Vztahy

Vyznání lásky

Když mi bylo čtrnáct let, zamilovala jsem se do o čtyři roky staršího kluka. Byl chytrý, krásný, zodpovědný a laskavý – zkrátka ten nej. Byla to láska veskrze platonická, ráda jsem s ním trávila čas, což se nám vzhledem ke členství ve stejném kroužku dařilo, obdivovala jsem ho, ale nikdy jsem mu nic nedala najevo. Ani ne tak proto, že bych se snad bála odmítnutí – prostě jsem ho svým „citem“ nechtěla obtěžovat. Bývala jsem v některých věcech zkrátka dítko nesmělé…

Léta plynula a on pro mne zůstával vysněným ideálem, i když jsem mezitím chodila s jinými kluky. Nevadilo mi to – považovala jsem ho zkrátka za svého nejlepšího přítele a neočekávala jsem víc. Vnímala jsem rostoucí vřelost našeho vztahu, ale pořád mi nic nedocházelo. A pak, to mi bylo jedenadvacet, mi na Valentýna přinesl kytičku. Byly to fialky, ještě pořád si pamatuju jejich vůni… Nedokázala jsem to pochopit. Zablekotala jsem cosi o tom, že děkuju, a rychle přešla na jiné téma – měli jsme si ostatně vždycky co říct.

Cestou domů jsem ty ubohé kytky žmoulala tak, že jsem od nich měla celé dlaně zelené. Pořád jsem to nedokázala pochopit – proč by mi on, můj ideál, měl dávat kytku? Večer jsem se setkala s kamarádkou a svůj problém jsem jí poněkud rozechvěle přednesla. Rozesmála se a přátelsky mi sdělila, že jsem naprostá lama. Samozřejmě, že mi tím dotyčný říká, že mě miluje!

Ačkoliv takové vyjádření lásky vypadá všeobecně srozumitelné, naprosto mě tenkrát zmátlo. A tak je to s mými vztahy většinou – dlouho mi trvá, než si připustím, že je ten druhý do mne opravdu zamilovaný. Asi pořád čekám na nějaké to formální oznámení, jak podotýká kamarádka, nejradši bych na to úřední štempl o psychologickém vyšetření. „Tak vyžvejkne se už?“ říkávám si občas, ať už proto, abych mohla odmítnout, nebo sdělit své ano. A oni se pořád „nevyžvejkávají“… :)

V poslední době jsem změnila strategii – prostě dotyčného popadnu za flígr a zeptám se ho, co svým chováním myslí. Je to, pravda, poněkud „drsné“, ale ušetří mi to spoustu bezesných nocí a obav z toho, že budu jeho chování interpretovat jinak, než jak je myšleno… A posledně se mi zmiňovaný postup vyplatil.

Na druhou stranu uznávám, že to není příliš romantické. Ale v lásce jsem holt pragmatik – miluje mne? Tak ať mi to řekne – jistě že to může říct nějak hezky a přidat k tomu kytku, ale měl by se vyjádřit srozumitelně – kdo má ty podprahové signály pořád rozšifrovávat? Žádné chození kolem horké kaše netoleruju. Ale je pravdou, že co chci od druhých, sama moc nedodržuju – nejsem zrovna specialistkou na přímá vyznání lásky. Činy to přece říkají za mě, namlouvám si… Tak ještě napsat e-mail nebo sms, to zvládnu, ale říct to? Uf. Ale pracuju na sobě :).

Jak jste na tom s vyznáními lásky Vy, milé ženy in?
Vyznal Vám už někdo lásku? Jak to udělal?
Jaké bylo nejzajímavější vyznání lásky?
Dostala jste básničku? Kytičku? Nebo něco originálnějšího?
Jak vyznáváte lásku Vy? Nebo to vůbec neděláte?
Dáváte přednost pomalému oťukávání, nebo „to“ radši proberete přímo?
Myslíte si, že by si partneři měli říkat, že se milují, nebo je to přece „jasné“?
Kdy Vám ten Váš naposledy řekl, že Vás miluje? A kdy Vy jemu?

Napište nám o vyznáních lásky na redakce@zena-in.cz! Podělte se o básničky nebo smsky, případně pošlete fotky kytiček a pohledů! Nejlepší příspěvek odměním!

   
13.02.2007 - Láska a vztahy - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [4] Meander [*]

    Já si takovéhle věci nepamatuju. Aspoň nemůžu být zklamaná, že to další vyznání bylo horší než to předchozí.

    superkarma: 0 13.02.2007, 14:31:15
  2. avatar
    [2] MEK [*]

    můj přítel mi vyznává lásku,skoro každý den,takže VALENTÝNA mám pořád

    superkarma: 0 13.02.2007, 08:31:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme