„Vystupte si a vykecejte se venku!“ obořil se na mě nějaký neurotický dědek v autobuse, když jsme telefonovala s kamarádkou. Chvíli jsem na něj jen tupě zírala a pak jsem nejistě řekla do telefonu: „Teď mě tu vyhazuje nějaký chlap z busu proto, že telefonuji.“ Pokrčila jsem rameny a telefonovala dál. V Německu mají možná zákaz mobilních hovorů v hromadných prostředcích, ale tady to ještě neuzákonili, takže měl pán docela smůlu. Jen jsem si pro jistotu přehodila mobil do druhé ruky, na kterou nedosáhl. Jistota je jistota…

 

Poloviční zábava

Nevím, co lidem na telefonování vadí. V dnešní době má mobil na uchu kde kdo, a už by si tudíž mohli lidé zvyknout. Mě mnohem více rozčiluje tlachání dvou puberťaček na sedadle za mnou, když se smějí přes celý autobus, než to, že si někdo vyřizuje něco přes telefon. I když uznávám, že jsem ochuzena o ty informace z druhého konce drátu. Možná to je přesně to, co ostatní spolucestující rozčiluje. Nemohou si vyslechnout ten rozhovor celý, a tak jsou okradení o poloviční zábavu.

 

Hysterická matka, hysteričtější dítě
Rozhodně mám pocit, že jeden telefonující udělá v tramvaji či v autobuse mnohem méně nepořádku než to uřvané až hysterické dítě, které není jeho matka schopna utišit. Batole se neustále něčeho dožaduje a matka místo toho, aby své dítě převlečené za paviána zkrotila, na něj stejně hystericky huláká, aby toho nechalo, nebo ho vysadí na příští zastávce. Myslíte si, že to je nemožné? Omyl, byla jsem toho svědkem. A musím uznat, že po dvaceti minutách jízdy s tímto „zvěřincem“ jsem měla hlavu jak pátrací balón. Nikdo z ostatních však neřekl ani slovo. Tvářili se nezúčastněně a nestěžovali si. Opovažte se však vytáhnout mobil…

 

Ring volný i v autobuse
I cesta z Brna může být adrenalinovým sportem, pokud přes uličku vedle vás sedí temperamentní maďarský pár, který si vyřizuje nějaké své partnerské účty. Nerozuměla jsem ani slovu, ale slzy ženy a vysměvavý výraz muže byly dosti univerzální na to, abych pochopila, že nejde o rozhovor typu „Co uvaříme o víkendu“. Slzy na chlapa viditelně nezabíraly, a tak žena začala používat své nehty. Zatínala mu je do ruky a naštvaným přidušeným hlasem mu říkala zřejmě něco o tom, že takhle se k ní rozhodně chovat nebude. On ji její ruku bolestivě zalomil a pronesl něco ve stylu „Nebuď jako tvoje matka“. A už vzduchem svištěla facka. Přikrčila jsem se k oknu a doufala, že mi taky jedna nepřilítne. Hlavně, když se na mě ten Maďar nepřátelsky koukal. Asi mě zařadil do skupiny „taky ženská“.

 

Jet noční tramvají je na nože
Rozhodně tohle byla procházka růžovým sadem oproti tomu, co si zažil v noční tramvaji kamarád. Do křížku se tam totiž pustili dva občané tmavší pleti. Nejprve se pokusili vyřešit svůj problém ústně. Když však měl jeden argumenty lepší než ten druhý, přišel na řadu nůž. Tím „utnul“ výmluvný jazyk svého soupeře a začal mu jím počítat žebra. Podlaha tramvaje se začala pomalu ale jistě zbarvovat do červena, takže řidiče nenapadlo nic lepšího než zastavit a otevřít rychle dveře. „Naporcovaný“ bojovník využil únikové cesty a zmizel z této ostré výměny názorů velmi rychle.

 

Nikomu jinému se nic nestalo, a tak tramvaj vesele pokračovala dále po své trase. Opravdu netuším, co je horší. Jestli mobil, uvřískané paviáně, maďarský temperament nebo noční tramvaj. Vyberte si samy, já už si vybrala. Budu chodit pěšky. ;)

 

Co vás nejvíce rozčiluje v hromadných prostředcích? Telefonujete také autobuse nebo v tramvaji? Nebo patříte k těm, které to nehorázně vytáčí? A proč? Bála jste se někdy v MHD o svůj život? A máte ráda děti jako spolucestující?

Reklama