Zajímalo by mne, proč se neustále tak strašně moc bojím, když mě někdo trošku postraší. Jen  stačí za tmy říct, že za dveřmi nebo za rohem někdo je. Někdy mi i stačí strašidelná znělka nějakého filmu.

Když jsem byla malá, má sestra mne hodně lekala. Stoupla si někam za roh, a když jsem prošla, vybafla za mnou. Taky můj bratr neudělal nejlépe, když dělal na balkoně oběšeného. Se sestrou jsme šly na záchod a z chodby, kde je záchod, je hned naproti balkon.

Když jsme každá vykonala svou potřebu, podívaly jsme se na balkon a vtom na nás vybafl se strašným řevem bratr. Srdíčko mi bilo o sto šest a pamatuji si to, i když už to je nejmíň 10 let.

Myslíte si, že důvod, proč se bojím, je v tom, co jsem vše prožila??

Teď mi opravdu stačí, jen když mě přítel nějak postraší a já už neusnu jinak než s rozsvíceným světlem.

Mám si zajít k psychologovi?


Předem děkuji za zveřejnění.
S pozdravem Vaše věrná čtenářka Kaamoska.



Je svým způsobem dobře, že bratr vybafl, až jste vyšla ze záchodu, mohlo to mít mnohem horší následky. A že se neoběsil doopravdy, to je také dobře. Nevím, zda vám pomůže psycholog, ale nepřipadá mi to jako prapříčina vašeho strachu.

Taky na vás bafali? Svěřte se!

Středa patří
HORORU
Líbí se Vám horory?
I když na vás stříká krev z plátna?
Že se nebojíte?
Ale bojíte a ráda, anebo ne?
Píšete horory?
Zažila jste sama horor?


Napište nám:
redakce@zena-in.cz
Výherkyně rychlovky je známa!
PROBÍHÁ PŘEDVÁNOČNÍ TURNAJ V PIŠKVORKÁCH

Reklama