Zajímavý až filozofický pohled na dnešní téma nám poslala čtenářka s nickem Renata P. Určitě stojí za přečtení a my jí za něj moc děkujeme.

Mateřská jsou galeje - občas na odvoz do Bohnic, občas na rozplynutí se v nirváně. Vzájemný poměr těchto dvou extrémů závisí na fázi měsíce, fázi menstruačního cyklu matky, fázi vývoje dítěte (paseku udělá např. tzv. období vzdoru, růst zoubků, nemoc nebo opruzený zadek dítěte) a v neposlední řadě mírou spánku.

Ta je určující pro kvalitu života na mateřské - dle mého názoru neexistuje nic, co by VÝRAZNĚJI ovlivňovalo celkovou atmosféru v domově, který obývá dítě a jeho matka.

Mateřskou dovolenou zakouším s druhým dítětem v jednom záběru s tím prvním. Jsem už za polovinou a čekají mě tak 1,5 až 2 roky těchto galejí, které se už blíží do finále. Čím jsou děti větší, tím je to tak nějak lepší a výroky kamarádek o tom, že puberta je teprve hrůza, cožpak nějaký nespavý mimino, tak tyto výroky mi jsou španělskou vesnicí.

Vyvíjím se - nejprve jsem velmi rychle odrostla růžolícím časopisům plným růžolících miminek (což bych tak ještě brala), růžolících maminek po porodu (což je pro mě nepochopitelné sci-fi), kdy jsem si tak nějak říkala, že jsem prostě vzhledově hnuska od přírody, tudíž přímo po porodu asi nebudu vypadat jako Ivanka Gottová před dveřmi porodnice s manželem v závěsu, ale na fotkách ze šestinedělí vypadá vcelku obstojně a to jen díky zázrakům dekorativní kosmetiky, přičemž díky cloně mlžného oparu věčné kocoviny z nočních mejdanů si ani polovinu situací v šestinedělí nevybavuji. Mateřská opice hadr!

 Vyvíjím se - dále jsem odrostla serverům pro maminky, opustila jsem naivní plkání o snažilkách, ovulacích, dvou čárkách, manžech, těhulkách, porodních kurzech, nástřizích, jak bolí porod, kojo i nekojo skupiny... a možná mi tohle někdy chybí. I ty časopisy...

Někdy mi to chybí, ta naivita, kdy má člověk v sobě množství naděje, růžových a nadýchaných představ o budoucnosti. Ty se pak postupně střetávají s realitou a i v té realitě - díkybohu - jsou občas místa, která stojí za to prožít.

A na která budu vzpomínat a vzpomínám už nyní. Opravdu to špatné se tak trochu obrousí a nad fotkami při pátých narozeninách svého dítěte jen vzpomínáte na tu vůni novorozence, na vůni dětského pudru, krému na zadeček, na teplo dětské postýlky v porodnici, na vložky prkenačky i na jemně páchnoucí pozvracené látkové plínky a trička od novorozenců. I na to první opravdové "hovínko", které očekává celá porodnice... tedy celá ne, ale tenkrát vám to tak přijde.

A tak bych chtěla jenom říci, že ve vzpomínkách je mateřství lepší, než v reálu a to je vědomí, se kterým si někdy užívám ty lepší chvilky a které se mi marně pokouší zlepšit ty špatné. Když mám jednu ruku ve dřezu, druhou mažu chleba a třetí se snažím utřít zadeček... Nikoliv sobě (i když se to v této souvislosti nabízí), ale nejstaršímu dítěti...

Jsou to galeje, test extrémních emocí a možností.

Neměnila bych  - jen bych ráda občas odpočinek a spánek, toho si snad užijeme v důchodu. Jestli nějaký bude, tedy...

Renata P

A co takhle pomoc od manžela? Předat mu dětičky na víkend a pořádně si odpočinout? Je to fantasmagorie?

Co tomu říkáte vy, milé ženy-in? Také to tak cítíte, prožíváte? Máte šanci si při mateřské odpočinout? Pomáhá vám manžel, nebo se naopak nechává obskakovat, protože vy vlastně nic neděláte? Jak to funguje u vás? Napište nám, podělte se o své názory, zkušenosti. Pochlubte se, nebo si postěžujte, Žena-in a dnešní téma je tu pro vás.

redakce@zena-in.cz

 

Reklama