Dobrý den.

U mě je to jiné.  Jsem totiž třetí měsíc vdovou.  Manžel mi zemřel v 52 letech. Prohráli jsme boj se zhoubným mozkovým nádorem.  Poprvé jsem se do něj zamilovala v první třídě.  Podruhé v sedmnácti a napořád. Vždycky se mi líbili modroocí sportovci a to on byl. Manželství bylo asi jako každé, starosti a radosti . První krize nás potkala  po sedmadvaceti letech. Snad půl roku trvalo odcizení a nezájem z jeho strany.  Tenkrát jsem hodně trpěla.  Asi pomohlo, že jsem se nějak vzpamatovala a začala si žít po svém. Věnovat se koníčkům a kamarádům. Snad si uvědomil, že na něm nejsem závislá, nevím.

  Nějak se to srovnalo a bylo dokonce lepší a vášnivější. Bylo to krásné období. Bohužel nebylo dlouhé.  Přišla rakovina. Poslední půldruhého roku byl vysilující.  Vztah taky procházel velkou zatěžkávací zkouškou.  Půl roku nebylo dne, abych někde v koutku nebrečela.  Manžel se uzavřel, byl negativní a všem, mě i dětem ubližoval. Poté nastala fáze odevzdanosti.  Odmítal bojovat a já ho pořád přesvědčovala a postrkovala. Když mi lékaři oznámili, že končí s léčbou, která mu víc ubližuje než pomáhá, bylo to hrozné. Člověk ale nikdy nepřestane doufat.... snad v zázrak.

Poslední období bylo zvláštní.  Netušila jsme, že se konec přiblíží tak rychle.  Byli jsme pořád spolu.  Cvičili jsme, chodili po bytě, koupali se.  A o tom, co přijde nemluvili. Byly chvilky, kdy se nemohl pohnout a já ho musela i po posteli postrkovat. Tak jsem mu v legraci brblala, když mi nepomůže, ať aspoň něco řekne.  Vzal mi tváře do dlaní, dlouho mlčel a díval se.  Už sem se chystala říct něco sama. Když pomalu řekl: "Mám tě rád!" 

Byl to pro mě takový šok. Slyšela jsem tato slova od něj poprvé. Došlo mi, že oba víme co se blíží.  Vytryskly mi slzy tak silným proudem, jenom jsem vyhrkla: "Já tebe víc!"

Lehla mu na hruď a snažila se nevzlykat.  Zemřel za čtyři dny v šest hodin ráno. Usnula jsem jenom na hodinu...... a on odešel bez rozloučení.  Asi, aby mě netrápil. Byl moje láska, jistota a opora.  V mém případě asi nemusím odpovídat, jestli bych do takového manželství šla znova.  Šla a naplno. Free

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Free, to je tak smutný příběh. Je mi to moc líto, opravdu strašně. Ty osudy jsou tak nespravedlivé! Simona

A co vy? Vzaly byste si svého muže podruhé? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama