Ano, vyvedl a bylo loni. Byla jsem ještě ve Varnsdorfu a hnedle prvního jsem přemýšlela, jak bych svého milovaného nějakým žertíkem obveselila a zpestřila mu těžký, pracovní den. A tak jsem mu ukradla auto!

S jeho druhými klíčky jsem se plížila podél domu, aby mě nezahlédl z kanceláře. Domluvena s jeho účetní, která se později projevila jako vtělený Fučík.

Nenápadně jsem vklouzla do jeho tehdy zcela nového vozu a odvezla jej nepozorovaně na parkoviště kamionů za domem.

Následně jsem mastila domů, kde jsem se rychle svlékla do spoďárů a tílka a uhnízdila se u počítače.

h
ilustrační obrázek

Byl nahoře za pár minut.

„Hele, kde mám auto, Míšo, kam jsi s ním jela?“

„Já?? Tvým autem?? Kam bych s ním jako jezdila? Vždyť já se nehla odsud. Ty nemáš auto, nebo co?“

Viditelně znejistěl.

„No, chlapi z dílny viděli někoho blonďatýho, jak s ním odjíždí.“

„A to jako soudíš, že jsem jediný blond člověk ve výběžku, či co? A hlavně, kde máš klíčky?“

„No v kapse“

„No tak vidíš, a jak bych se k nim asi tak dostala do tvý kapsy - aha?“

„Mám ještě druhý tady, tak jsem myslel…“

„Ani Radku netuším, kde je máš. Hele, to je mi líto, že se ti ztratilo auto. To je fakt blbý.“

Odkrvil se mu obličej a odevzdaně pravil:

„Zavolám policii.“

Trochu se odkrvil obličej mně, ale ještě jsem ho chtěla nechat.

„Ještě se zeptám Jany, jestli někoho neviděla.“

„Zeptej.“

Účetní Jana se projevila jako hotový Profesor Horák, neb zapřela, co mohla, s neuvěřitelnou věrohodností.

Za chvíli byl Radek zpátky.

m„Nikoho prý neviděla. Já se na to vykašlu.“

„Haloo, policie? Dobrý den,“ představil se a vysvětlil, že se mu právě ztratil od kanceláře nový vůz. Nahlásil poznávací značku i jak je to dlouho, co se mu auto ztratilo. Ještě uvedl několik technických údajů.

V ten moment jsem si uvědomila, že jestli nechci skončit za katrem, musím to už říct.

„Za jak dlouho, miláčku, myslíš, že se člověk může převléci do spoďárů a natáhnout tílko?

Co je dnes za den, lásko?

Kdo by asi tak na Tebe mohl vesele myslet v tento den a kdo by měl možnost otevřít Tvůj vůz bez toho, aby cokoli poničil?“

„Já Tě zastřelim!!!“

Viditelně se mu ale ulevilo a vrátila se mu barva.

Haló, dobrý den, já jsem zhruba před čtvrt hodinou nahlásil krádež vozu. Ano, tak já volám, abych vám řekl, že to byl Apríl,“ pobaveně švitořil do sluchátka.

V ten moment nastalo ticho a Radek zbledl podruhé.

„Proboha, ALE NÉÉÉ NA VÁS – NA MĚ!!!“

Reklama