Bulvár

Vzala jsem si Francouze!

Ladislava Chateau

Chateau znamená francouzsky zámek. To ale není ve Francii neobvyklé jméno, ani vám neprozradí, zda jeho hrdý nositel je šlechtického původu. Je to stejné, jako byste se v Čechách jmenovali Zámečtí. Jaké to je provdat se za Francouze, o tom jsme si povídali se spisovatelkou Ladislavou Chateau, ženou, která žije napůl ve Francii a napůl v Praze. A neopomněli jsme ani vyzvídat, o čem bude její první filmový scénář...

Jméno: Ladislava Chateau
Datum narození: 10. květen 1950
Znamení: Býk

Vydala jste dva životopisné romány, publikujete v různých médiích, například v Literárních novinách... živíte se literaturou?
První kniha Barman Rytířem čestné legie je vzpomínka na mého prastrýce, slavného pařížského barmana; opustil Čechy ještě před válkou a za účast v odboji byl vyznamenán nejvyšším francouzským vyznamenáním - Řádem rytíře čestné legie. Druhá kniha Portrét pro Lou, Marii a Sabinu jsou tři eseje o prvních ženách -psychoanalytičkách, všechny patřily k blízkému okruhu Sigmunda Freuda. Literaturou se v Čechách živit nelze. To mohou jen spisovatelé-podnikatelé, jen ten, kdo k tomu má luxusní podmínky... Ostatní většinou vytloukají klín klínem; odměny za literární příspěvky nebyly valorizovány snad více než deset let; autoři často píší a publikují za symbolické částky, často ani to ne. Situace věru nevídaná v jiných zemích.

Ladislava Chateau

Jaká témata vás literárně zajímají - už víte, o čem bude vaše další kniha?
Pro literární časopis Tvar už několik let připravuji pravidelnou rubriku Francouzské okno, kde informuji o francouzských kulturních událostech, o nových knihách, výstavách apod. Totéž činím pro rozhlas, nejčastěji pro stanici Vltavu; přispívám do Ranní mozaiky a odpoledního Spektra. Některé z těch textů bych chtěla letos připravit ke knižnímu vydání. Pokud jde o témata, tak spíš připomínám osobnosti i události, na které se už pozapomnělo; velké osobnosti, které ale zůstaly ve stínu těch slavnějších, například Sabina Spielreinová, splupracovnice a milenka Carla Gustava Junga.

Slyšel jsem, že chystáte film, jak tahle myšlenka vznikla a o co se jedná?
Ano. To je pravda. Pan režisér Milan Cieslar si vybral k filmovému ztvárnění esej Pacientka doktora Junga, tragický příběh Sabiny Spielreinové. Takže právě teď připravujeme scénář. Film se pravděpodobně bude jmenovat Sabinotschka. Ale to je zatím jen pracovní název.

Máte s filmováním nějaké dřívější zkušenosti?
Ne. Je to poprvé, úplně nová zkušenost. Scénář je literární obraz; dialogy, barvy, pohyb, zvuky. Je to docela jiný způsob psaní.

V mládí jste tíhla spíš k malování, kdy se to ve vás zlomilo a rozhodla jste se pro literaturu?
Maturovala jsem na výtvarné škole na Hollarově náměstí. Literatura mi byla ale vždy nejbližší. Psát, uveřejňovat a překládat jsem začala hned, jak to šlo, v devadesátých letech. Nejdříve jsem překládala pro Střední Evropu, občas přispívám do Lidových novin, píši pro Salon - literární přílohu Práva, pro Literární noviny, Listy, kdysi jsem psala Kauzy pro Reflex a další... Také jsem se Zdenou Šmídovu přeložila knihu současné francouzské prozaičky Marie Darrieussecqové Prasečiny. Kniha byla rychle vyprodaná, zřejmě si kupující mysleli, že půjde o nějaké návody, ale jde o zasahující kritiku současné společnosti.

Jak jste se seznámila s manželem?
Zemřelí někdy ovlivní naše životy stejně jako živí. Někdy koncem roku 1987 přijel do Prahy novinář televizní stanice FR3, Regis Nusbaum. S kamarádem Pascalem potřebovali průvodce po Praze, novinář natáčel Videojournal z pražského disidentského prostředí. Tehdy se obrátili na mého tatínka; telefonní číslo a adresu dostali od přátel v Paříži, kteří po strýcově smrti neztratili adresu jeho synovce (mého otce) žijícího v Praze, kterou jim strýc Rudolf svěřil pro případ, že by se něco přihodilo, tak aby mohli uvědomit české příbuzné. Tatínek byl už nemocný, a tak jsem se role průvodkyně ujala; za několik let od tohoto setkání jsme se s Pascalem vzali. Ve Francii jsem krátce pracovala v kulturní sekci na české ambasádě v Paříži. V druhé polovině devadesátých let jsem se vrátila domů, abych se postarala o těžce nemocné rodiče.

Žijete střídavě ve Francii a v Čechách, publikujete i ve Francii?
Myslím, že teď je důležitější reflektovat spíš francouzské a frankofonní věci v českém prostředí; povědomost o nich se vytrácí, jak říkají Francouzi, rychlostí splašeného koně.

Jak vůbec vypadá vaše domácnost?
No, poněkud netypicky; mluví se všemi jazyky, kdo co dovede; anglicky, francouzsky, česky; manžel umí le pes, pospěš si a nevym... Velké pokroky v češtině nedělá, ale jistou snahu mu nelze upřít. U nás doma stále někdo přijíždí a zase odjíždí. Ale svátky slavíme všichni pohromadě, nejčastěji v Praze. Také volno, kterého bohužel moc není, se snažíme prožívat společně. Na nějaké manželské konflikty nemáme čas. Když musíte ujet tisíc kilometrů, abyste se setkal se svým manželským druhem, tak se s ním rozhodně nebudete o něco dohadovat, takový fajnšmekr není nikdo z nás. Nutno říci, že manžel podporuje moji práci; českou literaturu zná velmi dobře; nejraději má Poláčka a Čapka, ale zná dokonce i Šaldu. Pascal chtěl důkladně poznat prostředí, ve kterém jsem žila, a tak přečetl i mnoho uvědomělých románů z padesátých a počátku šedesátých let, hodně jich bylo přeloženo do francouzštiny. Stále se mne ptal, proč, když hlavní hrdina hraje tenis, tak jde většinou o zápornou postavu. Nechápal, že tenis byl tehdy považován za buržoazní hru. Minulé blbosti ovšem nahradily blbsti současné, možná ještě nebezpečnější.

 

Byla jste někdy zamilovaná do cizince?

Možnost%
Ano, ale nic z toho nebylo.33,3
Ano, stále jsem.5,9
Ano a je z toho krásné manželství!9,8
Ano, bohužel jsem si ho vzala...2
Ne.49

 

Děti vychováváte česky, nebo francouzsky?
Z předcházejícího manželství mám jedinou dceru, která je už dospělá. Ve Francii chodila na základní školu, takže se s francouzským prostředím dobře sžila; nedávno dokončila studia fotografie na pražské FAMU. Ostatně fotografie u tohoto článku jsou od ní (usmívá se).

Je to těžké skloubit dvě odlišné kultury do jedné rodiny?
Francouzská a česká kultura nejsou zásadně odlišné. Jde spíš o jiné zkušenosti, každý z nás žil a vyrůstal v jiném politickém kontextu. A to se samozřejmě občas projevuje; v názorech, postojích. Já jsem mnohem opatrnější, úzkostnější... Patrný rozdíl je také ve smyslu pro humor. Našemu humoru, životním paradoxům a vtipům rozumí všichni, kdo prošli podobnou historickou zkušeností, Poláci, Maďaři, Rusové... Francouzi naše komické situace nedovedou často pochopit. Tím neříkám, že by neměli smysl pro humor. Ale mají prostě jiný humor. André Breton rád vyprávěl vtip o odsouzenci, kterého vedou v pondělí na šibenici, a on zvolá: „To nám ten týden pěkně začíná!“

Máte doma nějaké zvíře?
Ano. Máme le psa, černého kokršpaněla - ten žádné jazykové problémy nepociťuje... Všechno si dobře zařídí ve všech jazycích... Pes je pocit. Pes s námi zakouší všechny emoce; trable i radosti. Tou úžasnou schopností všechno intenzivně prožít nás daleko předčí; hru, procházky, vůně... O vztahu psa a člověka psala krásně Marie Bonapartová v knize Topsy, i její přítel Sigmund Freud se často zmiňoval o svém milovaném čau-čau Jofim. Konečně Jofi a Topsy byli sourozenci, pocházeli z jednoho vrhu.

Je nějaká typicky francouzská vlastnost, která vás na vašem manželovi vždy pobaví, a naopak manžela v Čechách?
S manželem se ani po mnoha letech neshodneme, kdy je ráno, kdy večer a kdy noc; pro mne je ráno, když pro Francouze je ještě noc; večer je doba, kterou Francouz považuje za pozdní odpoledne a to, co Čech považuje za noc, je pro Francouze večer, kdy se jde někam na večeři. Francouzům v Čechách také chybí rituál aperitivů a právě ty dlouhé pozdní večeře. Česká společnost je příliš uspěchaná, rychlost je tady jako nějaká návyková vlastnost; čas se vnímá jinak, takže je někdy obtížné ty bohulibé zvyky dodržovat. Pro Francouze je také velmi obtížné pochopit náš zvyk s přezouváním, s domácími trepkami... Manžel z toho byl tak zmaten, že jednou se málem zouval i v divadle, když viděl, jak se tam přezouvají dámy v róbách ze zimních kozaček do lodiček...

Kdybyste měla říct jedinou věc: Co se vám na Francii líbí nejvíc?
Je to možná už jediná země, kde se holky a kluci „balej" na knížky.

Když už jste narazila na to „balení“, jak je to s pověstným francouzským milováním?
Odpovím slovy slavného básníka Heinricha Heina (pro Francouze Ajniše Ajna), který ve fejetonu v roce 1846 napsal: Mluvit v posteli o lásce německy, to znamená poslouchat, jak drkotá po kamenitém dláždění dřevěná kára s nebožtíkem (...). A Heinrich Heine věděl o lásce a milování hodně; jeho milenka a pozdější manželka byla půvabná pařížská prodavačka Eugénie Mirate.
Zdá se, že v žádném jazyce na světě neznějí milostná vyznání tak melodicky jako ve francouzštině: Je t´aime, je t´embrasse, ma chèrie... Jen pro ženský klín vymysleli Francouzi 223 výrazů, namátkou vybírám: l´abricot fendu (náštíplá broskev), le café de deux colonne (kavárna u dvou sloupů), Les Pays-Bas (Nizozemí), la fontaine (studánka)...
Stejná obraznost platí samozřejmě i pro pohlaví muže, francouzština obsahuje 292 výrazů, opět jen namátkou: Cyclope (Kyklop), Charles-le Chauve - plešoun Čárlí, l´allumette (zápalka)...
Nepochybně i tato „terminologie" patří ke stylu života, k hravosti, vlastnosti tak typické pro Francouze. Na vysvětlenou a na závěr zdůrazňuji, že francouzštinu neovládám tak dobře, abych znala všechny pojmy, ze kterých jsem jen namátkou vybírala pro náš rozhovor...

A další typicky francouzská věc - víno?
Francouzi rádi en famille večeří v dobré restauraci. Ke každému jídlu, ke každému chodu pijí jinou značku vína. O víně ví každý všechno. Už malé děti jsou napájeny vínem, ředěným vodou. A na venkově v době vinobraní střeží vinaři svoji úrodu ve dne v noci, ozbrojeni přinejmenším pořádnou holí. Francouzi se dovedou vášnivě přít o to, zda právě ta značka ladí s tím či oním sýrem, pokrmem; zda Châteaunef-du-Pape či rosé Val de Loire nebo spíš Sauternes, ročník 55... Tvrzení, že víno musí být lahodné, lehké a musí probouzet chuť po dalším doušku,má ve Francii platnost zákona.

Ladislava Chateau

Fotografie: Štěpánka Borýsková

 

Kam dál? Manžel není Čech...

Vzala jsem si Araba. Hrůza!
Omyl: Vzala sem si Cikána

 

Četla jste někdy nějakou knihu od Ladislavy? Vzala byste si Francouze? Co si myslíte o manželství na dálku?

   
22.06.2009 - Rozhovory - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [20] FAXÍK [*]

    nikdy jsem nebyla zamilovaná do cizince, když u nás je tolik hezkých kluků

    superkarma: 0 23.07.2009, 13:06:22
  2. [19] svetlana [*]

    mě se líbí češi

    superkarma: 0 27.06.2009, 16:13:11
  3. avatar
    [18] Myškomedvídek [*]

    zůstanu u českých klukůSml22

    superkarma: 0 27.06.2009, 14:31:25
  4. [17] Sahi [*]

    Nečetla.Na dálku z dětma ne.Je to zajímavé s cizincem,ale i velmi složité.U nás byla francouzka na výměnu a byla sympatická a nijak zvláštní.

    superkarma: 0 27.06.2009, 10:40:45
  5. [16] libuno [*]

    Setkávám se poprvé na vašich stránkách s paní Ladislavou. Dříve jsem hodně čítávala. Musím se přiznat, že téměř nečtu.

    O tom, zdali bych si vzala Francouze, jsem nikdy nepřemýšlela. Asi bych se bála jiného prostředí, snad problém jazyka. Přestože jsem měla 4 roky francouzštinu na gymnáziu, asi bych se nedomluvila. Otrocké překládání. Řeč ale přenádherná.

    Manželství na dálku? Věc názoru. Každému vyhovuje něco jiného. Možná, že by mi to zpočátku vztahu vadilo, ale dnes bych na to i přistoupila.

    superkarma: 0 22.06.2009, 21:46:45
  6. [15] Bubuhlubla [*]

    asi jsem ještě nic nečetla,ale napravím to,mrknu se do knihovny.Nikdy neříkám nikdy.Jsem zadaná,ale kdybych nebyla,vzala bych si kohokoliv koho bych milovala,tedy i Francouze,nebo Marťana.

    superkarma: 0 22.06.2009, 16:38:35
  7. [14] Anai [*]

    Ovšem jde o to, jak bych vypadala, kdybych to víno vůbec nepila... třeba by ze mě byla koule! Sml22

    superkarma: 0 22.06.2009, 16:06:51
  8. [13] Anai [*]

    vladka006: Asi máme každá jiný metabolismus - víno piju ke každé večeři a nějak to nefunguje! Sml30 Zřejmě piju málo, ale to by mi bylo pak špatně a nemohla bych do práce... Sml57

    superkarma: 0 22.06.2009, 16:05:47
  9. avatar
    [12] vladka006 [*]

    Anai — #11

    Taky jsem slyšela teorii, že je to tím francouzským vínem. Je fakt, že jsem jednou takový vínový víkend zažila a zhubla za něj 2 kila a to jsem se vyloženě přejídalaSml30. Sexem to nebylo, nebylo s kým. Takže určitě tím vínem.

    superkarma: 0 22.06.2009, 14:30:40
  10. [11] Anai [*]

    vladka006: taky mě to napadlo, jenže co mám doma sice mladého, leč těžce přepracovaného topmanažera, tak si moc neužiju a když, tak jen o víkendu po ránu! Sml57 Člověk nemůže mít zkrátka všechno.... Sml23

    1. na komentář reaguje vladka006 — #12
    superkarma: 0 22.06.2009, 14:19:46
  11. avatar
    [10] vladka006 [*]

    Jakub D. Kočí — #8 Nevím, vydatně nevečeřím Sml54

    superkarma: 0 22.06.2009, 13:48:49
  12. avatar
    [9] Milala [*]

    Znám ze svého okolí Francouze,který si vzal Češku,ale žijí tady.Je to výborný chlap a společník!

    superkarma: 0 22.06.2009, 13:30:43
  13. avatar
    [8] Jakub D. Kočí [*]

    vladka006 — #7 To je snad normální, ne? Sml80 Teda ne nutně francouzský...

    1. na komentář reaguje vladka006 — #10
    superkarma: 0 22.06.2009, 13:12:32
  14. avatar
    [7] vladka006 [*]

    Anai — #2 Třeba Fráňové si udržují figuru tím, že po vydatné večeři si dopřejí nefalšovaný francouzský sex. Sml57

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #8
    superkarma: 0 22.06.2009, 11:54:30
  15. avatar
    [6] Jakub D. Kočí [*]

    *modrá — #4 Jak kdo. Měl jsem učitele angličtiny polyglota. Jak sám říkal, uměl dobře 9 jazyků (podotýkám, že z jiné rodiny - hebrejština, angličtina, ruština...) a dalšíma asi 20ti se domluvil. Pak byly jazyky, které neuměl - třeba čeština - tak, že za 14 dní pobytu tady, dokázal plynule konverzovat o běžných věcech. Výslovnost místy sice trochu komická, ale prostě mu to nedělalo problém.

    superkarma: 0 22.06.2009, 11:41:20
  16. avatar
    [5] Jakub D. Kočí [*]

    Já bych si Francouze taky nevzal Sml30

    superkarma: 0 22.06.2009, 11:33:06
  17. avatar
    [4] *modrá [*]

    vadilo by mi že se s ním nemůžu pořádně česky domluvit (jak mi huba narostla) v cizí řeči člověk nevyjádří jistě všechno úplně tak jak by chtěl...

    Jinak život francouzů je mi tuze sympatický !

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #6
    superkarma: 0 22.06.2009, 11:23:52
  18. [3] Anai [*]

    Odpovědi na další:

    - Francouze bych si jistě vzala, kdyby mě v průběhu života nějaký chtěl.

    - Manželství na dálku může fungovat jen snad jen právě u takové ženy, jako je Laďka, normálně bych řekla, že ne.

    superkarma: 0 22.06.2009, 11:00:08
  19. [2] Anai [*]

    Laďka Ch. je moje býv. kolegyně a kamarádka, jsem na to hrdá, neboť je to skutečně neskonale výjmečná a úžasná osobnost. Bohužel pro oboustranné zaneprázdnění se nevidíme teď, co už spolu v ústavu nejsme, velmi málo. Četla jsem její překlady (Prasečiny - velmi doporučuju!!!) i její první knížku, na tu druhou se moc těším, až si jí opatřím. Její vyprávění o francouzském životním stylu mě fascinovalo a bezděky se ho snažím, jak to jen jde, napodobovat, aspoň tedy ty večeře. Záhadou je pro mě obligátbní štíhlost Francouzek, přestože skutečně jedí a pijí to víno pozdě večer. Asi to mají vrozené, já mám za každou takovou večeři kilo nahoře. Zřejmě ovšem nechodí spát jako já ihned po ní, protože mají noc jindy, než my a než já určitě. Sml30 Nikdy nezapomenu, jak mě v poledne Laďka učila jíst po francouzsku: oběd jsme "uvařily" v kanceláři a "stolovaly", sice bez vína, ale s obligátním drobením chleba a hlavně velmi, velmi pomalu.... říkala, že díky tomu, že hrozně htlám, mám zažívací obtíže. A víte, že měla pravdu? Sml22

    1. na komentář reaguje vladka006 — #7
    superkarma: 0 22.06.2009, 10:58:19
  20. avatar
    [1] polimurda [*]

    Určitě  na  můj  styl,bych  si  cizince  nevzala. Vždyť  u  nás  máme  dost  krásných  mužů  nemusíme  přece  jezdit  do  ciziny.

    Manželství  na  dálku  není  zrovna  dobrá  volba,  jeden  neví  co  dělá  druhý  a  může  slibovat  hory,doly  mě  by  neobměkčil  čajíčkem.

    Cizince  nikdy, jinší  kraj-jinší  mrav.  Těžko  se  zvyká  a  přizpůsobuje  na  zvyklosti. Rozvody  jsou  pak  na  denním  pořádku.  V  televizi  je  toho  k  vidění  myslím  dost          Sml22   Sml22   Sml22

    superkarma: 0 22.06.2009, 10:48:11

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme