Byla jsem v deváté třídě jediná, kdo neměl žádná prsa, dost jsem k vůli tomu trpěla.
Znáte to, spolužáci -puberťáci si mě dobírali.
Hned jsem měla prsa v čistírně nebo po tatínkovi.
Moje nejlepší kamarádka Marcela, nosila podprsenku už v 6 třídě a já vedle ní vypadala jak nedochůdče.
Vyšla jsem školu a prsa pořád nikde!
Když jsem byla na střední v 2 ročníku, stala se velká změna, jakoby do rána jsem mohla nosit nulku a pak najednou z toho byla pětka.
Byla jsem zděšená, co se to stalo, to už jsem se pomalu styděla vycházet, hrbila se, aby to nebylo tak vidět.Postupně jsem zjišťovala, že se to klukům líbí a že na těch prsou mohou nechat oči.
Jenže já měla velikost v pase na 13 let, takže sukně se kupovaly v dětském oddělení a trika halenky v dámském.Byl to dost velký rozdíl a ta prsa na mně tak nějak "trčela".

Můžu vzkázat těm, co mají mindrák z malých prsou, že není o co stát, já s těmi velkými měla jako dorostenka velké problémy.
Dnes už to neřeším, pochopitelně, časem se z toho stala přednost.
Jen pořád nechápu, proč mužům tak záleží na velikosti, vždyť snad máme i jiné klady nebo ne?
                                                                                                                                    
Stáňa


Milá Stáňo,
jak je vidět, na velikosti záleží...

Reklama