Rázovitý venkovský interiér i exteriér, výborná národní kuchyně, skvělé jídlo i pití a pohlední srbští chlapíci, kteří vás obsluhují ochotně, ale bez profesionální servilnosti.

Kdo mě zná, ví, jak moc náročná na restaurační zařízená jsem, jen tak něčím mě někde neuspokojí a všechno zkritizuju. Jsem mlsná (dobře vařím a mám na to i maturitu) a miluju podniky „s duší“ . Naopak nesnáším ty „sklo + kov + plazma“, studené světlo a interiér v divných šedých barvách.

Ještě k tomu jsem rozmazlená každoročním cestováním po exotických krajích, kde, stejně jako na jihu Evropy, atmosféru umějí udělat snad v každé špeluňce a navíc jejich kuchyně je pro mě, se vší úctou k té české lepší, než jinde.

Málo co mě tedy nadchne. Srbská restaurace Jelica na Praze 5 -  Zlíchově mě nadchla naprosto dokonale! Nečekala jsem takový zážitek, když mě teta zvala na oslavu svých 85. narozenin a už vůbec ne v ulici, kam jsem chodila do školy, protože kousek výš stojí „rodinné sídlo“. 

Hm, srbská, říkala jsem si - u nás na Zlíchově! To tam mají na jídeláku pár specialit a ostatní nebude mít se Srbskem společného nic.

Ovšem už když jsem otevřela dveře, cítila jsem, že mě čeká neobyčejný podvečer v neobyčejné restauraci. Prošla jsem „babičkovsky“ zařízenými místnostmi a sedla jsem si na sympatickou zahrádku. Původně dvorek, ale z jedné strany opravdová zahrada. Nechybělo ani dětské hřiště, ale pěkně stranou. Před 20 lety jsem tu slavila kulatiny a byla jsem velmi překvapena, jak lze nudné venkovní prostory zútulnit a rozzářit.

Jelica

Postupně jsem zjišťovala, že tady je důsledně autentické srbské úplně všechno. S chutí jsem si dala rakii (měli kdoulovici a přinesli mi jí ve zvláštní malé lahvičce).

Začali se trousit hosté a brzy nám uprostřed stolu přistály na mísách předkrmy a speciální čerstvě pečený chleba. Každý si naložil na talíř, co chtěl ochutnat. Všechno typická národní kuchyně - ať už se jednalo o uzeninu ze skopového, či ovčí sýry. Vše v bio kvalitě a přitom rozhodně ne za přemrštěné ceny! Stejným způsobem tak podávali později i ogrilované tři či čtyři druhy masa a zeleninu. Věřte, že jsem na chvíli zapomněla na své dietní zásady, jedla, co se do mě vešlo a štědře zapíjela dobrým srbským vínem!

Když tak procházíte očima dvorek a dřevěné přístavby, cítíte se, jako někde na návštěvě milých venkovských příbuzných.  A k tomu vás tady oblaží nejen chuťovými, ale i sluchovými požitky. Cítíte vůni grilovaného masa a zeleniny a vnímáte místní hudbu.

Za chvíli apomenete, že jste v Praze, a přestože Srbsko nemá moře, tak intuitivně čekáte na obzoru modř a nechápete, kde se tam vzaly ty tramvaje. A současně se cítíte tak nějak „doma“.

Oslava se vydařila - tady nás máte všechny ještě u stolu. Brzy se společnost rozjařila a začalo se i tancovat.

Jelica

Když se personál dozvěděl, že vám, ženám-in, chci přiblížit atmosféru jejich podniku, nadšeně mi pro vás zapózoval:

Jelica

Jsem přesvědčená, že i pan Polreich by Jelice bez váhání tak, jak funguje, věnoval svůj pověstný emblém! Najděte si jejich webovky a vyzkoušejte - já se tam rozhodně vrátím!

Reklama