tom bývá někdy onen háček. Tolik po ní toužíme, že skrz růžové brýle opojné zamilovanosti mnohdy nevidíme zdvižený ukazováček, který je varovnou kontrolkou. Chyby druhého se snažíme omluvit tím, že nikdo z nás přeci není dokonalý. Někdy bychom ale měly být už při prvních signálech obezřetné. Právě to si uvědomuje Lenka. Ta se dlouho bála znovu „skočit“ do nového vztahu, pak ale potkala Libora. Po dlouhé době muže, který si ji naplno získal. Tedy do doby, než začal rozkrývat svou minulost. Právě ta stojí za tím, že mladá žena nyní váhá, jestli si má partnera vzít.

Libor, se kterým Lenka tvoří pár rok a pár měsíců, je potřetí rozvedený a má dvě děti. O ty se stará vzorně, po této stránce mu nemá absolutně co vytknout. Lenku ale od samého začátku znervózňuje fakt, že má za sebou už tolik manželství. A právě to je ten důvod, proč mu na jeho žádost, zda se stane jeho paní, neřekla ano. Požádala ho, ať jí dá čas. Lenka si uvědomuje, že se svým rozhodnutím nemůže otálet. Miluje ho, chová se moc hezky, snesl by jí i modré z nebe, i přesto si jistá stále není. Když se ho ptala, proč to nikdy nevyšlo, odpověď byla, že bývalé manželky se ukázaly jako pěkné mrchy. Nikdy o nich hezky nemluvil. Ona je nikdy neviděla, takže, co je na tom pravdy, neví. Podle jeho slov jim dvěma to ale vyjde. Lenka touží, aby to byla pravda, jenže se bojí. To, co už má on odžito, bere jako jakési znamení.

Čtěte také:

Reklama