Myslíte, že člověk, který jako dítě denně přihlíží, kterak jeho otec objímá muže, zatímco maminka vaří, musí nutně dospět v někoho s velmi svérázným názorem…?

Pojďme si napřed pana Petra „poslechnout“, a pak si udělejme obrázek.

Hodím vás rovnou do doby, kdy byl velmi malý.

Kdy mu bylo kolem pěti let…

„První vzpomínka, kterou si na otce vybavuji, je z doby, kdy jsem musel být hodně malý. Mohlo mi být tak pět. Ležel se mnou v posteli a vyprávěl mi pohádku o Barýčkovi. Líbilo se mi to.

Tatínek byl nahý.

Ne, tenkrát mi to divné nebylo a nevzpomínám si, že by mě kdy obtěžoval nebo dělal cokoli, co by mi vadilo. Měl jsem ho rád.

pPokud si vybavuji maminku, tak pokaždé u sporáku, nebo jak uklízí, zatímco já sedím na zemi a hraji si s autíčky. Zajímavé je, že jen matně si pamatuji na bráchu v této době. Toho vidím až později.

Pokaždé s námi byl doma ještě nějaký muž, nebo i víc. Hlavně to byli Němci a Bulhaři, také jeden Izraelec.

Byli na mě všichni moc hodní.

Každý z nich byl pro mě strýček. Když přijeli, přivezli mi dárky a i tátovi mamince také.

Vždy se zdrželi třeba týden.

Nevzpomínám si, jestli spali s tatínkem, nebo odděleně, protože máme dům a já byl malý.

Navíc jsem neměl potřebu to kontrolovat.

Na dovolenou jsme jezdili vždy společně. Tatínek, maminka a dva nebo tři strýčkové.

Jediné, co si vybavuji jako podivné, bylo, že mi přišlo, že když se tatínek smál a objímal s těmi strýčky, připadala mi maminka jakoby odstrčená.

Ona se s nimi a s otcem neobjímala ani nepusinkovala.

Kolem mých šesti, sedmi let mě tatínek přihlásil na balet.

Né, nedělám si legraci opravdu jsem baletil. Tatínek tam měl přítele.

Byl to baleťák a lektor. Bylo to ve Smetanově divadle. Často si mě tenhle strýček bral dolů mezi divadelní zázemí a ukazoval mi kulisy. Bylo to hodně zajímavé. Jako kluka mě to bavilo.

Později baleťák nahradil všechny německé, bulharské a izraelské strýčky.

Bydlel s námi.

On, tatínek, můj brácha, maminka a já.

Tehdy jsem si už trochu všímal, že nežijeme jako jiní. Nikdy jsem ale netrpěl, nikdo mi neubližoval, tak jsem to neřešil.

Všechno se změnilo, když jsem byl už o hodně větší. Když jsem šel do puberty a hlavně kolem šestnáctého roku. Občas jsem udělal doma nějaký mejdan a pozval kamarády.

Druhý den mi jeden z nich řekl, že můj otec po něm lezl, že ho obtěžoval.

Zmlátil jsem ho za to.

Když mi to začali vyprávět i jiní, přestal jsem je za to bít. Přemýšlel jsem.

Bylo to v době, když se naši rozvedli, ale máma mi to neřekla. Ani bráchovi. Vysvětlila nám, že se tatínek odstěhoval, abychom měli v budoucnu kde bydlet. Přišlo mi to logický. Prostě ještě jeden byt, který jednou bude pro nás. Navíc často jezdil za námi domů. Hrál si snámi.

Už jsem ale tak naivní nebyl.

Fakt, že naši jsou rozvedení, jsem se dozvěděl od učitelky. Strašně jsem mámu seřval, že mi to neřekla. Dnes ji chápu.

Co by mi tak asi říkala, že je táta gay??? Źe strýčkové nebyli strýčkové??

I tak jsem se zeptal.

Maminka mi tehdy jen řekla, že otce přistihla s mužem. Źe jí to bylo líto. Źe se musela rozvést. Víc o tom moc nemluvila.

Několikrát se pokoušela navázat vztah s jiným partnerem a dnes si zpětně vyčítám, že jsem ji v tom nepodpořil. Právě naopak. Nechtěl jsem žádného jiného chlapa do domu.

Měla i jednoho moc hodného. Myslím, že jsem byl hlavním faktorem, proč jí to nevyšlo.

Byl jsem zatvrzelý a zlý a neudělal jsem mu nic dobrého, přestože se snažil. Někdy, kdyžpřišel, šel jsem otevřít a se slovy máma neni doma, jsem mu zavřel před nosem. Za tohle se mámě omlouvám.

Jestli se na ni zlobím, že od otce neodešla a roky snášela jeho homosexuální vztahy?

Ne, naprosto ne. Pokládám ji za statečnou.

Musela ho milovat, proto to snášela. Proto tak dlouho dělala jen služku, zatímco otec se patrně v noci miloval s milencem. Muselo to být pro ni hrozný.

Vůči homosexuálům nejsem dnes nepřátelský. Já tyhle lidi chápu, prostě mají někoho rádi a bohužel to je člověk stejného pohlaví.

Nesnesl bych ale, kdyby po mně nějaký lezl.

Osobně se svým dětstvím problém nemám, byť si uvědomuji, že úplně normálně jsem zřejmě nevyrostl. Nemám pocit, že to na mně cokoli nechalo, ale možná si to neuvědomuju.

Když tak nad tím přemýšlím, je komické, že otec například háčkoval a maminka to byla, která mě učila, že když mi někdo ubližuje, musím se bránit. Nebyl jsem průbojný.

Ochraňoval mě brácha, přestože je mladší. Dlouho byl jako můj stín. Nedovolil, aby mi někdo zkřivil jen vlas. Já byl spíš pasívní.

Tvrvalo to až do vojny. Teď je bráška trochu jiný, než já, ale stále ho mám rád.

Kdybys ovšem teď hovořila s mým bratrem Míšo, kdyby to byl on, kdo by měl o tomhle všem vyprávět, byl by to hodně krátký rozhovor.

Bratr to totiž v sobě zavřel tak, že odmítá na to téma otec vůbec hovořit. Nikdy mi neřekl proč. Já s tím problém nemám.

Pro něho je jeho dětství s tátou a strýčky prostě tabu.“


Petra znám, takže mohu zodpovědně říci, že rozhodně není na kluky. Mívá ale občas zvláštní reakce. Například je pořád nastaven na nějaký úskok ze strany společnosti.

  • Chodil na karate proto, aby se dovedl bránit.
  • Když něco vypráví, tak většinou silný zážitek o tom, kdy přemohl někoho, kdo ho napadl.
  • Má mimořádně intenzivní vztah ke zvířatům. Je schopen zastavit dopravu a prolézt kilometr kanálu kvůli kotěti, vysklít dveře kvůli kocourovi, nenávidět kvůli psovi…
  • Dokáže říci o chlapovi, že je pěkný, ale v zásadě se k mužům staví s obranným reflexem, s očekáváním útoku…
  • K ženám je milý, ale pojal pocit, že jako dobrý člověk by u nich neměl úspěch…
  • Nasadil masku drsňáka, byť v hloubi duše je zcela někdo jiný… zranitelný.

Může tam být z dětství něco, co Petr zasunul do podvědomí a co na sebe vzalo takovouto formu?

Děti to občas dělají, že nějaký zážitek jako by zazdí ve své duši a vlastně cíleně zapomenou. On pak občas vyplave v podobě nějaké podvědomé reakce.

Může si jeho bratr cosi pamatovat, a proto mít tak odmítavý přístup k minulosti?

A máme víc!

  • Chtěly byste vědět, co si o celé věci myslí žena, která je hlavní aktérkou Petrova vyprávění?
  • Zajímá vás, co na to ona maminka?
  • Myslíte, že celou věc uvidí jinak?
  • Že její vzpomínky na manžela budou mít jiný obrys?

I ona souhlasila s rozhovorem.
Ano, očima ženy, která byla v té době dopělá a svého muže milovala, je to zcela jinak než očima malého chlapce.

Rozhovor připravujeme.

Foto v textu ilustrační

Reklama