Jestli si myslíte, že vyjížďka na velbloudovi je kratochvíle, kterou můžete zažít jen v exotikou vonící cizině, pak se pletete. Nedaleko jihočeského Tábora si to můžete vyzkoušet také. A jaké to je, to si přečtěte v tomto článku...

velbloudi

Když se řekne velbloud, každý si hned vybaví poušť. Koho by napadlo, že na velbloudovi se můžete projet v Čechách. A vidíte, můžete. Nedaleko Tábora v malé obci Bítov chová velbloudy paní Žaneta Fabiánová. A nejen velbloudy...

Kromě čtyř velbloudů vlastní paní Fabiánová i několik lam, z nichž nejpřítulnější je albínek Otík. Vlídná je i Žanetina koza Róza, v ohradě odpočívají také dvě prasátka. Tohle hospodářství zvládá celé sama, ale o tom až dále.

Albínek Otík

velbloudi

Jaké to je vozit se na velbloudovi?

Když jsem se k Mohamedovi – tak se velbloud, kterému jsem seděl mezi hrby, jmenuje – blížil, pocítil jsem posvátnou úctu. Je to něco docela jiného než sedat si na koně, na velblouda byste se nevyšvihli. Sedmisetkilový kolos jsem zdolal pomocí nástupních schůdků. „Samozřejmě by si mohl kleknout, ale to bych mu zničila klouby při tom, kolik toho najezdíme,“ vysvětlila mi Žaneta Fabiánová.

S velbloudem jsme si padli do oka...

velbloudi

Udělali jsme kolečko po výběhu. Pěkně pomalu, krokem a v doprovodu paničky.

Úprava třmenů po nasednutí...

velbloudi

Očekával jsem, že se budu nahoře bát, ale nestalo se tak. Velbloud (tedy alespoň Mohamed) je velice pohodlné zvíře, je to, jako byste seděli v houpacím křesle. Mimochodný krok moc nepociťujete. Osobně se mi na velbloudovi sedělo pohodlněji než na koni, který je mnohem užší a člověk musí víc chytat balanc, když to neumí.

Takhle jsem se vozil...

velbloudi

velbloudi

Ale všechno má i svoje proti. Velbloud je velice svéhlavý, takže na vyjížďky do přírody bez doprovodu, zkrátka jako na koni, to moc není.

Dorazili jsme ke schůdkům a já zase bezpečně slezl. Pocit? Vyzkoušel jsem si něco, co si člověk u nás jen tak nezkusí, takže úžasný. Velbloudy jsem si zamiloval na první pohled. Jsou to milá zvířata. I když člověk musí dodržovat pravidlo, že o něm velbloud musí vědět, když k němu přistupujete. Proč? V lepším případě byste mohli skončit poplivaní, v horším nakopnutí. Ale koňské kopyto prý bolí víc než měkká velbloudí šlapka.

Kdo je velbloudářka Žaneta Fabiánová?

velbloudi

Když byla vyjížďka u konce, sedli jsme si s Žanetou do chalupy a trochu si o velbloudech, ale hlavně o ní, popovídali...

Jak člověk přijde k velbloudům?
Zavolala jsem do cirkusu a zeptala se jich, jestli by neměli velbloudy na prodej.

Vy jste chtěla mít velbloudy už od dětství? Dovedu si představit, že si koupím koně, ale velblouda...
Nechtěla jsem ho od dětství. Vždycky jsem si přála mít koně, ale protože jsem holka z Prahy, tak se mi to nesplnilo. Až jsem jednou po škole odjela studovat do Austrálie. Pracovala jsem tam a po půl roce jsem si prodloužila vízum, koupila si lístek na autobus a projela půlku Austrálie...

...na jeden lístek?
To byla koupená taková trasa kolem půlky Austrálie. Popojela jsem si vždycky do jednoho místečka, tam jsem si třeba dva dny zůstala, pak do druhého místečka. V rámci té trasy jsem si mohla cestovat, jak jsem chtěla.

A tam jste se zamilovala do velbloudů?
Vždycky jsem si říkala, jak se podívám na nějakou farmu, jak tam chovají ovečky a tak... a najednou jsem se dostala na velbloudí farmu. Tak jsem se jich zeptala, jestli bych tam nemohla pomáhat za stravu a bydlení. Řekli, že tam můžu zůstat, tak jsem zůstala měsíc a půl na farmě u velbloudů. Tam vznikla i myšlenka udělat něco podobného tady v Čechách.

Co je potřeba k tomu, abych mohl chovat velblouda, to jsme již rozebírali ve článku: Buďte in, pořiďte si velblouda!, ale co právní hledisko?
Stačí jen zajít na krajskou veterinární správu a říct: „Dobrý den, chci chovat velblouda.“

Jim spadne čelist a řeknou: „Tak jo.“
Ne, oni vám řeknou, co všechno musíte splnit, jak má být velký přístřešek, jak má být velký výběh. To uděláte, dáte si tam velblouda a zavoláte je na kontrolu. Když přijdou, tak vám řeknou, co máte správně a co ne, co byste třeba ještě měli změnit.
Jinak ze mě si příklad neberte, já si nejdřív pořídila velbloudy, a pak tam teprve šla s tím, že je mám a že se to u nich prý musí hlásit.

Měli s tím problém?
Ne.

Takže u nás na Krajské veterinární správě mají normy na velblouda – to bych nečekal...
Mají. Dělají s tím trochu ofuky. Stále mají velblouda zařazeného na seznamu zvířat vyžadujících zvláštní péči. Dřív byl dokonce na seznamu nebezpečných zvířat.

Nebezpečný ve smyslu, že jemu je to prostředí nebezpečné, nebo že on je nebezpečný?
To této chvíle jsem nepochopila, proč tohle zvíře v seznamu nebezpečných zvířat bylo.

Jsem nebezpečný, bububu!

velbloudi

Když se ještě vrátím na začátek, do kterého cirkusu jste volala?
Do Berouska.

A ten telefonát probíhal jak? Zvedl to pan Berousek a říká: „Jo, jasně, velblouda, to tady mám toho a toho...“
V podstatě ano. On to zvedla já mu povídám: „Dobrý den, jsem ta a ta, chtěla bych si koupit velblouda.“
„Jo, jo, jo, heleďte, teď mám v manéži šest koní, zavolejte mi za 10 minut.“

Tak jsem mu volala za 10 minut a on říkal: „Měl bych tady takového jednoho, vycvičeného a spolehlivého. Pak bych tu měl jednu krásnou bílou velbloudici a ještě jednoho mladého, co mu krásně stojí hrby.“
Chtěla jsem jednoho velblouda a odvezla si tři.

Je to těžké?
Je. Člověk si to nějak maluje, ale realita je úplně jiná, zvlášť u velbloudů. Vyjížďky, co děláme dneska, to jsou čtyři roky práce. Před tím na sebe nenechali sáhnout, shazovali...

Tááákhle dlouhý mám krk

velbloudi

Spadla jste z něj někdy?
Mockrát, měla jsem i vyražený dech, pohmožděniny...

Docela mě překvapilo, jak je jízda na velbloudovi pohodlná, čekal jsem, že se bude jako mimochodník klátit a bude těžké udržet se...
Ne, je to velice pohodlné. Trošičku to houpe. Může klusat, cválat.

Takže to je stejné jako s koněm?
Ne, každý velbloud je jiný. Mohamed – ten starší – není vůbec jezditelný sám. Šeitan ano, ale někdo musí jet přede mnou na koni. Je natolik líný, že nemá potřebu jít na vyjížďku. Dělá všechno pro to, aby mohl zůstat doma. Uvažuje asi tak: „Proč bych měl někam chodit na vyjížďku, když můžu být doma a pást se.“

Malý fotokomiks: Ošetřování Šeitanovy boule černou mastí

Tímhle ti to namažu... Fuj, to smrdí!

velbloudi

Co žvaníš, vždyť to krásně voní!

velbloudi

Ach jo, tak mi to teda namaž, no...

velbloudi

Takže ani neutíkají?
Proč by to dělali. Sice u sousedů mají vždycky lepší trávu, tak si k nim popojdou, ale aby někam utíkali, to ne.

Kolik byste chtěla mít velbloudů?
Čtyři mi stačí. Ještě bych chtěla jednohrbého velblouda a líbily by se mi i alpaky. Abych měla kompletní rodinu velbloudovitých.

Takže první jste měla velblouda, pak lamy...?
Nejdřív velbloudy, kozu, pak prase a pak až lamy.

Topíte sušeným velbloudím trusem?
Ne, to si raději koupím uhlí. Tady velbloudi žerou trávu a trus nemají tak suchý jako na Sahaře.

Co byste všechno chtěla – malou zoo?
Zoo nechci, jen ty velbloudovité. Když ke mně lidé přijdou, aby viděli jednu rodinu, ve které žije každá sestřenice a bratranec na jiném kontinentě, a přitom jsou stále příbuzní.

Mohamed a sebevědomá koza Róza

velbloudi

Čtěte také...

Reklama