Milá redakce,

 

vím, že máte široké spektrum čtenářek – od studentek, přes ženy v očekávání radostné události, maminky na mateřské i ženy v tom nejlepším věku. Věřím, že zde získám spoustu názorů na můj „problém“. Navíc jsem „dostala odvahu“, když tu tak v posledních dnech čtu informace o planých neštovicích.

 

Já sama jsem na mateřské a našemu synovi bude brzy 15 měsíců, dosud nebyl nemocen, tedy když nepočítám pár rým a nějakou tu vyrážku. Chodím do mateřského centra, je to úžasný relax, mohu všem maminkám doporučit, ale abych pokračovala. Našla jsem si tam několik kamarádek, zvlášť z hodin, které se nazývají „dílny pro batolata“. Myslela jsem, že je mezi námi maminkami takové nepsané souznění, nebo já nevím, jak bych to nazvala, že jsme rády, když jsou naše děti v pořádku a že si ani nepřejeme, aby onemocněly.

 

Ale! Minulý týden ke mně přišla Hedvika s malou Nikčou, těšila jsem se, že budeme mít víc času na popovídání si a na hru s caparty. Ve dveřích jsem si ničeho nevšimla, ale když Hedvika malou odstrojila – uviděla jsem na Nikče něco, co mne vyděsilo – prostě měla na sobě bíle zářící strupy od planých neštovic.

 

Hedvika si mého pohledu nevšimla, ale vím, že jsem musela vypadat asi dost vyděšeně, a syna jsem instinktivně vzala do náruče. Hedvika pořád mluvila a mluvila, v tom jejím vodopádu slov jsem najednou uslyšela: „No, to jsem fakt ráda, Eliško, že už jsme tady. Nikča je teď tak protivná a já si říkala, že jí bude s Honzíkem dobře, proto jsem ani tu naši schůzku nerušila, i když má holka ty neštovice.“

 

Už jsem se nadechovala k odpovědi, že mi to mohla zavolat a bývaly bychom to odložily, ale ona jen pokračovala: „Si představ, že sousedka, víš, ta co má Jakoubka, se trapně vymluvila, že je Jakub nemocný, a tak nás nemůže pozvat dál, ale já jsem tak ráda, že TY JSI NORMÁLNÍ. To je přeci jasný, že je lepší, aby takovou banální nemoc děti prodělaly jako mrňata. Tak to třeba Honza chytne taky a bude to mít hned za sebou....“

 

Jenom jsem zírala a dělala hm, hm... Přestože děti na sebe sahaly, zatím Honza neštovice nedostal. To ale nebylo to nejhorší, co by mi vadilo. Nejvíc mi vadí ta bezohlednost, fakt, že ona kamarádka vlastně rozhodla za mne, co mi může vadit a co ne, a vůbec se nepozastavila nad tím, že existuje nějaká vzájemná slušnost.

 

Opravdu je normální jít na návštěvu s nemocným dítětem, protože se to tak dělá? Mě totiž nikdy nenapadlo někoho "účelově onemocnět".

 

Ráda bych znala na toto váš názor – mně to totiž normální nepřipadá, přijde mi to více než bezohledné a arogantní.

Reklama