Vzdušné proudy berou Everestu kyslík

Náhlý pokles tlaku vzduchu, způsobený vzdušnými proudy, může zapříčinit smrt horolezců na Mount Everestu, tvrdí vědci, kteří analyzovali počasí vrcholové oblasti.
Přesnější předpověď těchto jevů by podle nich mohla zachránit životy.

Horolezci už vědí, že se nemají snažit dosáhnout vrcholu za větrného počasí.
Kent Moore, fyzik z University of Toronto, se však domnívá, že by si měli také dávat pozor i na měnící se strukturu vzdušných proudů, které ochuzují vrchol o životně důležitý kyslík.

Moore se začal zajímat o tento problém po přečtení knihy Into Thin Air, ve které je podrobně popsána smrt osmi horolezců, kteří se snažili zdolat Everest za vichřice v květnu 1996. Moore předpokládá, že úmrtí horolezců pravděpodobně urychlil nedostatek kyslíku. Ten způsobil jejich zmatení a dezorientaci.

Vrchol Mount Everestu se nachází v horní troposféře.
V této části atmosféry se vzdušné proudy pohybují okolo Země směrem od západu k východu rychlostí 110 kilometrů za hodinu a mohou horolezce vážně ohrozit. V této oblasti se také vyskytují tryskové poryvy vzduchu, velice prudké, nárazové poryvy větru uvnitř vzdušných proudů.
Kniha Into Thin Air popisuje čekání horolezců na zklidnění počasí a jejich následný výstup k vrcholku Everestu. Když se však krátce nato kolem nich přehnal tryskový poryv, horolezci se ocitli v nesnázích.

Moore vysvětluje, že tento tryskový poryv může táhnout ohromné vzduchové masy po horském svahu vzhůru, a tak způsobit pokles tlaku vzduchu. Podle Moora může tento jev snížit parciální tlak kyslíku přibližně o 6 %. To pro horolezce znamená, že jejich příjem kyslíku se sníží o 14 %. Přitom v této nadmořské výšce obsahuje řídký vzduch pouze třetinu kyslíku ve srovnání s vzduchem při hladině moře. "V těchto výškách již horolezci bývají na hranici svých možností," tvrdí Moore. "Náhlý pokles tlaku může u některých z nich způsobit vážné psychické potíže."

Aby ověřil svou hypotézu, sledoval Moore údaje naměřeného barometrického tlaku z nejvýše položené meteorologické stanice na světě. V roce 1998 ji vědci z Massachusetts Institute of Technology umístili v Jižním sedle pod Everestem. Moore a jeho kolega John Semple, lékař v Sunnybrook and Women's College Hospital v Torontu, vypočítali, jak by tyto změny tlaku ovlivnily horolezce. Svoji práci představili na společném zasedání Americké a Kanadské geofyzikální společnosti začátkem května.

Při rozhodování, zda je závěrečný výstup bezpečný, se horolezci obvykle spoléhají na informace o rychlosti větru. „Rychlost větru však nebere v potaz tryskové poryvy,“ tvrdí Moore, „i když by se daly snadno určit pomocí běžných metod předpovědi počasí. "Když se mění vzdušné proudy, znamená to nebezpečí, horolezci je však zatím neberou v úvahu."

Horolezci zahajují obvykle svůj výstup na nejvyšší horu světa v základním táboře v nadmořské výšce 5 000 metrů, odkud se postupně přesunou k Jižnímu sedlu ve výšce skoro 8 000 metrů. Odtud je to však na vrchol ještě celý den výstupu.

8. května 1978 zdolali Reinhold Messner a Peter Habeler jako první Mount Everest bez pomoci kyslíku. Od té doby se stále více horolezců snaží zdolat nejvyšší místo na světě bez kyslíkových lahví.

Více informací najdete ZDE .

Reklama