plavcem

Přiznám se - jsem neplavec. Je to asi ostuda v mém věku, ale plavání je věc, kterou prostě neovládám, respektive ovládám jen z části. Asi by ze mě byl dokonalý potápěč, protože pohyb ve vodě vpřed mi jde docela dobře, jen namísto hladiny dokonale kopíruji dno...

Ale dost vtípků. Můj hlavní problém je, že si nevěřím, mám strach z hloubky. A protože si myslím, že mezi dospělými je spousta neplavců, rozhodl jsem se vyzkoušet, jak probíhá kurz plavání pro dospělé.

Na internetu jsem našel plaveckou školu Šipka a dohodl si telefonicky hodinu v bazénu na pražském Výstavišti...

Jak je to s kurzovným?

Protože dospělí jsou často vytížení, kurz funguje formou jednotlivých hodin, které si platíte při každé zvlášť, anebo si jich můžete libovolný počet předplatit a vybrat si je v podstatě také kdykoli. Zkrátka, co se plateb týče, je při kurzu absolutně individuální přístup, což mi přišlo (vzhledem k mé pracovní vytíženosti) úplně úžasné. Jedna hodina stojí 200 peněz.

Moje lekce

I když trochu plavu, chtěl jsem si projít kurz od začátku, nakonec jsem zjistil, že jsem dobře udělal, protože dělám při plavání spoustu chyb a bylo velice užitečné projít si to pěkně od píky.

Na hodině bylo asi deset nebo dvanáct lidí, kteří byli různě pokročilí (chodí sem třeba i lidé, kteří si chtějí jen zlepšit styl nebo kondičně plavat pod odborným dohledem). My úplní začátečníci jsme byli dva a dostali jsme jen pro sebe jednu instruktorku - tedy péče byla opět velice individuální.

1. krok

Vlezli jsme do vody a učili se ponořit si ramena. Měli jsme vyhrazené tři dráhy, takže jsme měli na mělčině dostatek prostoru. Byl to vlastně takový pětiminutový pochod v podřepu s předpažením.

2. krok

Když už jsme pochodovali o sto šest, začali jsme se učit správně dýchat. Nádech a vyfukování do vody. Tohle jsem třeba nevěděl a musím říct, že je takové dýchání - než se to člověk naučí - docela těžké. Přišlo mi, že voda klade docela odpor, že zkrátka nikdy nevyfouknu z plic docela všechno.

plavani

3. krok

Dalším krokem bylo chycení se okraje, zapření nohou a vyfukování vody s komplet ponořenou hlavou. Opět jsem měl stejný problém jako již při vyfukování při pochodu. Ale prý je to celkem normální a musí se to trénovat.

4. krok

Následovalo jakože splývání za držení se okraje bazénu na břiše. Zadržet dech, uvolnit se a pokusit se položit na hladinu. Stále mi padaly nohy dolů - chyba byla v tom, že jsem byl málo uvolněný, snažil se je tam narvat silou. Když jsem to pochopil, šlo to daleko lépe.

plavani

5. krok

Splývání na zádech. Dostal jsem pod hlavu nadnášedlo v podobě panáčka a měl se položit na hladinu. Zprvu šlo o to uvěřit tomu, že se zase nepotopím. Fígl je v záklonu hlavy - když se člověk snaží rvát hlavu na prsa, nikdy se na záda nepoloží, když naopak hlavu zakloní, voda ho pěkně nese a nemusí prakticky nic dělat. Jak mi vysvětlila instruktorka, znak je nejjednodušší plavecký styl - je to takový odpočinek na vodě, ústa máte stále nad hladinou.

6. krok

Když už mi šlo splývání na zádech s panáčkem pod hlavou, dostal jsem ploutvičky a začal se učit „kraulové“ nohy. Člověk nesmí mít „fajfku“ ani „baletní špičku“. Chodidlo musí být uvolněné a volně plácat zhruba na úrovni hladiny. Kmity jsou krátké a rychlé. Abych to dobře pochopil, vzala si mě instruktorka na břeh a vyzkoušel jsem si správnou polohu nohou a kmitání pěkně nasucho. S ploutvičkami jsem to pak ve vodě jednou rozjel tak, že jsem naboural do okraje bazénu...

plavcem

7. krok

Splývání na břiše se čtverečkem, další pomůckou, kterou jsem dostal do ruky. Čtvereček v natažených pažích člověka docela dobře nadnáší, takže se dá splývat i s hlavou nad hladinou. Po chvíli jsem přidal „kraulové“ nohy a začal cvičit vydechování do vody.

8. krok - jen pro odvážné

Lekce pomalu končila a zájemci si mohli jít vyzkoušet hupsnutí do vody v hloubce 3,8 metru. Šel jsem, protože jsem si věřil, ale... I když mi instruktorka tvrdila, že nadnášecí žížala unese sto kilo, tváří v tvář hloubce jsem nakonec zklamal. Do vody skočila jen moje kolegyně - ale ona už to absolvovala podruhé. No, dobře, bez výmluv, jsem prostě na hloubku ještě srab...

plavcem

Umíte plavat? Zkoušela jste někdy plavecké kurzy pro dospělé? Co je, podle vás, při plavání nejtěžší? Měla jste někdy strach z hloubky?

Podobné zážitkové reportáže dělám rád - pokud vás napadne něco, co byste chtěly, abych za vás vyzkoušel, pište to do diskuze, nebo lépe na e-mail: jakub.koci@zena-in.cz. Nápadů není nikdy dost! Určitě se nechám - nebo někdo další v redakci - inspirovat.

  • Příště: Streetworkerem

Vyzkoušeno

Reklama