Léčení pomocí psů už dlouho patří do jednoho z oborů alternativní medicíny. Psi pomáhají navodit klid, uvolňují napjaté svalstvo. Pes je vhodný „léčitel“ jak pro děti, tak pro dospělé a seniory. Učí zodpovědnosti, vede k pravidelnému pohybu a naplňuje citové potřeby. Canisterapie pomáhá především při léčení psychických poruch, osvědčila se dobře i u epileptických poruch a mentálních postižení. Výborné výsledky zaznamenala také u lidí po těžkém psychickém otřesu.

Jenže mít psa k provozování canisterapie nestačí. Psi musí nejdříve složit zkoušky, jimiž se testuje jejich povaha, a zda jsou pro canisterapii vhodní. Někteří psi například nejsou zvyklí na cizí lidi, a tak přestože jsou hodní ke své rodině, nehodí se pro canisterapii provozovanou mimo okruh vlastní rodiny. Základem canisterapeutického psa je hlazení a mazlení. Obojí musí takový pes vydržet dlouho. Nejčastěji se v roli léčebných psů pro svou klidnou povahu využívá zlatých retrívrů, labradorů a ovčáků. Výjimkou však nejsou ani kříženci. Vše se odvíjí hlavně od charakteru zvířete.

 

Opravdová canisterapie probíhá systematicky, cíleně a pod vedením canisterapeuta ve spolupráci se zaměstnanci zařízení. V žádném případě nejde o to vypustit psa do skupinky dětí či babiček a dědečků a za hodinu, když je pes unavený, si ho vyzvednout a jít domů.

 

O canisterapii si můžete přečíst mnoho. Ale mně slova nestačí, a proto jsem se rozhodla poznat roli terapeutické dvojice pes a psovod na vlastní kůži. Vydala jsem se za poznáním do místního domova pro seniory. Pravda, že ne zcela jako terapeuti, nýbrž jako „hosté pro radost.“

 

Sehnat psa nebyl problém. Na složení canisterapeutických zkoušek musí moje fenka „zlaťáka“ ale ještě chvíli počkat, protože nedosáhla požadovaného věku 15 měsíců. Nicméně své nadání na tuto aktivitu dokazuje už dlouho. I pouhých pár návštěv člověka přesvědčí, že na tom opravdu něco bude.

 

Začínáme

Neplánovaně začínáme ještě před vchodem do domova. V přilehlém parku nás obklopila skupinka seniorek, které za neustálého švitoření a ňuňání fenku hladily, a ona se přitom tvářila nanejvýš spokojeně, a ani si nepovšimla (snad aby dokázala, že na to má), že jí jedna z babiček přejela ocas kolečkovým chodítkem. Za několik minut jim musím oboustranné blaho utnout, abychom se dostaly o něco dále.

 

Vstupujeme do jednotlivých pokojů s úplně nebo částečně imobilními klientkami a setkáváme se s okamžitou reakcí. Hned ale musím několikrát vysvětlovat, že solené brambůrky a křupky nejsou pro psa dobrým pamlskem. Návštěva jakéhokoliv zvířete je pro zdejší obyvatele malé pozdvižení, vytržení s monotónního běhu dne a neobvyklý zážitek, který přináší viditelnou radost. 

 

Od vrchní sestry dostávám na cestu ještě starou deku, abychom případně mohly čtyřnohého hosta položit na lůžko. Pokynů nebylo třeba. Obcházíme lůžka a malá „terapeutka“ se opírá předními packami o lůžko a nechává se hladit donekonečna. Rozpovídaly se i jinak mlčenlivé obyvatelky a na vážných tvářích se rozzářil úsměv. Radost má nečekaně i nevidomá klientka.

 

„Já ji nevidím, ale slyším, že mi tady funí do ucha,“ smála se. Na protějším lůžku se schovává pod dekou další z obyvatelek. „Já se psů bojím a tenhle je velkej,“ vysvětluje paní Zdeňka. Aby naše návštěva neměla opačný účinek, raději přecházíme o pokoj dál, kde také postupujeme podle scénáře: hladit, mazlit.

 

Pejsku, pojď sem!

Z pokojů se vydáváme mezi ostatní obyvatelky. Seniorky sedící na chodbě na nás volají a posunkují, že si chtějí chlupáče pohladit, a my se snažíme, aby se dostalo skutečně na každého. „No, ty si krásná,“ ozývá se stále dokola a moje psice si to dokonale užívá. Radovánky ale musím později ukončit, protože pes ani psovod by neměli na návštěvě setrvávat do úplného unavení. Může se to sice jevit jinak, ale i taková návštěva je pro psa náročná. Proto jí podávám pamlsek, misku s vodou a poté se loučíme.

O únavě po příchodu domů by se ale dalo diskutovat. Po půl hodince spánku mi Della přináší tenisový míček a s výrazem: „No, přece nebudeme celý den sedět na zadku!“ mě nabádá ke hře. Příště se tedy můžeme v domově zdržet o něco déle.

Máme výsledky

Naše další návštěvy v zařízení se odehrávají ve stejném duchu. Jsou stejně veselé a dostává se nám stejně srdečného přivítání. Nejspíš vás upřímně zajímá, jestli i takové laické návštěvy se psem mohou mít nějaký výsledek. Ano, mohou.

 

V krátkodobém horizontu jsme přinesly zlepšení psychické pohody v danou chvíli, vytržení ze zažitých stereotypů a rozptýlení seniorkám, které během dne často nemají jiný program než jíst a spát, nebo jsou jejich aktivity jiným způsobem omezené. O dlouhodobějším působení by bylo předčasné mluvit, avšak náznaky jsou.  

 

Mile nás překvapilo, že „tu paní s pejskem“ si i po několika týdnech dobře pamatovaly také ty, které trápila paměť. A pokud nás má v paměti i po tak dlouhé době někdo, kdo jinak zapomene novou událost během hodiny, je to ta nejlepší odměna, která snad říká, že kráčíme po správné cestě.

Máte psa? Je pro vás také vaše zvíře i terapeutem? Zajímáte se o canisterapii?

Reklama