slepota

Moje minulá zážitková reportáž o žebrání vás zaujala a mě bavila, proto jsem se rozhodl pokračovat v nabraném kurzu a vyzkoušet další věc, která se člověku může přihodit: slepotu. Když jsme tohle téma probírali na poradě, plánoval jsem původně udělat sondu do svědomí kolemjdoucích a vyjít s bílou holí do ulic, ale nakonec jsme se rozhodli pro něco jiného. Proč?

Přišlo nám, že slepci na ulici mnohdy neočekávají pomoc okolí, jen ohleduplnost, a stejně tak nám to přišlo i trochu neetické vůči ostatním lidem. Přesto jsme téma nezavrhli zcela a rozhodli jsme se, že otestuji situaci, která nastane po oslepnutí - tedy: vyzkouším si jeden den slepoty doma. Celou akci jsem naplánoval na neděli 7. února.

Průběh slepoty

V neděli ráno jsem vstal, sáhl po připravených proprietách (dvě plastové zátky a hedvábný šátek), převázal si oči a od té chvíle žil ve tmě. Vydržel jsem to do 18.00 hodin odpoledne a musím upřímně říct, že to není tak strašné, jak jsem si myslel. Překvapení? Rozhodně to není nic, co by člověk chtěl, ale žít se tak dá a řekl bych, že i docela plnohodnotně.

slepota

Co šlo překvapivě dobře

  • Oblékání se. Ano, sice jsem nejprve šlápl pravou nohou do levé pantofle, ale tenhle omyl jsem rychle napravil. Obléci si něco naruby je skoro nemožné, prtože podle štítků a švů hmatem poznáte, jak si věc vzít na sebe. Byl jsem ale večer docela překvapený, že mám šedé tričko, myslel jsem si celý den, že chodím v černém.
  • Jídlo - zjistil jsem, že není problém najíst se ve smyslu, trefit se lžící či vidličkou do úst. Jediné, co trochu pokulhává, je kontrola toho, co za sousto z talíře nabíráte a kolik už máte udlábnuto.
  • Pohyb ve známém prostředí - i toto nebyl větší problém! Do dveří jsem narazil jen jednou a díky vlastní blbosti. Hodně významnou roli hrály v tomto ohledu ruce - jsou nutné obě, ale za jejich pomoci jsem se pohyboval bez problémů a rychle.
  • Sledování televize. Možná tomu nebudete věřit, ale bylo to trochu podobné jako čtení knížky. V poledne jsem si pustil debatu Václava Moravce na ČT24 a nebyl problém rozeznávat známé hlasy. Tváře lidí, které jsem po hlasu neznal, jsem si vyfantazíroval.
  • Vyčesání psa. Charona jsem si položil na gauč a pohodlně ho vyčesal, nebyl v tom nejmenší problém. Jen jsem chvíli hledal hřeben, protože jsem si tuhle akci nenaplánoval dopředu a nevěděl jsem, kam jsme ho posledně dali.

slepota

Co šlo hůře

  • Čištění zubů - bylo docela komické sledovat mě, jak s plnou pusou pasty huhlám: „Tdy ňkde tče voda.“ Pokud si čistíte zuby s tekoucí vodou, naučíte se jako slepí velice rychle používat skleničku. Zajímavé bylo i vymáčknutí si pasty na kartáček, ale nakonec se za pomoci omatlaných prstů vydařilo.
  • Naředit si šťávu. Obecně nalévat si nápoje je problematické. Dá se to vyřešit vsunutím konečku prstu do hrníčku a čekáním na vlhko (horko). Ale určit správný poměr šťávy a vody je prakticky nemožné. Já si vyrobil tak silný koncentrát, že jsem ho musel přelít do dalšího hrnečku a půlením znovu naředit.
  • Telefonování z mobilu prakticky nejde. Nepodařilo se mi poslepu, ačkoli telefon dobře znám, vytočit správné číslo, ani použít jakoukoli funkci - konkrétně telefonní seznam. Ovšem telefonovat z pevné linky šlo snadno.

Co bylo nejhorší

  • Nuda. Člověk, který je slepý dlouho, má jistě své zaběhnuté rituály, které během dne dělá a zabaví ho. Jsem normálně relativně aktivní a činorodý, ale jako slepý jsem nemohl ani pracovat na počítači (ačkoli se jistě vyrábí speciální počítače pro slepé), ani malovat - zkrátka nic z toho, co dělám doma běžně a baví mě to. Děkoval jsem bohům za to, že umím hrát na kytaru, a tím se půlku dne bavil, ale i to vás omrzí. Tak jsem zkoušel tu televizi a samozřejmě jsem se věnoval pejskům.

Samotu jsem zvládl v pohodě

Aby to bylo jako ze života, vyštval jsem ženu se synem na výstavu - nechtěl jsem, aby mě obskakovali a pomáhali mi. A jak jsem již napsal, samotu jsem zvládl v pohodě, jen ta nuda byla chvílemi děsná. Kdybych byl skutečně slepý, mohl bych jít třeba ven na procházku, což by byla jistě také zajímavá činnost.

Moje resumé

Slepému se svět nehroutí, jen si musí najít činnosti, kterým se může věnovat. Není (po chvíli praxe) větší problém zvládat běžné úkony - ano, na čůrání jsem si, na rozdíl od normálu, sedal - a ovládat i známé věci, které potřebují jemnou manipulaci a detailní rozlišování (například dálkový ovladač). Zostří se vám prakticky okamžitě ostatní smysly, hlavně hmat - je to nejspíš tím, že si začnete v hlavě věci vybavovat a uvědomovat trochu jinak (i když ten lepší čich přijde asi později, což jsem pochopil při vaření čaje, kdy jsem si chtěl udělat černý s mlékem, ale málem zalil mlékem ovocný). Najednou také neřešíte vůbec, ale vůbec vzhled, došlo mi, jak moc je malicherné soudit lidi podle krásy.

A největší poznání: Jako slepý bych nechtěl být nikomu na obtíž a chtěl bych se dále nějak sám živit. Sám bych se nejspíš stal slepým kytaristou - to by mě bavilo.

slepota

Znáte nějakého slepce? Přišla jste sama někdy krátkodobě o zrak? Dovedete si představit, že se jednou probudíte a nic neuvidíte? Zvládla byste to psychicky? Co byste v tu chvíli dělala?

Podobné zážitkové reportáže dělám rád - pokud vás napadne něco, co byste chtěli, abych za vás vyzkoušel, pište to do diskuze, nebo lépe na e-mail: jakub.koci@zena-in.cz. Nápadů není nikdy dost! Určitě se nechám - nebo někdo další v redakci - inspirovat.

Kam dál?


P. S. : Vím, že to do článku nepatří, ale je to věc, která mi asi bude teď dlouho ležet v hlavě, a o Charonkovi ve článku píšu, tak jenom pro informaci pro ty, koho Charonův stav zajímá: Dnes večer nás čeká návštěva homeopata, kterého mi doporučila Hanka Žertová, tak uvidíme, co se dozvíme...

Reklama