Rodina

Vyrostl jsem v dětském domově

Svět a život bývá mnohdy nespravedlivý. Nemůžeme si vybrat, kde se narodíme a prožijeme první roky života. Ne každý z nás má štěstí, že vyrůstá ve fungující rodině. A někdo rodinu ani nemá...

old boyTak jako dvacetiletý Michal. Je to smutný příběh, který jsem si od něj nedávno vyslechla. Hodně se podobá příběhům mnoha jiných dětí, které vyrůstají samy v dětském domově, bez láskyplné péče rodičů. Takové dětství člověka musí poznamenat na celý život, někdy se tyto děti nevyrovnají s nástrahami života ani v dospělosti, nemají životní jistotu a prostě se neumí přizpůsobit.

Michal měl ale štěstí... „Určitě se to tak dá říct. Kdyby v našem děcáku nepracovala paní Marie, asi by to dneska všechno bylo jinak. Pomohla mi s hodně věcmi, hlavně když jsem byl puberťák a zajímaly mě jenom cigarety, alkohol a taky holky, to je jasné. Paní Marie mě jednou zachránila před velkým průšvihem a docela kvůli tomu riskovala, nikdy jí to nezapomenu. Tenkrát jsem asi mohl skončit v pasťáku...“

To, co zažil Michal do svých dvaceti let, by bylo dost i na dospělého člověka. Hned z porodnice putoval do kojeneckého ústavu, protože se ho matka vzdala. Michal dodnes neví, kdo jsou jeho biologičtí rodiče, a asi nemá šanci to zjistit. Ostatně teď už ani nechce. Nějaké roky strávil v pěstounských rodinách, dokonce i v zahraničí, v jedné rodině ho týrali, to mu bylo teprve šest let. Jako osmiletý se pak dostal do dětského domova, kde žil až do svých osmnácti let. A tady prožil taky ledacos zlého, hlavně v období, kdy dětský domov vedla ředitelka, kterou děti v něm vůbec nezajímaly.

Zachránila mě vychovatelka

„To se těžko popisuje lidem, kteří v děcáku nikdy nežili. Už jenom tím jsme jiní, divní. Ve škole si o nás povídali jako „ti z děcáku“, nemohli jsme se spolužáky chodit normálně večer ven, na všechno jsme se museli ptát vychovatelů. Já vím, že rodičů se taky musíte ptát, ale je s nimi nějaká domluva, to tady platil řád, docela přísný. Všechny nás to štvalo, takže jsme občas utíkali, dělali průšvihy...

Jednou jsem se hrozně opil, bylo mi patnáct, a nedošel jsem do pokoje, zůstal jsem ležet venku na zahradě. Během noci mě tam našla vychovatelka Marie, což bylo štěstí, protože byla ze všech nejhodnější. Jiná by mě okamžitě nahlásila ředitelce a řešilo by se to, možná by mě poslali i do pasťáku, nevím, ale tahle ne, odvedla mě do pokoje a postarala se, aby na to nikdo nepřišel... Byl jsem pak trošku hodnější, aspoň když měla službu ona. Možná jsem si pak uvědomil, že ne všechno je v životě špatné. A taky mi našla práci, když jsem dodělal učiliště. Díky její přímluvě mě zaměstnali, jinak nevím... Jsem jí hodně vděčný.“

Teprve teď je Michal se svým životem docela spokojený. Pořád má práci, bydlí v podnájmu a má přítelkyni, které nevadí, že vyrostl v dětském domově. Stará se o sebe a pořád zjišťuje, jak to v životě chodí. A já mu přeju, aby ho čekaly samé hezké věci.

Kéž by všechny příběhy opuštěných dětí měly podobně šťastný konec!

Pozn. red.: Jména v článku byla změněna.

Četly jste v našem magazínu:

   
17.05.2013 - Příběhy - autor: Lucie Paličková

Komentáře:

  1. [24] Aesinka [*]

    Brali jsme si romského chlapečka z dětského domova na návštěvy a pobyty atd. Vystřídal několik dětských domovů a byly v nich velké rozdíly. V jednom jenom přísnost, režim, tresty, málo lidskosti. Následoval diagnosťák. Odtamtud si jej vzali do domova rodinného typu a byla to velká změna. Sice si prošel horším životním obdobím, mrzelo ho, že ho rodiče odložili, v pubertě to špatně nesl. Ale nakonec se z toho dostal, poctivě pracuje, zakládá si rodinu.

    Ale v tom domově říkali, že v současné době je problém s drogami. Děti zvláště v pubertě více trpí tím, že je rodiče odmítají a "utěšují" se právě drogami.

    A ono se hezky řekne, poprat se se životem, jenže bez citové opory blízké osoby to musí být hrozně těžké. V azylových domech pro matky je spousta holek, které vyšly z děcáku, neměly kam jít, našly přístřeší u chlapa a on je vykopl, když čekali dítě. A ty pracovnice tam je pak učí, co to vůbec znamená být rodičem, jak se o dítě starat a tak, protože ty holky to nezažily a neměly se to kde naučit.

    Proto jsem ráda, že vzniká víc malých rodinných domovů, protože tam už je to víc jak rodina, a taky těm pěstounským rodinám, i když se bojím, že někteří v tom budou vidět jen zisk a nebudou dětem dobrými rodiči.

    Každopádně je hrozně fajn, že si Michal vybral sice tu těžší, ale poctivější cestu životem, a že našel někoho, kdo mu tu citovou oporu dá.

    superkarma: 0 21.07.2013, 01:30:27
  2. [23] V19 [*]

    U nás je detský domov od r.1945 bývalo v ňom 50 deti.Po prestavbe na rodinný typ je kapacita 20 detí. Bývajú tu aj odchovanci, ktorí už nechodia do školy a nemajú kde bývať, toto za min.réžimu nebolo....

    V ZDŠ som mala 5 spolužiačok z DD - keď sme sa naposledy stretli po 44 rokoch mali požiadavku, aby bola prizvaná aj ich bývala vychovávateľka...

    superkarma: 0 25.05.2013, 16:12:49
  3. avatar
    [22] ekleinovka [*]

    margot — #12 Sml67Sml67Sml67asi tak nějakSml22

    superkarma: 0 20.05.2013, 16:07:48
  4. [21] smailinka74 [*]

    Moje maminka vyrostla v děcáku. Byla tam asi od 8 let,kdy ji zemřeli oba rodiče a neměl si ji kdo vzít.Prý se nedá srovávat DD dnes s tím jaký byl za komunistů.Dřív jich spalo i 20 v místnosti, televize byla v jídelně pro všechny.Na vstup do života je nikdo nepřipravoval jako dnes.A zvládla to.Takže hlavu vzhůru, některé děti a lidi jsou na tom ještě hůř.

    superkarma: 1 18.05.2013, 14:32:13
  5. avatar
    [20] marianaant [*]

    Měla jsem kolegyni , které po úmrtí rodičů vyrůstala u babička a sama požádala, aby ji dali do Dětského domova. Opravdu byla cílevědomá a povedlo se ji vystudovat a  byla velmi úspěšná v životě. Bohužel , zemřela dost mladá. Byla to moc příjemná a kultivovaná žena. Sml16

    superkarma: 0 17.05.2013, 22:16:58
  6. avatar
    [19] v.poho [*]

    margot — #18 ...je lehké se zaplést.Sml57

    S čímkoli a hlavně s kýmkoliSml58.

    superkarma: 0 17.05.2013, 13:53:48
  7. avatar
    [18] margot [*]

    v.poho — #17 snad mi promineš, že jsem se v tom pak trochu ztratilaSml16 bude to buď mou blbostí, nebo tím, že mě včas nezavřeli do kleceSml57Sml52

    1. na komentář reaguje v.poho — #19
    superkarma: 0 17.05.2013, 13:49:11
  8. avatar
    [17] v.poho [*]

    margot — #12 Opět tě odkážu na příspěvek 7, na který jsem původně reagovala a kde autorka přirovnává to, že mohla na diskotéky až od 17 ke stejnému režimu jako v DD. Takže ano, příspěvek, na který jsem reagovala já, srovnává normální, běžnou rodinu s děcákem.

    To, co mi s Atamorou mezi řádky podsouváte, je nesmysl a rozhodně si to nemyslím.

    1. na komentář reaguje margot — #18
    superkarma: 0 17.05.2013, 13:43:38
  9. avatar
    [16] Jindriska8 [*]

    je to smutné,ale bohužel je hodně dětí,co vyrůstají v dětském domově.Sml22

    superkarma: 0 17.05.2013, 13:42:40
  10. avatar
    [15] v.poho [*]

    margot — #12 Ne, ale nevkládej mi slova do úst a všimni si, na co jsem původně reagovala a to je příspěvek 7.

    superkarma: 0 17.05.2013, 13:38:23
  11. [14] Rikina [*]

    Nikdy nebude dost pěstounů pro všechny. Sml80 Ani pro roztomilá malá miminka, natož pro ty větší děti, a už vůbec ne pro děti nějakým způsobem problémové. Mně už to začíná připadat jako cílená kampaň proti kolektivním zařízením - a nemyslím si, že by šmahem všechny domovy byly plné necitelných a lhostejných vychovatelů, a že stačí vyhlásit zákon, a všechny děti rázem budou mít milující nezištné pěstounské rodiny...

    superkarma: 0 17.05.2013, 13:32:06
  12. [13] iřka [*]

    A na co si Michal stěžuje? Jsi dospělý, tak se per. A nevím, proč by si tím měl být poznamenaný. Ono když to nikomu neřekneš,tak na čele to napsaný není,kdo tě vychoval. Začátek je určitě těžký,ale musíš vědět co chceš. Také jsem tak začínala,a nestěžuji si. A děcáku jsem vděčná, i když to nebyla vždy selanka. Ale i děti v normálních rodinách nemohou vždy vše co se jim zlíbí.

    superkarma: 0 17.05.2013, 13:21:47
  13. avatar
    [12] margot [*]

    v.poho — #10 myslím, že pěkně to v úvodu svého příspěvku shrnuje Altamora - přesně to mám na mysli. někdy DD je pořád lepší volba než život doma. normálně fungující rodina prostě "nevyzbyde" na každého. těch dětí umístěných po různých ústavech je mrak - a některým to může i tak dát celkově lepší život. já jen prostě nemám ráda to "fňuk, litujte mě, jen protože jsem z děcáku"

    1. na komentář reaguje v.poho — #15
    2. na komentář reaguje v.poho — #17
    3. na komentář reaguje ekleinovka — #22
    superkarma: 1 17.05.2013, 13:12:46
  14. avatar
    [11] Altamora [*]

    v.poho — #10 Myslíš, že v DD končí děti, jejichž rodiče by byli schopni vytvořit normální funkční rodinu? Já ne. Pro některé z těch dětí byl DD vysvobozením. I když samozřejmě je lepší vybudovat síť pěstounských rodin, aby ty děti měly blíž k realitě. Kromě toho je třeba i na tyto pěstounské rodiny dost dohlížet. I v nich dochází k násilí na dětech, zvlášť když si jich naberou více než jsou schopni zvládnout. Přiznám beze studu, že já bych neměla sílu a schopnosti se pěstounkou stát.

    superkarma: 0 17.05.2013, 12:50:18
  15. avatar
    [10] v.poho [*]

    margot — #9 Tady ale mluvíme o srovnání s normální, běžnou rodinou. To, že někteří rodiče nefungují, jak by měli, je už úplně jiný problém. Zázemí a zastání chybí dětem v DD a bohužel i u některých rodičů.

    Na druhou stranu, nikdo nemá život jak v růžové zahradě, každý si v životě neseme nějaké stigma a je jen na nás, jak se s ním vyrovnáme.Sml80

    1. na komentář reaguje Altamora — #11
    2. na komentář reaguje margot — #12
    superkarma: 0 17.05.2013, 12:12:43
  16. avatar
    [9] margot [*]

    v.poho — #8 tak to někdo nemůže, ani když v rodině žije - navíc pak na tu svoji bolest zůstává sám. třeba mě i manželovi by dětství v dd přišlo jako dobrá alternativa v porovnání se zázemím, které jsme u našich vlastních rodičů měliSml80

    1. na komentář reaguje v.poho — #10
    superkarma: 0 17.05.2013, 11:23:56
  17. avatar
    [8] v.poho [*]

    cilani — #7 Tak ono asi nebude o až tak přísný řád, jako o to, že se nemáš komu vyplakat na rameni a že, když něco vyvedeš, nehrozí  ti u rodičů pasťák a podobně, ale max. tak pár facek, zkrácení kapesného nebo dostaneš zaracha. Rikina — #5 ...většině matek se to ovšem povede a ...přežijí to bez újmy ony i děcko.Sml22

    1. na komentář reaguje margot — #9
    superkarma: 0 17.05.2013, 11:10:40
  18. [7] cilani [*]

    chápu, že to tam děti nemají nejpříjemnější, ale zrovna přísný řád bych dd nevyčítala. Nevím, jak to měli ostatní, ale s mými rodiči domluva moc nebyla. Na diskotéky jsem mohla až od 17 a to jen do půlnoci, jinak v týdnu v 6-8 doma, podle toho jak se stmívalo a kolik mi bylo. V 8 jsem chodila domů i na střední. Jo, mohla jsem od malička na hory a od 12 sama, ale to proto, že mě k tomu naši vedli. Kdybych se opila a válela se před barákem, tak mi táta asi zpřezáží kosti v těle..

    1. na komentář reaguje v.poho — #8
    superkarma: 0 17.05.2013, 10:59:23
  19. avatar
    [6] Brixik [*]

    No že je tam řád a úpořádek a musí se poslouchat, to je jasné. A otázky, je co by z dětí vyrostlo, kdyby zůstali v původní rodině. Každopádně prostě poznamenány jsou. konkrétně třeba tím, že neumí projevit lásku, neumí pochválit...a to se pak odráží na jejich dětech a dětech jejich dětí...

    superkarma: 0 17.05.2013, 10:53:08
  20. [5] Rikina [*]

    Mně přijde celkem logické, že v dětském domově musí být nějaký řád a systém. Dost těžko by šlo nechat puberťáky, aby se po večerech courali, jak je napadne, on je rozdíl, když rodiče mají doma jednoho, dva, a když je jich v domově tucty. Sml80 No a že se chlapeček opil... to se moc nemá čím chlubit. Za takové věci bývají nějaké tresty i v rodinách. Málokterá matka by byla nadšená, najít potomka, jak se válí na zahradě jako to čuně. Sml15

    1. na komentář reaguje v.poho — #8
    superkarma: 2 17.05.2013, 09:25:24
  21. avatar
    [4] margot [*]

    myslím, že stigma dětských domovů se příliš zveličuje. můžeme se ptát, jaký by byl osud těchto dětí jinde - např. v rodině, která o nový život nestojí, případně sociální a jiné podmínky v ní jsou katastrofální. jistě, nejsou to zahrady pozemských slastí, ale dítě vyrůstá ve víceméně slušném prostředí, dostane se mu vzdělání, je vedeno k nějakému řádu a může být lépe připraveno na to, že v reálu se nikdo s nikým nemazlí a že člověk je sám za sebe zodpovědný. dětským domovům můžu leda přát, aby se dokázaly dobře poprat se současnou legislativou a dostatek pracovníků, kteří práci s dětmi berou jako poslání a ne trest, co je třeba odkroutit, protože práce je poslední zoufalý pokus, jak si vydělat na živobytí.

    superkarma: 0 17.05.2013, 09:05:25
  22. [3] DCOlga [*]

    Smutný příběh a bohužel ne ojedinělý.

    superkarma: 0 17.05.2013, 07:53:43
  23. avatar
    [2] Brixik [*]

    Bohužel je to "handicap" na celý život. Mamka přítele vyrůstala v děcáku a podepsalo se to nejen na ní, ale taky na jejích dětech.

    superkarma: 0 17.05.2013, 07:42:09
  24. [1] lidicka [*]

    Snad už Michala čekají v životě jen samé hezké  věci. Jen si to nesmí pokazit sám. Tak ať vytrváSml59

    superkarma: 0 17.05.2013, 07:17:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme