Reklama

Umíte si představit, že se ocitnete z ničeho nic dlouhodobě třeba bez elektřiny? Podle odborníka na přežití Amara Ibrahima je nejlepší utéct do lesa. A tak jsem s ním a s partou dalších nadšenců na pár dní do lesa zmizel...

Abych začal správně literárně, nebylo nás pět, ale čtrnáct. Sešli jsme se v Domažlicích a setkání to nebylo náhodné, ačkoli se většina neznala. Zavedla nás sem touha přežít, respektive naučit se přežít v přírodě. Motivace jsme měli různé, čtyři namátkou:

Myslím, že tahle civilizace skončí, chci na to být připravený.“
„Už jsem se dostal do situace, kdy jsme v zahraničí ztroskotali.“
„Poslala mě sem partnerka.“
„Pracuji v letecké společnosti, tak kdyby se něco stalo a já to náhodou přežila...“

Na startu nám sebrali mobily

Amar
Amar - náš vrchní velitel.

Amar nám vysvětlil, jak bude kurz probíhat. Že probereme psychologii přežití skupiny, budeme se učit, kde v přírodě sehnat vodu a živiny, jak se v přírodě orientovat, jak rozdělat oheň, jak si zajistit teplé nocování... A hned na úvod nám sebral telefony a doklady, které zapečetil v kovové bedně: „Nebudete je potřebovat, a abyste je neztratili.“ Podepsali jsme také lejstro, v němž jsme souhlasili s tím, že se kurzu účastníme dobrovolně. Pak se ještě ptal na naše fyzické zdraví, a jestli s sebou máme všechny potřebné léky.

Na to jsme dostali božskou manu v podobě balíčku s baštou MRE – byla pro mě nečekaně dobrá, ale k tomu se ještě dostanu.

Vyrazili jsme na první stanoviště

Z Domažlic jsme zamířili do Českého lesa na první nocležiště. Amar nám cestou vysvětloval rozdíl mezi přežitím civilním a vojenským. Pak se hlouběji ponořil do přežití skupiny, vyzdvihl dvě věci – humor a vedení. Zároveň upozornil na to, že jde-li o přežití a ve skupině se objeví člověk, který propadne trudomyslnosti, je nejlepší ho nechat svému osudu, protože tím snižuje šance všem.


C je správně. Zatímco při vojenském přežití jde o to nebýt vidět, při civilním je tomu právě naopak. Ba dokonce, pokud nemusíte, nevzdalujte se od místa případné havárie - tam totiž záchranáři vyrazí jako první. Když už se musíte vzdálit, zanechte na místě alespoň vzkaz: kolik vás šlo, jak jste staří, v jakém jste stavu a jakým směrem jste se vydali.


Voda, základ života

Filtrace
Filtrace vody ruční keramicko-uhlíkovou pumpou.

Zajímavá byla Amarova ukázka toho, jak filtrovat v přírodě vodu bez speciálních pomůcek. Najdete-li třeba potok, označte si místo, kde chcete vodu nabrat, a vydejte se asi půl kilometru proti proudu. Když zjistíte, že zde není žádná mršina nebo chemikálie, která by mohla tok znečistit, vraťte se a vyhlubte vedle potoka menší jamku. Voda do ní začne pomalu vzlínat, vylévejte ji, dokud není čirá. Pak vodu naberte, ale ještě nepijte. Udělejte si filtr třeba ze zauzlované nohavice, na jeho dno navrstvěte dřevěné uhlí, písek a nahoru trávu. Takhle přefiltrovanou vodu je pak už v nouzi možné vypít, lépe ji ale ještě převařit, nebo nosit den na batohu v petce – sluneční UV záření v ní totiž dokonale zničí bakterie.

Srnec
Kousek od jednoho potoka jsme našli mršinu - z takového rozhodně nepijte!

Kde ještě získat vodu?

  • Vyždímáním mechu. Ovšem pozor na zvířecí stezky, u kterých hrozí znečištění výkaly.
  • Procházkou po louce, když padne rosa. Na nohy si uvázat tričko, to pak vyždímat.
  • Na jaře a v létě z kmene borovic a listnatých stromů, ideálně však břízy, která obsahuje mnoho vody: Stačí ji drobně naříznout na jednom místě a zarazit do ní dutou trubičku. Na podzim a v zimě se míza stáhne spět do kořenů, tak tuhle metodu použít nelze.

Gáblík před spaním

Dorazili jsme na místo prvního spaní a rozbili tábor. Dozvěděli se, že pod sebe si máme nastlat mladé větvičky jehličí a suché listí, abychom měli ležení pěkně měkké. Celtu jsme si měli napnout co nejvíc u země. Užitečné rady: Hlavou odchází až 80 procent tepla, takže v noci ji mít co nejvíc zakrytou. Spacák rozbalovat až těsně před spaním, aby nenavlhl. Jeden ze skupiny by měl spát obutý, aby byl okamžitě akceschopný.

Přístřešky
Přístřešky je dobré postavit nízko.

A už jsme se pustili do otvírání balíčků s jídlem. Těžko bych tu popisoval, jak se všechny pochutiny konzumují, ale musím říct, že jsem si báječně pochutnal! Na výběr je z mnoha menu a žádný z balíčků nejspíš není úplně stejný. Já si dal vegetariánské lasagne a k nim ještě česnekové brambory, popil ledový čaj. Na druhý den mi ještě zbyl koláček, krekry a vanilkové kafíčko. Balíček by měl neotevřený vydržet 20 let! Takže když si ho teď zakopete na zahradě, pochutnají si na něm pravděpodobně i vaše dospělé, doposud nenarozené děti. Jeho autoři myslí i na zdraví, ježto obsahuje dvě žvýkačky k čištění zubů. Dalším bonusem je, že jde všechno spálit na ohni, protože zdánlivě platové obaly jsou z kukuřičného škrobu.

Po probuzení lekce navigace

Sobotu jsme věnovali dvanáctikilometrovému pochodu, při kterém jsme se neměli ztratit. Náš průvodce nám vždy vytyčil další postupový bod, my se rozdělili do skupin a postupně si přebírali buzolu s mapou. Myslím, že tým A – jak jsme se skromně nazvali – uspěl na výbornou a svůj cíl dobře našel!

Náš průvodce
Náš zkušený průvodce divočinou.

Abych nezapomněl, pochodu předcházela ranní očista těla i chrupu, zvlášť to druhé bylo pozoruhodné, ježto jsme k čištění hlodáků využili uhlíků z ohně, které báječně dezinfikují.

Bašta
Jedli jsme kde co rostlo - pampelišky, kopřivy, ostružiny...

Při této cestě jsme měli několik zastávek. Pilo se na povel a jedlo kde co rostlo – ukázali jsme si pár jedlých květin a skalisek vhodných k oždibování minerálních látek. Jednu zastávku jsme věnovali vysvětlování obsahu KáPéZetky (krabičky poslední záchrany). Zajímali jsme se, jak ošetřit zranění zcela bez vybavení a dostali zajímavou odpověď (útlocitní nechť přeskočí k dalšímu odstavci): „Pomočit ho kvůli dezinfekci a ošetřit pavučinou.“

Obec
Procházeli jsme kolem zaniklých obcí. Zde stávaly Šnory.

Večer před spaním v druhém tábořišti nám bylo nabídnuto zabití drůbeže. Amar přivezl dva kohoutky a jednu slípku z domácího chovu – na jednom nám ukázali, jak na to, a další kohoutek a slepička tu byly pro nás. Jak jsem se s tím popasoval si nechám na samostatný článek (dopředu se ale přiznám, že jsem sám sebe překvapil).

Noc pod širákem

Další noc se někteří z nás, včetně mě, rozhodli celtu nenapínat a nocovat pod širákem. Mělo to jednu velkou výhodu, mohli jsme dlouho koukat na hvězdy a ukazovat si ty, které nás právě naučili. Nejdůležitější byla Polárka – jasně, je vždycky na severu.

U lomu Salka
U zatopeného lomu Salka jsme si ukazovali jedlé minerály.

Ohnivé dopoledne

Poslední den kurzu byl zasvěcený rozdělávání ohně. Tady jsem byl trošičku zklamaný, protože prakticky ke všem procedurám jsme potřebovali nějaké vybavení, ať už to bylo křesadlo, nebo třeba hypermangan s cukrem. Nejpřírodnější bylo rozdělávání pomocí březové kůry, ale jiskru opět zajistilo křesadlo. Pověstným lukem a třením by prý oheň rozdělat šel, ale člověk by si musel najít pohodlnou polohu na šestihodinové snažení, což se nikomu nechtělo.

Čaj
Učili jsme se vařit čaj v petce. Když jde o přežití, kašlete na ftaláty, hlavně že máte horkou vodu.

Jako nejrychlejší a nejspolehlivější ohněstrůjce se ukázal menstruační tampon, který je z čisté bavlny. A tím se i dostávám k podivnému titulku tohoto článku.

Na co všechno jde využít tampon?

  • Na založení ohně.
  • Na sbírání rosy.
  • Na filtraci vody.
  • Jako ucpávka krvácení z rány.

Můj závěr

Pro člověka, který je zvyklý na třicetikilometrové puťáky, je první stupeň přežití s Outdoor Survival taková procházka. Netvrdím ale, že není poučná a zajímavá. Je pochopitelné, že organizace akce je uzpůsobená tak, aby ji zvládli i lidé, kteří s životem v přírodě nemají vůbec žádné zkušenosti.

Moc se mi líbil způsob, kterým nás organizátoři nekompromisně vhodili do děje. A už se těším na dvojku, kde se přežívá bez spacáku.

Chcete-li vyrazit na kurz přežití s Outdoor Survival, připravte si dobrou náladu a volný víkend. Jak se nahlásit zjistíte zde:

Přečtěte si také...