Ahoj redakce a čtenářky,
člověk na škole zažije spoustu legrace, stresů i trapasů, ale já byla vždycky taková ta slušná holčička, dobře jsem se učila, neměla žádné černé puntíky, no znáte to. V podstatě jsem během základní školy ani gymnázia neměla žádné průšvihy, ale každý má asi přidělený do vínku přece jenom nějaký ten průšvih a ten se mi stal v den, kdy jsem na vysoké dělala závěrečné státnice....

Čekala jsem na chodbě ve 2. patře budovy, až na mě přijde řada, a nervozně pocházela sem a tam. Po chvíli mě to přestalo bavit, a protože školní budova měla okna do dvora s takovými těmi širokými parapety, chtěla jsem si na ten parapet sednout.

Jenže!

Okno bylo o trochu výš než můj zadek, takže jsem mírně nadskočila, abych na parapet dosedla - a ozval se strašný randál a řinčení skla! Já sice dosedla na parapet, ale příliš dozadu, takže jsem zády vysklila celé velké okno!

No a sklo se samozřejmě s velkým rachotem zřítilo dolů do dvora.
Ve mně by se krve nedořezal! Představa, že jsem vlastně mohla spadnout dolů, teď k tomu nervy, že mám jít za chvíli na tu zkoušku, druhý nervy, kdo všechno ten rachot slyšel a přijde mě sprdnout, a třetí nervy, že pod tím oknem dole ve dvoře mohl někdo být...

Šla jsem od toho, pryč dál do chodby a dělala že nic a dodnes nechápu, ale prošlo mi to. Sklo nikoho nezranilo, já odstátnicovala, nikdo mně nevynadal!

Ale zůstal mi zážitek a pocit, že jsem aspoň jednou, i když nechtě, za svá školská léta provedla nějakou lumpárnu :-)

hblaziko

 


Milá hblaziko ;o)))) Díky moc za zpříjemnění dne, pobavila jsi mě ;o))) Ale v tvé kůži bych fakt být nechtěla... I když - já takovéto „průšvihy“ přitahuji neustále a vlastně ani nevím jak... ;o)

 

Reklama