pruzkum

Slyšeli jste už o pojmu „placený průzkum“? Já se přiznám, že ne. Vyprávěla mi o něm moje sousedka – důchodkyně, se kterou chodím venčit psa, že si takhle občas přivydělává. Firmy podle výsledků anket hodnotí, jaký úspěch mají  jejich výrobky na trhu, co je třeba zlepšit, a jak přizpůsobit reklamu.

To by byl docela dobrý námět na článek, napadlo mě.

Vyplnila jsem nezbytné údaje a poslala je e-mailem. Zanedlouho mi volali z průzkumové agentury. Musela jsem se „zapřísahat“, že jsem nikdy nepracovala v reklamě a na placené diskusi nebo průzkumu jsem během posledního půl roku nebyla. Nadiktovala mi adresu, čas a já čekala na den D.

U recepce se tísnily davy žen, vystála jsem frontu, nahlásila jméno a obdržela očíslované desky s poznámkou „zatím je neotvírejte“.  Ve velkém sále jsem si ostýchavě sedla na kraj a sledovala okolí. Řady židlí se pomalu zaplňovaly ženami a dívkami různého věku. Některé tam očividně nebyly poprvé – navzájem se zdravily, vytahovaly z tašek sendviče a lahve s vodou. S úderem šesté hodiny vstoupila přísně vypadající dáma, která nás informovala, co že se bude dít a jaké jsou naše povinnosti.

Vybíráme produkty

Konečně jsme mohly otevřít desky. Tedy, některé z nás, ty ostřílené, to udělaly dávno před tím. Poslušně jsem pročítala dokumenty z obálky č. 1. Vybírala jsem z nabídky potravin a nápojů a zaškrtávala, které kupuji a používám. Když jsem „doškrtala“, odevzdala jsem obálku slečně, co procházela mezi řadami. Zjistila jsem, že mnoho přítomných dotazník vyplňovalo automaticky, bez přemýšlení.

Následovalo losování. Z klobouku bylo vytaženo číslo a paní vedle mne zajásala. „Až to skončí, dostanu dárkový koš a v něm budou všechny věci, co jsem si vybrala.“ Překvapeně jsem se zeptala, jestli slovo „vybrala“ znamená, že si je kupuje. „Ne, na tak drahou kávu nemám, ale přece nebudu zaškrtávat tu, co si doma dáváme. Tady je to o štěstí, koho vytáhnou z klobouku. A dnes jsem ho měla já.“  Došlo mi, proč měla vše vyplněné tak rychle. Já se pinožila s každým výrobkem, a přitom jsem mohla vybírat, co bych si v obchodě dala do košíku, kdybych se nedívala na ceny, a pak tiše doufat, že budu ta šťastná výherkyně.

Sledujeme seriál s reklamami

Přišla další část akce. Na velkých obrazovkách jsme sledovaly „rodinný seriál“  proložený  dvěma reklamními bloky. V tu chvíli jsem pochopila, proč si ty ostřílené ženy přinesly jídlo a pití. Kručelo mi v žaludku a žízeň jsem měla jako trám. 

Obálka č. 2. Tentokrát jsem se vyjadřovala k seriálu. Kdy by se měl vysílat, komu se může líbit, jestli je takových seriálů v televizi hodně, nebo málo. A opět jsem poctivě přemýšlela nad každou otázkou a odpovědí. Na rozdíl od mé sousedky. Ta to brala hopem a obálku odevzdala mezi prvními.  

Třetí obálka byla obdobou té první. Až na to, že jsem „křížkovala“ drogistické výrobky a prací prostředky. Po losování zajásala paní z druhého konce sálu. Napadlo mne, jestli v jejím výherním košíku budou věci, které opravdu používá.

Obálka č. 4 se týkala reklam, které byly odvysílány. Vybrali tři. Teď už se ale křížkovat nedalo. Musela jsem vzpomínat, čeho se vlastně týkaly, jaký výrobek propagovaly. Pak si to sesumírovat a odpovědět na otázky.  Překonala jsem svůj smysl pro poctivost a poslechla své útroby. Rychle jsem napsala své názory, proč se mi reklamy líbily, nebo ne a proč, jestli bych si výrobky koupila, nebo ne a proč. Vše jsem odevzdala a vyběhla z vydýchaného sálu. V recepci mi zkontrolovali občanku a dostala jsem do ruky peníze.

Přemýšlela jsem, jestli by mi ten (s prominutím) „vopruz“ za těch 700 korun vůbec stál. Ale jo, za tu zkušenost určitě.

Zúčastnily jste se někdy placeného průzkumu? Inspirovala jsem vás?

Reklama