potopa

Bylo mi řečeno, že cizí neštěstí dalšího člověka potěší nejvíc. A tak jsem se rozhodla potěšit vás tím svým.

Po dvou letech života v paneláku, k němuž jsem se odhodlala po dvaceti letech v osamělém rodinném domku na vesnici, jsem dospěla k závěru, že mít chápavé sousedy je k nezaplacení. Tedy, nebýt „malé“ nehody, doteď bych nevěděla, kdo pod námi bydlí.

Začalo to docela nevinným mytím nádobí, které jsem na chvíli přerušila a šla mrknout na zajímavý film v televizi. O první reklamě mě vyrušilo klepání na dveře. Za nimi mladý soused. Chtěl vědět, jestli nemáme „něco s vodou“. Že máme, jsem zjistila asi tři vteřiny předtím, když jsem procházela chodbou pokrytou dvěma centimetry vody. A že máme chodbu hodně velkou.

Ve dřezu byl špunt a z kohoutku stále tekla voda proudem. Vynalezla jsem skvělou dekoraci! Kuchyňskou linku s vodopády. Voda stékala nejen po obvodu pracovní plochy, ale i z poliček. Z řady šuplíků se vytvořila stylová fontána. Mně se to líbilo. Lidem pod námi asi ne. A tak jsem počala tu spoušť bleskově likvidovat, přičemž padlo za oběť vše ze savého materiálu.

Mezitím byla situaci kontrolovat maminka mladého souseda a majitelka bytu pod námi. Pokud řeknu, že nikdy mi nebylo trapněji, nebudu ani trochu přehánět. A měla jsme strach, že ta drobná brunetka, které bych hádala přinejmenším o deset let míň, za zády skrývá baseballovou pálku a je odhodlána ji použít. Byla milá. Domluvila jsem si mírové jednání hned, jak tu spoušť poklidím. Ještě pořád jsem měla z bytu jednu velkou kaluž.

Na druhou stranu v rámci vánočního úklidu to byla celkem dobrá rozcvička. Tahle čistou podlahu jsem dlouho neměla, aby taky ne, když jsme vytírali tři hodiny. Všechno se to tak pěkně odmočilo. Zašlá špína, hlína ve spárách, která pravidelně odpadává ze psa po každé procházce, nečistoty za sporákem, barva ze stropu tří místností sousedčina bytu… Skončili jsme asi v sedm večer.

I vydala jsem se na mírové jednání prohlédnout si mnou napáchanou škodu, přičemž jsem se propadala hanbou, ačkoli mě moje skvělá sousedka přesvědčovala, že se to v životě stane každému, včetně jí samotné.

V devět hodin u nás zvonila zas, že prý jí pořád kape ze stropu. Bylo mi ještě hůř. Náš byt totiž neutrpěl žádnou škodu a navíc byl pečlivě uklizen a za mou nepozornost platí někdo úplně cizí. Nabídla jsem jako omluvu své chabé malířské služby, asi nebudou třeba.

Díky pánu domu jsme naštěstí proti potopám pitné vody pojištěni, takže škodu nehradíme. Třeba na tom paní i vydělá. To by byl happyend, jaké mám ráda.

Chtěla jsem jenom říct, že své sousedy neznám ani po dvou letech a docela mě mrzí, že je poznávám za takových okolností. Nicméně alespoň se tady ukáže pravý charakter člověka.

Povedlo se něco podobného i vám? Jaké máte sousedy?

Reklama