Reklama

„Ty seš ale sejratá,“ říkala mi máma každé léto. Chvíli mě to mrzelo, už jsem si na to ale zvykla. Budu prostě bílá jak ředitel vápenky i kdybych se přetrhla.

Záviděla jsem každé září opáleným spolužačkám. Zkoušela jsem se vytrvale slunit přes prázdniny, ale nebylo to nic platné. Jenom jsem zčervenala jako rak a za dva dny nebyl vidět žádný rozdíl. Krom toho, že mě pálilo celé tělo, jsem si ze svého „opálení“ neužila téměř nic.

Zkoušela jsem také různé opalovací krémy. Po jednom jsem vypadala, jako kdybych měla žloutenku a ostatní na mém těle zanechaly oranžové nesouměrné mapy. Které šly navíc špatně smýt. Po několika pokusech jsem to vzdala. Naučila nosit takové barvy, ve kterých nebudu ještě bělejší. A začala si to užívat.

Pak přišel gothic styl, vyznavači vampýrů, kteří si kupovali o dva stupně světlejší make-up a já najednou byla se svou mrtvolně bledou pletí hrozně in. Líbí se to i mému příteli, který ani jeden ze stylů nevyznává.

A protože móda se opakuje, nebudu propadat depresi, až budou in zase snědé tváře. Budu jen číhat na příležitost, až se ironicky řečeno „na výsluní“ vrátí tváře bledé.

Howgh

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Jak jste na tom s opalováním vy? Spálíte se snadno, nebo vám slunce potíže nedělá?

redakce@zena-in.cz