Člověk si zaslouží druhou šanci, říkala si Anežka (44), když zvala do svého bytu muže bez domova. V té době ještě netušila, zda bude její dobrý skutek po zásluze odměněn, či potrestán.

„Do parku kousek od bytu chodím dlouhá léta venčit psa, ale toho chlápka podřimujícího na lavičce s lahví vodky jsem tam viděla poprvé. Nešlo si ho totiž nevšimnout. Na první pohled působil úplně jinak, než ostatní bezdomovci. Byl zanedbaný, to ano, ale vyzařovalo z něj něco zvláštního. Přišlo mi ho najednou děsně líto, vůbec nevím, proč,“ vypráví o nevšedním setkání Anežka, která v té době žila sama. Děti už byly mimo domov a bývalý manžel s novou partnerkou.

Brzy na to se dala Anežka s neznámým mužem do řeči. „Můj pes se u něho zastavil a on ho začal drbat. Povídali jsme si o tom, že měl podobného, a v jeho očích bylo znát, že ho něco hrozně trápí. Rozhodně nevypadal na někoho, kdo je se životem na ulici smířený. Další den jsem mu přinesla trochu jídla a zase jsme si povídali. A tak to šlo dál. Až na několikáté „schůzce“ se rozpovídal o svém osudu. Nebudu to rozebírat dopodrobna, ale měl zkrátka smůlu. Nevydařilo se mu podnikání a zkrachoval. Přišel skoro o všechno, včetně manželky, která odešla se zbytkem jeho majetku. A tak začal pít a na všechno kašlat, až skončil na ulici,“ popisuje jeho životní příběh. Najednou cítila, že to takhle nemůže nechat.

bezdomovec

Zdroj foto: Shutterstock

„Něco mě k němu táhlo, až jsem se sama sobě divila. Vídali jsme se stále častěji a já mu asi po měsíci nabídla, že může jít bydlet ke mně. Taky si asi říkáte, že musím být blázen. Stejný názor měli i moji blízcí. Jindy bych s nimi souhlasila, jenže v tomto případě zvítězila moje intuice, že je to slušný člověk a nemám se čeho bát. A nezklamala mě. Dnes už je to přes rok, co spolu nejen bydlíme, ale i žijeme jako partneři. Aleš přestal pít, prošel si dobrovolně a sám od sebe protialkoholním léčením a našel si práci,“ má radost Anežka.

Dnes by na padesátiletém elegantně oblečeném muži nikdo nepoznal, že žil pár měsíců na okraji společnosti. „Je neuvěřitelné, co s člověkem dokáže udělat několik životních kopanců. On sám říká, že jsem jeho anděl strážný, který ho zachránil. Já mu ale nikdy ani slůvkem nepřipomínám minulost, co bylo, bylo. Důležité je, že jsme našli jeden druhého,“ dodává Anežka.

Čtěte také:

Reklama