Reklama

Možná si vybavujete na (doufám) zajímavý rozhovor s paní Alenou Gajduškovou. Na jeho počátku byl můj zájem o přírodní kosmetiku, kterou si sama vyrábí. Nakonec se náš rozhovor stočil k úplně jiným, neméně zajímavým tématům, a na kosmetiku se nedostalo. A tak jsem požádala paní Alenu, zda by nás nenechala nahlédnout do své „kuchyně“ a nezasvětila nás do výroby domácího mýdla.

Když jsem s paní Haklovou dělala rozhovor, zaujalo ji (mimo jiné) i to, že si dokážu vyrobit mýdla i kosmetické prostředky sama, a tak mě požádala, zda bych se o své zkušenosti nepodělila se čtenářkami magazínu Žena-in. Ráda jsem souhlasila.

mýdlo

V dnešní době, kdy máme na trhu nepřeberné množství druhů mýdel i ostatních kosmetických prostředků by se mohlo zdát, že je zbytečné přidělávat si práci výrobou domácího mýdla.

Především v posledních letech se však začíná otevřeně hovořit o značném podílu chemických složek ve výrobcích, které denně používáme i jejich dopadu na naše zdraví. U domácí kosmetiky od začátku ovlivňujeme složení výrobku, můžeme si být opravdu jisté, z čeho se skládá a vyrobit mýdlo přímo „na míru“ sobě i své rodině.

A to je hlavní důvod, proč jsem mýdlo začala „vařit“ i já.

Způsobu výroby mýdla, který dnes v mydlářské technologii převládá, se říká tzv. „za studena“.

Je to proto, že se výchozí suroviny zahřívají pouze na 37° C. K výrobě za studena se používají výhradně rostlinné tuky, především kokosový, olivový, slunečnicový, palmový nebo ricinový. Každý z olejů má unikátní vlastnosti a záleží na konkrétní receptuře, v jakém poměru se oleje smíchají. Kokosový olej bohatě pění, ale mýdlo vyrobené pouze z něj by vysušovalo pokožku. Ze samotného palmového oleje by vzniklo mýdlo velmi měkké, ale v kombinaci s kokosovým vytvoří znamenitou směs olejů, která vyráběnému mýdlu dodá žádoucí vlastnosti: pěnivost, konzistenci i příznivé účinky na pokožku.

Samozřejmě můžeme vyrábět mýdla i z luxusních olejů jako je makadamový, arganový, avokádový, mandlový nebo i z bambuckého másla, ale vzhledem k ceně těchto olejů je ideální pouze jejich přídavek na konci zmýdelňovacího procesu, kdy nám v nezměněné podobě zajistí obsah výživných látek v mýdle.

Nyní se dostávám k tomu, abych vám konečně popsala můj způsob výroby:

  • Na přesných digitálních váhách si nejprve odvážím destilovanou vodu ve tří litrové zavařovací lahvi.
  • Pak si odvážím hydroxid sodný (NaOH), který potřebuji ke zmýdelnění tuků. Hydroxid sodný používám granulovaný, manipulace s ním je bezpečnější než s tekutým. Pokud se nějaká granulka usype mimo nádobku, mohu ji snadno a hlavně bezpečně sebrat.
  • Odvážený hydroxid nasypu do destilované vody (nikdy ne obráceně!), promíchám velkou vařečkou z bezpečné vzdálenosti a nedýchám, protože ze sklenice nyní unikají štiplavé a žíravé páry. Páry se uvolňují zhruba půl minuty, pak sklenici zavřu a uložím na bezpečné místo, protože roztok má v tuto chvíli teplotu kolem 90° C a je třeba, aby se ochladil na požadovaných 37° C. Navíc je roztok louhu silně žíravý.
  • A zatím, co louh chladne, odvážím si do velkého nerezového kastrolu tuky: olivový, kokosový a palmový. Směs tuků nechám na kamnech opatrně tát, důležité je nenechat teplotu tuků vystoupat příliš vysoko, musela bych čekat, až se ochladí.
  • Další pomůckou, kterou si musím nachystat je dřevená bedna na mýdlo, kterou jsem si nechala vyrobit. Tato bedna má vysouvací dno, takže se mi z ní vyrobené mýdlo snadno vyndává. Tuto bednu pečlivě vyložím pergamenovým papírem, musím dát hlavně pozor, abych jej nikde neprotrhla
  • mýdlo

  • Pokud chci vyrobit mýdlo s výživnou složkou, připravím si ji, aby byla k okamžitému použití v pravý čas, stejně tak vybrané esenciální oleje.
  • V okamžiku, kdy mají tuky i louhový roztok stejnou teplotu, t.j. 37° C, naliji velmi opatrně roztok do kastrolu s tuky a začnu ihned hbitě míchat. Proces (chemická reakce), který právě začal probíhat, se odborně nazývá saponifikace, neboli hydrolytický rozklad tuků a vzniklé mýdlo je tak podle chemické klasifikace vlastně solí. Saponifikace trvá podle použitých tuků (olejů) i výchozí teploty (čím je teplota vyšší, tím déle zmýdelnění probíhá) mezi 10 - 40 minutami. Míchání tuků si můžeme usnadnit použitím tyčového mixéru (rozhodně jiným, než který používáme v kuchyni!!), já však dávám přednost vařečce a vlastní energii. Vařečkou vytvářím jednu osmičku za druhou, pak míchám v protisměru a nepřestávám. Důležité je, aby směs v hrnci byla neustále v pohybu a zmýdelnily všechny tukové molekuly.
  • V okamžiku, kdy hmota začne mírně houstnout, trochu zesvětlá a kapky nechávají na povrchu znatelné stopy, je čas na přídavek pěstících složek (bambucké máslo, meruňkový olej..) a esenciálních olejů. Přidávají se v tuto chvíli právě proto, aby se u nich zabránilo zmýdelnění, které by bylo nežádoucí. Pracuji rychle, protože směs houstne.
  • mýdlo

Nálev z růžových květů, který se přidává do růžového mýdla

  • Po přídavku pěstících složek a esenciálních olejů směs rovnoměrně rozliji do bedny. Manipulace je opatrná, protože čerstvé mýdlo je silně žíravé.
  • Bednu přikryji víkem. Nakonec celou bednu zabalím do připravené deky, ve které zůstane zabalená 24 hodin, aby chemická reakce doběhla a mýdlo se opravdu povedlo. Po tuto dobu čerstvě vyrobené mýdlo slabě hřeje.
  • Další den deku odstraním a mýdlo ponechám 2-3 dny v bedně, aby ztuhlo (po 24 hodinách má mýdlo konzistenci vepřového sádla a nejde krájet)
  • Když dostatečně ztuhne, nakrájím ho na kostky a nechám v krabicích sušit a zrát minimálně šest týdnů. Teprve po této době je bezpečné mýdlo používat, nejjistější je přesvědčit se pomocí lakmusového papírku. Mýdla vyrobená z živočišných tuků zrála až 6 měsíců.
  • mýdlo

Nakrájené mýdlo. Odřezky, které zbudou, zužitkuji a připravuji si vlastní prostředek na praní prádla.

mýdlo

Příklad toho, jak může domácí mýdlo vypadat zabalené jako dárek v látkovém obalu „furošiki“, původ tohoto umění je v Japonsku

Několik postřehů na závěr:

Stejným způsobem, jen s použitím jiných olejů, je možné vyrobit tuhý šampon. Mýdla se mohou obohatit rostlinnými výtažky, jílem, kávou, kořením, mletou rýží.., s použitým materiálem se bude měnit barva i textura výrobku.

Při vlastních pokusech je vždy nutné myslet na to, že pracujete se silnou žíravinou a bezpečně s ní manipulovat. Pokud neznáte základní pravidla pro práci s nimi, je třeba je nejprve nastudovat!

A to nejdůležitější: nečekejte, že se zkušeným výrobcem mýdla stanete přes noc, ale  spíše tak, že budete delší dobu experimentovat, vařit a míchat :-). Ale stojí to vážně za to.

Něco o historii mýdla

Primitivní náhražky mýdel lidé používali od dávných dob. Jednalo se vždy o rostlinné prostředky s přirozeným obsahem saponinů. Takovou dnes nejznámější rostlinou je mydlice lékařská, která přímo svým názvem napovídá, k čemu ji lze používat.

Má se zato, že mýdlo bylo objeveno náhodou. Podle pověsti si ženy všimly, že dešťová voda z obětní mísy, ve které se pálily zvířecí obětiny bohům, a kde byly ponechávány nespálené zbytky kostí a popela, mnohem lépe pere prádlo, než-li voda nabíraná ze studní. Je až s podivem, jak snadno se k sobě dostaly nejdůležitější suroviny pro výrobu mýdla: tuk, louh a destilovaná voda.

První recepty na výrobu mýdla byly zaznamenány na sumerské hliněné destičky 2800 let p.ř.n.l.

Ještě na počátku 20. století se k výrobě mýdla používaly převážně živočišné tuky. Mýdlo vyrobené z těchto tuků je sice trvanlivé, takže při používání velmi dlouho vydrží, ale zároveň je velmi tvrdé a jeho výroba byla velmi náročná i nebezpečná. Z těchto dob pochází i dodnes používaný termín „vařit mýdlo“.

Tehdy se mýdlo vyrábělo v malých výrobnách drogistů, kteří mýdla vařili většinou podle rodinných receptů, případně živnostenských receptářů. V prodejním a výrobním sortimentu měli nejen mýdla toaletní, ale i medicínská, například sirné a dehtové.

Mýdla se vařila několik hodin ve velkoobjemových kotlích, kdy se pracovalo se stovkami kilogramů výchozích surovin. Základní recept se skládal z živočišných tuků, louhu (sodného nebo draselného), kuchyňské soli a destilované vody. Tak, jak se mýdlo vařilo, postupně houstlo, bublalo a hmota se musela intenzívně míchat, aby nic nepřeteklo z kotle ven. Pokud by se horká žíravá hmota dostala do kontaktu s pokožkou, způsobila by hluboká a rozsáhlá poranění.

Měla jsem možnost pročíst originální recepty, které si předávaly ženy mezi sebou za II. světové války, kdy bylo prakticky všechno na příděl. Doma si vařily mýdlo v malém, z vepřového sádla, louhu, dešťové vody, která nahradila destilovanou, kuchyňské soli, kalafuny a dokonce k základním surovinám přidávaly i vařené brambory, aby se hmota nastavila a mýdla bylo víc.

Co vy na to, milé čtenářky? Troufly byste si na vlastnoruční výrobu mýdla? Napište nám do diskuze, co si o tom myslíte.

Čtěte také: