Nejde než se nepodělit o MOJE POZDĚ.

Konečně jsem byla pozvána na přijímací zkoušky na právnickou fakultu UK. Dálkově, při zaměstnání, a abych do Prahy eventuelně nedojížděla sama, požádala jsem kolegu, aby se také přihlásil a na přijímačky se mnou jel.

Jeli jsme tedy oba na písemky: velká aula, uchazečů jak blech... Oba jsme je udělali. Pozvánka na ústní, já s Láďou opět v aule UK, hledám na plakátech své jméno, do které posluchárny mám jít.

Láďa své našel... já své ne. Utíkám na studijní oddělení, strašně se rozčílím, vztekám se... sekretářky nervózně hledají mou maličkost. 

,,Měla jste tu být včera, slečno," zněl verdikt.
Já si prostě spletla den: moje příjmení začíná na B a Láďovo začinalo na Z. Jistě, první půlka abecedy = první den, druhá půlka abecedy = druhý den.

Výsledek? Láďa je podnikový právník a já mu dělám sekretářku. Tak jsem kámoše vzala na práva... a přišla POZDE.

hezký deen Pohodová


Vzala jsem kámoše na práva :-))) - to zní jako: synek byl hodnej, tak jsem ho vzala do cukrárny. To je ke konci našeho povídání skvělá historka - jen doufám, že si ji ještě někdo přečte - jestli už nešli všichni domů.
I když xx-b tu s námi ještě bude... :-).

Díky moc za příspěvek!

 

Reklama