Od dětství jsem velmi "šikovná", takže na úrazové chirurgii jsem byla jednu dobu stálým hostem. Začalo to zlomenou rukou, pak ještě několikrát ruka, asi dvakrát noha... a v 15ti kotník, potom najednou klid a já si naivně myslela, že už mám své zlomeniny vybrané na zbytek života.

Jenže znáte to - nehoda není náhoda. 

Byla jsem na mateřské dovolené se svou druhou dcerou, která měla tenkrát půl roku a obě dcery dostaly vysoké horečky, angínu a já to pochopitelně od nich
dostala taky. Všechny jsme dostaly antibiotika a začalo nám léčení.

Dvě noci jsem téměř nespala, když neplakala jedna, byla vzhůru druhá - no všichni to dobře znáte. Třetí noc jsem šla v polospánku pro antibiotika do kuchyně a při návratu do pokoje jsem úplně zapoměla, že máme v předsíni výklenky, které jsou oplechované, protože zeď nesla stopy některých našich závodů s kočárky a koloběžkami z dob, kdy jsem byla malá.

Nevím, jak jsem mohla být tak šikovná, ale stalo se - nohou jsem narazila do plechu a to přesně tak, že jsem plech napasovala mezi malíček a zbytek prstů. Za můj slovník by se v ten moment nemusel stydět ani cestář na odpočinku :-)    

Ráno jsem zjistila, že noha je oteklá, barvy se střídaly od fialové přes zelenou až k hnědé a na nohu nemůžu pořádně stoupnout. Naštěstí se manžel ráno vrátil z práce, takže jsem si vzala na nohu dvě teplé ponožky, manželův sandál (stalo se mi to v prosinci a venku byl sníh) a poprosila souseda, jestli by mně nemohl zavézt na chirurgii. Protože byla venku námraza, ambulance byla dost plná, ale asi po dvouhodinovém čekání jsem se dostala na řadu. Pan doktor mně poslal na rentgen a po návratu se zběžně podíval na snímek a bez toho, že bych vůbec sundala ponožky napsal zprávu : noha bez otoku, bez hematomu, studené obklady a kontrola při obtížích za 14 dnů u svého obvodního lékaře.

Vrátila jsem se domů, kde jsem se snažila postarat se o dcery, i když noha pořád bolela. Odpoledne přišel další soused, že si potřebuje zavolat a když viděl jak chodím, zajímal se, co se děje. Když jsem mu ukázala svoji nohu, okamžitě mě sbalil do auta a odvezl mne na soukromou chirurgii. Znovu rentgen a důkladná prohlídka, potom zjištění, že je to tříštivá zlomenina záprstních kostí. Pak už klasika, sádra na týden nechodící a pak už chodička.

Asi za 3 týdny potom mi přišla pozvánka na chirurgickou ambulanci, kde jsem byla původně. Tak jsem si tam zavolala, proč mám přijít. Sestra mi okamžitě předala pana doktora, který mne "prohlížel" a ten mi sdělil, že se stal omyl v diagnóze a ta noha je vážně zlomená.

Když jsem se ho zeptala, jestli si opravdu myslí, že na zlomenou nohu chodím už 3 týdny a nemám žádné problémy, tak mně šokoval svým prohlášením znovu - vždyť jste na mateřské, to moc chodit nepotřebujete! Tak jsem mu jen oznámila, že se léčím u jiného lékaře a že na mateřské se občas nachodím víc než doručovatelka na obchůzce a jako bývalá pošťačka vím, o čem mluvím.

Noha srostla špatně, při změně počasí je to jediná zlomenina o které vím, ale i tak jsem ráda, že to díky panu doktorovi nedopadlo ještě hůř.

Milá ženo-in, díky za příspěvek. 

Z dnešních dopisů se mi zdá, že až si zlomím nohu já, nejlepší bude, postarat se o ni sama :-(. 

Jste doktorka nebo na to máte jiný názor? Napište: redakce@zena-in.cz
 
Reklama