Zdraví

„Vystresovaný manažer má vyšší energetickou spotřebu, než dělník,“ varuje Petr Havlíček

Zdravý životní styl a strava. To se sice snadno řekne, ale hůř dodrží. „Zaručených“ jídelníčků je kolem nás tolik, až nám z toho jde hlava kolem. Jenže který z nich je ten správných? Co nám chybí, nad čím se zamyslet a proč už nejíst to, co naši prapředci, o tom se rozpovídal přední český výživový specialista Petr Havlíček.

Strava, pohyb, co je víc?

Aby člověk přežil dnešní dobu hojnosti, musí udržet v naprosté rovnováze stravování, pohyb, odpočinek a psychiku. Stravování musí odpovídat jeho životnímu stylu a pohyb musí odpovídat tomu kdo je, jakou má kondici, kolik váží a jaký je jeho zdravotní stav. To, co nám ale nesmírně chybí a neustále ubývá, je odpočinek. Alespoň z mého pohledu se toto začíná objevovat jako největší nedostatek západní civilizace. Hodnotově jsme totiž přešli ze zážitkového a hodnotového systému na výkonnostní. Co se psychiky týče, v poslední době je moderní koučink. Všichni říkají, že hlava je to nejdůležitější, a dokud si ji člověk nesrovná, už nikdy v životě nikam nedojde a fungovat nebude. Já ale pokládám otázku: Jak může hlava správě fungovat, pokud mozek a nervový systém nemá dostatečnou výživu, dostatek odpočinku, nedostává dostatečné dávky endorfinů z pohybu? Jedno bez druhého skutečně nefunguje.

man

Správná strava, ale která to je?

Všude se řeší výživa, ale bohužel se dostáváme do situace, kdy vzniká totální informační chaos. Vyrojila se celá řada odborníků a výživových specialistů, jenže každý z nich má svůj univerzální recept na to, jakým způsobem se má člověk stravovat. Výživu jsme si už tak diverzifikovali, až mám pocit, že v Evropě žije několik lidských živočišných druhů a každý z nich se liší nároky na živiny, jejich zpracování a tak dále. Na jedné straně stojí zastánci striktně veganské stravy, pokud možno ještě tepelně neupravené, aby zůstala takzvaně živá (raw strava). Na druhé straně pak stojí vyznavači Atkinsonových diet, kteří říkají, že co je rostlinné, téměř nepotřebujeme. Stačí nám prý maso a živočišné produkty, ale je nutné vyloučit sacharidy. Mezi tím je ale ještě celá řada různých výživových směrů. A aby toho ještě nebylo málo, vstoupí do toho ještě různé osobnosti ve výživě, které dvacet let tvrdí, nejezte vejce, škodí vám.  Pak se objeví informace, že vlastně tolik neškodí a vzápětí je dokonce v pořádku, když jíte dvě až tři vejce týdně. No a nakonec se dozvíte, že máte jíst jedno vejce denně, protože je to zdraví prospěšné. Chudák laik z toho pak má v hlavě totální chaos.

A do toho čínská medicína!

Problémem je i implementace různých výživových systémů z různých jiných krajin. Mám teď na mysli tradiční čínskou medicínu. Proti té samozřejmě nelze nic namítat, proti jejich stravování také ne. Jen je potřeba uvědomit si jednu věc. Tradiční čínská medicína vznikla na území Číny, kde jsou určité klimatické podmínky a po staletí tam fungovaly určité stravovací zvyklosti. Rostou tam typické plodiny a člověk je daným prostředím geneticky formován. Ale vzít to celé a násilím narvat na odlišného západního člověka, tak už to úplně fungovat nebude. Ze všeho bychom si měli vzít jen to pozitivní, a to aplikovat do dnešní doby.

Člověk „včera“ a dnes

V rámci své výživy nejsme schopni registrovat, výraznou změnu životního stylu. Byli jsme nakódováni na životní styl, který spočíval v tom, že se člověk všude pohyboval. Za prací, za potravou, za partnerem, manuálně pracoval. Výrobním nástrojem bylo jeho tělo, svalová hmota, a tudíž hlavním palivem, který organizmus čerpal, byl tuk. Když navíc připočteme ještě to, že člověk byl v té době věřící, pak byl v daleko menším stresu. Ve chvíli, kdy vnímám, že mám možnost ovlivnit věci jen málo věcí a všechno ostatní je v rukou někoho jiného, je míra zatížení mého nervového systému podstatně menší. Jiné je to v dnešní době, kdy řešíme sebe, děti, rodinu, práci, jestli bude válka, kdo tu bude vládnout a tak dále. Od vědecko-technické revoluce se nám navíc neustále snižuje podíl manuální práce. Uvedu vám příklad. Většina západní populace není dle mého názoru schopna nachodit denně více než 2 500 a 3 000 kroků. Doporučené množství kroků je přitom trojnásobné, pokud se chce člověk udržet ve zdraví a kondici.

Myslete na genetickou adaptaci

Čerpání živin západního člověka je dnes tedy jiné, než před sto, dvě stě lety. Tomu je potřeba přizpůsobovat výživu. Nelze vzít jednu věc a implementovat ji do našeho systému. Jsme geneticky zvyklí na určitý typ stravy. V této souvislosti se nejvíce diskutuje mléko. Je to pozitivní potravina? Východní medicína říká, že mléko škodí a zahleňuje, je to jedna z nejhorších potravin a je určena pouze pro výživu mláďat. Ano, u nich je to v pořádku. Mléko se u nich nepoužívalo, mají svou sóju. Ve chvíli, kdy ji bude pít Číňan, určité zdravotní potíže mu způsobovat bude. Ale my se na něj za staletí geneticky adaptovali, pro nás je to potrava naprosto běžná, přirozená. Stravu je třeba přizpůsobit místním zvyklostem a regionu. Je dobré se přizpůsobit i tomu, co je zrovna sezónní. Tady se ale dostáváme trošku do rozporu, co je to v rámci západní populace sezónní. Dříve, když byla zima, tak byla zima i doma. Topilo se v jedné místnosti, nesvítilo se, protože svíčky byly drahé. Byl krátký den, dlouhé noci. V létě to bylo naopak. Jenže my dnes svítíme, chladíme, větráme, topíme…. rozdíly mezi ročními obdobími se v rámci našeho běžného života stírají.

Jak často má člověk jíst?

Všichni vědí, že by měli jíst pětkrát denně, ale obávám se, že málokdo ví, proč. Já si dokonce myslím, že jíst pětkrát denně je zcela nepřirozené. Dříve člověk jedl dvakrát až třikrát denně. A rozhodně ne stylem snídej s králem, obědvej s přítelem a večeři dej svém nepříteli. To by umřel. Snídaně byla menší, rychlejší, protože on věděl, že odchází pracovat na pole. Tam si dal chleba s tvarohem, nebo se špekem, aby měl energii. Trochu si odpočinul pod stromem a zase pracoval dál, až do večera. Když přišel domů po několikahodinové těžké manuální práci, bylo jedině logické, že potřebuje doplnit živiny na to, aby v noci zregeneroval. Takže večeře pro něj byla největším jídlem z celého dne. Snědl polévku a hlavní jídlo, aby doplnil zásoby glykonenu do svalů a obnovil zásoby tuku, ze kterých pak fungoval následující den při manuální práci.

Jenže my pracujeme hlavou. A máme jeden velký problém. My si toho cukru, který používá náš mozek a nervový systém, moc do zásob ukládat neumíme. Máme nějakých 300 až 400 gramů glykogenů, neboli zásobního cukru, ve svalech. Ten je tam ale jen na pohyb. V játrech jej máme nějakých 80 gramů, 20 gramů pak cirkuluje v krvi. To není nic moc, když to sečtete. Člověk, který je ve stresu a funguje, tak to spálí poměrně rychle. Proto musí jíst častěji a v menších porcích tak, aby dodávku pro mozek a nervový systém neustále přiváděl. Dnes se ví, že vystresovaný manažer má vyšší energetickou spotřebu, než dělník, který pracuje na stavbě. Ví se, že sportovec, který je před závodem ve stresu, je unaven už na startu, protože hlava mu spotřebuje moc energie. Spotřeba je tak velmi individuální.

A proč v malých porcích? Vyhneme se tomu, že z nadbytečného přijatého cukru vytvoříme nadbytečnou zásobu tuku, kterou už ale nemám kapacitu v rámci svých neaktivit spálit. To je to jediné, hlavní a zásadní, proč má jíst dnešní člověk po troškách. Tento systém má však jednu nevýhodu. Přetěžujeme jím slinivku a trávení. Je zvyklé fungovat dvakrát, třikrát denně, když nebylo jídlo, tak jen jednou. To je ale daň našemu životnímu stylu.

Kdo je Petr Havlíček?

havlicekVystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně. Problematikou stravování se zabývá již přes dvacet let. Zprvu působil jako konzultant významných českých vrcholových sportovců (např. Kateřina Neumannová, Tomáš Dvořák, Roman Šebrle). V současné době je aktivní v rámci projektu - Centrum Petra Havlíčka, kde pomáhá lidem řešit problémy způsobené životním stylem, například s obezitou a nadváhou. Se společností REJ se podílí na vývoji řady vyvážených potravin značky Víte, co jíte. Do podvědomí české veřejnosti vstoupil díky vystupování a odborné práci v pořadu Jste to, co jíte.

Čtěte také:

   
20.10.2015 - Zdraví - autor: Julie Hájková

Komentáře:

  1. avatar
    [5] misa.35 [*]

    Zajímavé názory, jen prosím : Jsme geneticky zvyklý.... to spíše zvyklí, že Sml3

    superkarma: 3 20.10.2015, 13:08:10
  2. avatar
    [4] AmeA [*]

    Dle moji zkušenosti stres je nejhořší na tvoření chorob v těle Sml22

    superkarma: 1 20.10.2015, 10:18:51
  3. [3] bobani [*]

    zajímavé

    superkarma: 0 20.10.2015, 09:54:17
  4. avatar
    [2] gerda [*]

    Bezvadný článek, s myšlenkami v něm můžu jedině souhlasit a těší mě, že mi potvrdil mé názory.Sml67

    superkarma: 0 20.10.2015, 06:56:19
  5. [1] Boros [*]

    Já ve stresu jím a tělo si to ukládá, aby se k tomu už nikdy nevrátilo.

    superkarma: 0 20.10.2015, 06:40:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme