Je Eva „potížistka“, když chce více informací při vyšetření? Vysvětlení situace, ve které se před porodem nachází?

Již od první chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem se snažila dělat všechno „dobře“. Zdravě jíst, hodně spát, nekouřit, nepít alkohol, kávu, dokonce ani čaj. Říkala jsem si, že musím pro své dítě udělat to nejlepší, a tak jsem se snažila všemu škodlivému vyhýbat. Celé těhotenství proběhlo bezvadně a připadala jsem si zdravější než kdy jindy. Nyní ale přenáším a v nejbližších dnech mě nejspíš čeká vyvolávání. Tento způsob porodu mě děsí a bojím se, jaký to bude mít vliv na zdraví mé a hlavně mého dítěte.

porod

Po jaké době přenášení by se měl porod vlastně vyvolávat? Jak se pozná, že miminku už je opravdu nutno pomoct ven? A jak k tomu přistupují lékaři v porodnicích? Nad těmito a dalšími otázkami jsem se zamýšlela, když jsem šla naposled na kontrolu do poradny (téměř týden po termínu).

V poradně porodnice, do které chodím, se střídají mladí lékaři, kteří si zřejmě doplňují atestaci, takže člověk nikdy neví, kdo na něj zrovna vyjde, a většinou je to někdo, koho předtím ještě nikdy neviděl. Ani dnes tomu bohužel nebylo jinak. Mladá lékařka, která mě má vyšetřit, se nezdržuje ani tím, že by se představila, či se mnou prohodila pár úvodních slov. „Do kabinky a svlíknout,“ zní její uvítání. „Rovnou si sem sedněte,“ ukazuje na vyšetřovací křeslo a komunikujíc se sestrou, nikoliv se mnou, mě dost nešetrně gynekologicky vyšetří.

„Tak vás objednáme v pátek na vyvolání,“ sděluje mi, držíc už u ucha telefon. Stále se snažím do toho vstoupit, na něco se zeptat, ale nemám šanci. Teprve poté, co mě lékařka objedná na vyvolávání porodu, podaří se mi ozvat se. „Není to příliš brzy v pátek? Vždyť to ještě nebude ani deset dní…“ ptám se. „Navíc jsem myslela, že mi to předem ještě někdo vysvětlí a vyšetří mě, jestli je to vůbec nutné. V okolí mám mnoho žen, které rodily spontánně třeba až po 14 dnech.“

Doktorka se na mě podívala se zvednutým obočím, a aniž odpověděla na některou z mých otázek, začala opět mluvit na sestru, tentokrát ovšem s podtónem „á, tahle paní je nějaká potížistka“. „Tak tam napište, že vyžaduje další vyšetření – ale uveďte, že je to na vlastní žádost. A že tak ohrožuje zdraví dítěte.“ Zeptat se, čím dítě ohrožuju, když chci vědět nějaké podrobnosti a když se chci nechat ještě před podáním nebezpečného léku, který může způsobit řadu komplikací, vyšetřit, už se mi nepodařilo.

Ven jsem vyšla úplně jako opařená a v uších mi pořád zněla ta strašná věta: „Ohrožujete zdraví dítěte!“ Jak je vůbec možné, že si lékař dovolí něco takového říct? Kde to jsme, když s vámi jednají jak s nesvéprávnou osobou, která nemá nárok na nic se zeptat, o ničem rozhodnout? A není náhodou to hazardování se zdravím dítěte a životem spíše o tom, že jsem si nezaplatila „svého“ doktora, tudíž jsem zřejmě v očích personálu porodnice méněcenná a nemám nárok na péči, která by měla být standardní?

Největší šok mě ovšem čekal, když jsem se podívala na papír, který mi sestra se slovy „do příště podepsat“ strčila do ruky při odchodu z ordinace. Formulář s názvem Informovaný souhlas s indukcí – vyvoláním porodu obsahoval zejména prohlášení, že jsem byla lékařem srozumitelně informována. Dále, že jsem byla seznámena s podstatou léčebného postupu, včetně možných důsledku a rizik. A nakonec, že jsem měla možnost pokládat doplňující dotazy, a ty mi byly všechny zodpovězeny. Nevěřila jsem svým očím.

Jedinou útěchou mi nyní je, že se mi podařilo objednat se před samotným zákrokem na vyšetření k jednomu ze zkušenějších lékařů. Teď se ale nejvíc bojím toho, že se bude chovat stejně, opět mě nevyšetří a nic mi nevysvětlí. Nejsem si jistá, že budu schopna trvat si na svém – tedy, že přenášet více než deset dní není nic zvláštního – pokud mi i on bude tvrdit, že ohrožuju zdraví svého dítěte.

Co poradíte naší kamarádce Evě? Zdá se vám tento postup správný? Co jste zažily vy? Jaké máte zkušenosti s vyvoláváním porodu?

Sledujte náš těhotensko-porodní seriál s Evou:

Reklama