Upřímně - neexistuje škola, na které by perfektně vše fungovalo. Možná tak ve snu, když zavřu oči a představím si, jak by to bylo pěkné, kdyby... představím si svou vysněnou školu uprostřed oázy, poblíž vchodu písčitou pláž a moře, uvnitř vlídní učitelé, kteří učí nejen své žáky, ale učí se i sami od nich, příjemná a pohodlná křesla z měkkého materiálu a krásné kulaté stoly s laptopy namísto dřevěných lavic a nebezpečných a ošklivých židlí. Ale zpět od snění...do reality.

První den školy na ZŠ - přišla jsem před školu a začala jsem brečet. Odmítla jsem si sundat boty a byla jsem "donucena" násilím vlézt do té ošklivé budovy. No světe div se ! První den jsem přežila, ale od druhého dne jsem se začala rvát: spolužák dostal při dotazu na cokoli pěstí, kamarádka, která se mnou nechtěla jít za ruku taky. A já dostala poprvé poznámku.

A bylo zle...výprask doma a jelo to dál...musela jsem se hodně učit a ovládat, užila jsem si hodně šikany a taky hodně zlých učitelů, kteří nás nutili se učit nazpamět věci, které si dodnes nepamatuji.
První den na SŠ - také jsem sem nějak "nezapadala", od prvního dne. Bylo mi divné, že jsem byla přijata jako druhá v celkovém pořadí uchazečů o studium a první den školy jsem pochopila: "Panebože, tohle snad ne..." řekla jsem si v duchu, když jsem viděla své spolužačky. Daly by se rozdělit do tří skupin: Metalistky, Kabátovky, Diskofilky. Já patřila k té třetí skupině. Ale bohužel - moje inteligence byla někde jinde...takže ani zde jsem nepochodila. Dostala jsem pár pochval za dobré chování a šlo se dál...

VŠ - jako vždy - žádná organizace, samá byrokracie, problémy se zápisem, dlouhé fronty na studijní a to vše musím každý rok absolvovat v pracovní době (chudáci dálkaři). Ale tady mě naučili konečně přemýšlet. Nelituju toho, i když je studium velká oběť a zabere hodně času. Každý rok si říkám, že už mě škola nebaví a že toho nechám, ale nedokážu to. Vidím před sebou svůj cíl a toho se držím.
Přihlaste se taky...na nějakou školu !

Keltka

Reklama