Bulvár

Vzdala jsem se osudové lásky

Milá redakce,
toto je téma přímo pro mě. Mám jednu věc, tajné přání, o kterém neví ani můj nynější přítel, které bych si chtěla splnit, kdybych se mohla vrátit v čase.

Tenkrát jsem měla 19 let, čekaly mě přijímačky na výšku a také maturita, měla jsem skvělého a dokonalého přítele, se kterým jsme si měli stále o čem povídat a oba jsme věřili tomu, že naše láska je ta osudová a vydží navždy. Osudová dozajista byla, ale...

Můj přítel bydlel na opačném konci republiky (ale přesto jsme se vídali téměř každý týden a denně jsme si volali). A já jsem někoho potkala přímo v mém městě. Pamatuji si to jako dnes. Potřebovala jsem něco od našeho školního správce sítě, vešla jsem k němu... Měl návštěvu. Snědého kluka atletické postavy s polodlouhými kudrnatými černými vlasy, které mu roztomile padaly do temných očí. V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Prostě hormony zapracovaly a já jsem od té chvíle nemyslela skoro na nic jiného, než jak se s tím klukem seznámit.

Jak jsem to udělala, nebudu popisovat, bylo by to zdlouhavé, ale nakonec se povedlo a my jsme se sešli mezi čtyřma očima. První setkání nemělo chybu. Okouzlil mě svojí inteligencí, znalostmi, také jsme měli velmi podobné zájmy. Byla jsem z něj v sedmém nebi.

Ale co můj přítel? Věděl o něm. A věděl také to, že je to jen kamarád, a byla jsem pevně odhodlaná, aby to tak zůstalo. Bohužel hormony se neutišily a já jsem bláznila čím dál víc. Jak strašně dnes svého chování lituji a mrzí mě. Ne, přítele jsem nepodvedla ani v nejmenším, ale strašně jsem mu ubližovala tím, jak jsem se od něj vzdalovala a nebojovala.

Pak se se mnou rozešel. A já jsem byla tak zblblá, že jsem ho to nechala udělat. Největší lásku svého života jsem nechala odejít. Pro něco, co za to nestálo.

Ano, brzy jsem začala chodit s mým kamarádem (utěšovatelem). Prvního půl roku to bylo krásné, potom ale z jeho strany city ochladly, moje hormony se také přestaly bouřit a zbyli z nás jen spolu spící kamarádi. Měl mě rád, to nepochybně, bohužel ale nemohla být řeč o žádné spalující vášni nebo nehynoucí lásce.

Vztah jsem se snažila vskřísit další dva roky. Bylo to pro mě bolestivé, ale tentokrát jsem se nechtěla vzdát tak snadno. Hned potom, co jsem vychladla, tak se ve mně probudila hrozná lítost nad zbytečně ztraceným vztahem. A ta hluboká lítost je ve mně dodnes. Není dne, abych na bývalého přítele nepomyslela a nepocítila píchnutí u srdce. Tenkrát jsem ho hrozně milovala a jen moje blbost a pobláznění zavinily, že jsem na to zapomněla. A něco z té silné lásky je ve mně doteď. Možná tam někde hluboko ho miluji stále stejně (od našeho rozchodu uběhlo skoro 5 let), nejspíš to tam ale zůstane pohřbené do konce života.

Kdybych se mohla vrátit, tak by to mělo být pár minut, než jsem mu odkývala kopačky. Promluvila bych si sama se sebou, možná bych se pořádně profackovala a hlavně bych se snažila, abych si vzpomněla, co vlastně chci. Také bych použila slova jako „litovat do konce života" a podobně. Prostě bych nás dva udržela spolu za každých okolností. Ano, přišla bych o spoustu zajímavých a hezkých zážitků, ale byla bych ochotná to podstoupit, protože bych jistě mnoho jiných získala. A kromě toho bych neměla pocit, že jsem totálně potopila nejkrásnější vztah, jaký jsem kdy měla a mohla mít.

Jistě si řeknete, že jsem ještě mladá a jistě se mi povede zapomenout. S tím mládím souhlasím, s tím zapomínáním si nemohu být jistá. Pořád ve mně doutná neviditelná naděje, že nás osud opět svede dohromady a podaří se nám pokračovat tam, kde jsme před pěti lety skončili. No a zároveň se taky hrozně bojím, že se to opravdu stane :).

Omlouvám se, že jsem se tolik rozepsala, ale jak říkám, toto téma mi sedlo.

S pozdravem,

Vaše čtenářka Nancy.


Děkujeme za nádherný a romantický příběh...

Teď nevím, jestli Vám mám přát, abyste se se svým bývalým přítelem dala dohromady, přece jen, píšete, že teď máte taky přítele... ;) Asi to nechám na osudu :).

Máte v životě taky nějakou událost, u které byste chtěly, aby se stala jinak? Nebo aby se vůbec nestala? Chtěla byste někdy vrátit čas? Proč? Co byste chtěla změnit? Nebo do jakého období se vrátit?

Napište mi na redakce@zena-in.cz!

   
16.01.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [7] edith1975 [*]

    tak ho zkus kontaktovat

    superkarma: 0 16.01.2007, 21:58:56
  2. avatar
    [6] Janinas [*]

    Milá Nancy, ani nevíš, jak Ti rozumím. Zažila jsem něco podobného - můj kluk byl na vojně a já ho ztratila kvůli krátkodobému flirtu. Není dne, abych si na něj nevzpomněla.

    superkarma: 0 16.01.2007, 16:18:57
  3. [5] Bellana [*]

    Největší předností dávných lásek je to, že jsme zapomněli na negativa a vzpomínáme jen na to kouzelné. Romeo a Julie by v dnešní době po pár letech skončili u rozvodového soudu a Julie by lkala, že si nevzala Parise .

    superkarma: 0 16.01.2007, 12:09:08
  4. [3] Samík97 [*]

    Milá Nancy,není třeba litovat minulosti,zdá se,že si pochovaný vztah foukáš jako bebíčko a příliš si ho idealizuješ.Už moje prababička říkala,že "olízanej vdolek" ani "spravovanej hrnec" nikdo nechce.ŽIJ BUDOUCNOSTÍ, PŘINESE TI VĚCI DOBRÉ.

    superkarma: 0 16.01.2007, 09:56:17
  5. avatar
    [2] malenina [*]

    Myslím, že s odstupem času si některé věci moc idealizuje a vidíme je jinak než to doopravdy bylo. Ať tak či onak, sama jsi se tenkrát rozhodla. Příště už budeš vědět, že některé věci je třeba pořádně zvážit

    superkarma: 0 16.01.2007, 09:54:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme