Myslíte si, že domácí ruční práce jsou na vymření? Nebo se najde další generace, která bude pokračovat? Co si o tom myslí čtenářkas nickem Lyoness, se dočtete v jejím příspěvku, za který moc děkujeme.

Dobrý den Ruční práce jsou pro mě koníček, relaxace a navíc má výrobek ještě praktické uplatnění.

Jako mála holka někde kolem osmi deseti let jsem začínala s vyšíváním. Nejdříve křížková výšivka na kanavu a panamu od jednoduchých písmenek až po složité barevné obrazy. Pokračovala jsem stonkovým a plným stehem. Těch deček a povlaků na polštářky a bůh ví čeho, co jsem navyšívala - ani nevím, kam se to všechno podělo. Spousty předloh mám doma dodneška a možná se ještě někdy k vyšívání vrátím. Vyšívat jsem přestala, protože  jsem pro své výrobky neměla praktické uplatnění. Oblečení s výšivkou nenosím, dečky a ubrusy doma nepoužívám.

Později jsem se naučila háčkovat a měla jsem snahu se naučit i plést. Ale moje pletařské výrobky měly jednu zásadní chybu - vždy jsem začala a skončila s rozdílným počtem ok. Možná dobré tak na trojcípé šátky, ale ne na svetry nebo šály :-) Další nevýhodou bylo, že moje máti byla levák a já to potřebovala odkoukat a od ní to nešlo... Háčkování mi vydrželo nějakou tu chvíli, udělala jsem si pár svetříků a triček.

Nějakou dobu jsem si pohrávala i se šitím, ale to mi moc nešlo - nějak jsem si nebyla schopná to na sobě poměřit, vyzkoušet, správně nastřihnout. Tak jsem se na to vykašlala. Jsem schopná si přišít knoflík, perfektně zkracuju v ruce jakékoli kalhoty (musím zkracovat všechny, protože mám metr šedesát), cokoli zašiji, ale tím mé šicí schopnosti končí.

Před pár lety mě spolubydlící začala uvrtávat do pletení. Na všechny moje námitky mi tvrdila, že to chce jen cvik, že se to naučím... A naučila... Dneska už nemůžu sedět u televize, aniž bych měla v ruce jehlice nebo zašívání nebo háčkování. Při nejhorším žehlím :-) Nedělat nic a jen tak koukat na telku mi přijde jako hrozná ztráta času.

Pletu svetříky, trička, tílka. Šály mě nebaví. Rukavice a ponožky taky ne. Čepice nenosím. Inspiraci na vzory, čerpám z různých časopisů a poslední dobou i z internetu. Model z časopisu také někdy použiju, ale většinou si ho upravím nebo rovnou sama vymyslím. Mám doma velkou krabici, pokud není plná přízí na pletení nebo háčkování, jsem neklidná a musím objednávat. Před týdnem jsem to s tím objednáváním přepískla a až přijde zásilka, budu si muset pořídit další krabici :-)

Pletu převážně na sebe a svoje výtvory také nosím. Sranda je, že moji kolegové mi dlouho nevěřili, že fakt pletu - mysleli si, že si dělám legraci... Dneska už to není tak běžné... Říkala jsem si, že jsme s kamarádkou opravdu spíš exoti. Proto mě potěšilo, když jsem tady na žena-in, narazila na slušnou komunitu pletařek.

Dneska se ručním pracem věnuje už jen málo žen. A věřím, že jen málo dnešní mládeže si k těmto věcem "pričuchne" Fakt je ten, že pokud to člověka vyloženě nebaví, nemá to moc cenu, protože v obchodech dostaneme takový svetřík bez práce a za skoro stejnou cenu nebo i levněji než přízi... Škoda jen, že vymizely i švadleny a krejčové. A to jak pro šití, tak opravy a úpravy oděvů. A pokud nějaké šikovné jsou, jsou tak drahé, že se často vyplatí poškozený nebo nesedící kus oděvu vyhodit nebo darovat a koupit si nový.

Lyoness

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Mnohá čtenářka (včetně mě) vám dá asi za pravdu. Znám švadleny, které už nechtějí šít. A pletení? Mé dcery na to nemají trpělivost, chtějí všechno hned a dokonalé.

Nebo se mýlíme, milé ženy-in? Učíte své dcery plést, háčkovat nebo vyšívat? Baví je to, nebo jim to připadá archaické a zbytečné?

 

Reklama