Jako malé dítě jsem byla ráda za jakýkoli dárek, který jsem od rodičů dostala. Co jsem si však přála nejvíce, bylo kolo. Z dětského jsem již vyrostla, a tak byl čas koupit si nějaké větší.

S rodiči jsme v první třídě uzavřeli dohodu. Za každou jedničku, kterou ze školy přinesu, dostanu 5 Kč, za dvojku nic a za trojku jim 5 Kč zase vrátím. Pro mě to byla velmi silná motivace, protože sem si již představovala, jak budu s ostatními dětmi v ulici „řádit“ na novém „stroji“.

Celý rok jsem byla ve škole velmi pilná studentka a jedničky v žákovce se mi množily a množily. Po skončení školního roku jsme vysypali prasátko a mně chybělo ještě něco přes 400 na vysněnou „Libertu“ (v tehdejší době velmi moderní kolo).

Neustále jsem přemýšlela, kde bych penízky sehnala, když v tom k nám, jako každý jiný den, přišla pošťačka. Tak mě napadlo koupit si jeden los Tutovky. Obětovala jsem 10 Kč ze svého prasátka, ale vzápětí se mi tato oběť vrátila. Vyhrála jsem totiž 500 Kč. V tehdejší době to pro mě byla ta největší výhra a měla jsem z ní velikánskou radost.

Hned ten stejný den jsem si koupila kolo, a i když v dnešní době jsou modernější kola, tak mně slouží Liberta dodnes. :)

HOŠI


Děkujeme za pěkný a upřímný příspěvek a posíláme 500 bodů do VVS.

Reklama