Mária byla po rozvodu rodičů oddělena od své matky a sestry. Odstěhovala se s otcem, jenž ji po dohodě obou rodičů měl v péči. Měla u něj skoro všechno, přesto celé dětství a dospívání postrádala jednu věc. Matku.

mama

Naši se rozvedli, když mi bylo šest. Tehdy jsem ještě moc nechápala, co se děje. Věděla jsem jenom to, že se táta stěhuje a že mě vezme s sebou, zatímco o pět let mladší Lenička zůstane s mámou. Rodiče se z nějakého důvodu rozhodli, že si nás rozdělí stejným dílem, a protože malá ségra ještě potřebovala máminu péči a o mně usoudili, že už to bez ní zvládnu, šla jsem s tátou. Odstěhovali jsme se do Pardubic, máma zůstala v Šumperku.

Vzpomínám si, že několik prvních týdnů jsem každý večer brečela, že chci uspávat od mamky. Byla jsem na to zvyklá. Když mě chtěla za něco potrestat, nedala mi pusu na dobrou noc. To jsem vždycky obrečela. A teď jsem tu pusu nedostávala vůbec, nedostávala jsem ani jablečnou šťávu na noční stolek. Bylo mi to hrozně líto.

Pak už jsem si zvykla. Ale máma mi pořád chyběla. Táta se snažil, byl fajn a já měla snad všechno, na co jsem si vzpomněla. Až na pár věcí, které mi chyběly ze všeho nejvíc. Táta nebyl tak empatický na to, aby se mnou mohl probírat moje školní lásky, a já jsem se před ním styděla o tom mluvit. Stejně zoufale jsem u sebe chtěla mít mámu, když jsem dostala první měsíčky.

Spoustu věcí, které bych normálně řešila s mámou, jsem si musela prvořadně řešit sama. A až když jsem se dostala za mámou na víkend, to bylo jednou za měsíc až dva, mohla jsem to probrat s ní. Nevím, jestli bych se obracela na tátovu přítelkyni, kdyby s námi bydlela. Pro mě všechny jeho přítelkyně byly cizí lidi, takže s důvěrnostmi bych se stejně nesvěřila. To byla výhradně mámina věc.

Táta se o mě staral skvěle. Měla jsem dobré zázemí, poctivě se se mnou učil a byl trpělivý při matice, která mi vůbec nešla. Měl pochopení proto, že mi máma chybí. Měl pochopení vlastně pro všechno. Přesto to nebyl ten z rodičů, kterého jsem měla radši. Teď je mi to trochu líto. Jenže jsem prostě holka, a ten ženský element byl pro mě něco, co jsem celé dětství a dospívání moc postrádala.

Teď jsem dospělá. Mohla bych se k mámě nastěhovat a nikdo by nemohl vnést ani slovo. Ale táta mě miluje, takovou podpásovku mu nezasadím. Radši počkám na vlastní bydlení.

Reklama