Dost zvláštní ordinace. Pracovní stůl, lékařské lehátko, počítač, lednice, fáče, jehly i desinfekce. V miskách mimo jiné žiletky a operační skalpely. Těmi se řeže do těla.

„Jsem rád, že jsem takový úchyl,“ říká gymnazista Karel a vytahuje vlastnoručně kreslený geometrický motiv, když se chvíli před tím nerozhodně motá v „čekárně“ pražského tetovacího salonu Hell. Není tu poprvé, ví, do čeho jde. Za pár okamžiků mu jeho obrázek vyřeže skalpelem do nohy majitel salonu Jiří Sedláček alias Fousáč. 

Karel si vyhrnuje levou nohavici, Fousáč kleká na koleno a začne přinesený návrh přes kopírák překreslovat svému klientovi na lýtko. „Nemyslím na to, co mě čeká. To bych se zbláznil,“ říká Karel a popisuje psychologii zapření bolesti. „Už mám na těle spoustu piercingu. V jazyku, na bradě, no, ani se neptejte, kde všude. Bolest je jen pocit v mozku. Když se rozhodnete ji necítit a vytěsníte ji ze svého vědomí, vydržet se dá leccos.“
Pravdivost své teorie dokazuje obnažením druhé nohy, kterou zdobí krvavá malůvka ještě ne zcela definitivně zhojené jizvy. Aby byla přesně taková, jak má být, nejde jen o jednoduché vyříznutí do kůže. Poté se z ní musejí dobré dva měsíce vytrhávat suché strupy, kterými se tělo snaží ránu zacelit. Jizva pak nabude plastického reliéfu a vystupuje z těla. Po roce zbělá a září jako cejch. Nevypadá to špatně, ale každý člověk takové hrdinství neocení.

Boule frčí
„Já skrze takzvanou body modification, neboli různou úpravu těla, testuji lidi už od svých patnácti let, zvlášť učitele ve škole,“ prozrazuje nyní sedmadvacetiletý majitel salonu. „Nejdřív si profesoři mysleli, že jsem magor nebo deviant, ale když zjistili, že dokážu přemýšlet a o učení mám zájem, těžil jsem z toho. Každý si mě totiž pamatoval,“ dodává exotický inženýr ekonomie, jehož tělo je vyzdobeno snad všemi existujícími technikami.
Ušní boltce i nosní přepážka - proděravělé otvory průměru padesátníku, ruce hustě potetované barevnou spletí složitých obrázků, z prsní bradavky vyčnívá něco jako zmenšenina řeznického háku, hruď i břicho přetínají jizvy a nad klíční kostí napíná pokožku kulovitý implantát. „Tuto techniku zde také nabízíme, je ale ze všech nejbolestivější,“ zapíná video, kde se odvíjejí záběry jako z amerického hororu.

Ruka, do které zajíždí špičatý skalpel a prořezává do ní několik centimetrů hluboké „kapsy“, krvácí jako prase při zabíjačce. Potom, co je kůže takto uvolněná na několika místech, prsty kohosi do krvavých kapes zasunují ocelové kuličky a rány zašívají jehlou a nití. Všechno zaživa a při plném vědomí.
„Lokální znecitlivění provádíme obstřikem jen ukňouraným holkám,“ říká Fousáč, který si navíc všechny úpravy na svém těle provádí sám vlastnoručně. Implantáty jsou vyrobeny z chirurgické oceli nebo teflonu a pod kůží vytvářejí symetrické „boule“. Někdo si nechá udělat jednu, jiný třeba deset po délce celé ruky, nohy, hrudníku, čela. V zahraničí se prý ocel nosí i v penisech. 

S nožem v tkáni
Karlovo lýtko je připravené ke krvavé proceduře. „Lehni si tady na lehátko a začnem,“ zavelí Fousáč. Emoce plavovlasého studenta přece jen proti jeho vůli zareagují a zbarví mu obličej do temně rudého odstínu. „Nevím jak, aby mě to třeba za chvíli nepřestalo bavit,“ snaží se pozdržet následující události. Nic mu ale v této fázi nepomůže. Snad jen trocha sebrané hrdosti, odvahy a ješitnosti ho zatlačí do polohy ležmo.
Desinfekce, fáče i skalpel jsou v plné pohotovosti, Fousáč začíná pracovat. „Je dobré si trochu podložit ruku, abys ji měl pevnou,“ komentuje s klidem pokerového hráče první zářez. Kůže se rozšklebuje a slabě krvácí. Karel se opírá o loket a ani necekne. Soustředí se na vytěsňování bolesti a daří se mu. Docela ho obdivuji. Já v jeho kůži…
Skalpel suverénně brázdí tkáň, ponořen dobré dva milimetry hluboko. První okruh je hotový za 10 minut. Následuje druhý a kontrolní třetí. To znamená, že nůž objede řez ještě dvakrát, aby se zamezilo nestejné hloubce, tudíž nežádoucímu, různě vysokému reliéfu.

„Jsem rocker, dělám řvouna v jedné kapele,“ snaží se Karel hovorem zamluvit své utrpení. V budoucnu by se sice chtěl živit jako novinář, ale zatím je pro něj důležitý hlavně vnitřní pocit. „To žijete a furt vás trápí vědomí, že vám něco chybí, že nejste úplně sám sebou. Pak zjistíte, že to něco jsou jizvy na těle. Spokojený začnete bejt, až když se necháte pořezat. Není to proto, že se tím chlubíte kamarádům, ale jen pro svůj hezký vnitřní pocit,“ zdůvodňuje motivaci minulé, dnešní i budoucí návštěvy salonu. Jiří Sedláček souhlasně pokyvuje a rozhodně se nedomnívá, že by na tom bylo něco výjimečného. Setkává se totiž s onačejšími případy. 

Hadí jazyk a dva penisy
„Přišel k nám klient, který chtěl na záda vyříznout jizvy, které by vypadaly jako po uřezaných andělských křídlech. To jsem se trochu zarazil i já sám, ale samozřejmě, že jsme mu vyhověli,“ vzpomíná na nedávnou kuriozitu.
Ve světovém měřítku však i taková příhoda zapadne jako nudný odvar lidského šílenství. Zvlášť v Německu, Holandsku nebo USA prý zacházejí v plnění přání zákazníků do absolutních extrémů. Proto není nic zvláštního, když tam potkáte týpky s rozeklaným hadím jazykem, který pár týdnů před tím ležel na pomyslném špalku a byl na žádost majitele rozpůlen žiletkou, nebo dokonce se dvěma penisy s prý dokonale zachovanou funkcí.
Jsou i tací, kteří chodí nešťastní životem, dokud nezjistí, že jim spokojenost nepřinese nic jiného než amputace prstů, nebo dokonce celé končetiny. S prsty prý problém není, ty vám v zahraničí ufiknou na počkání. S celým údem je to však horší.

„Slyšel jsem o ženě, která obcházela ortopedická oddělení nemocnic a žádala uříznutí nohy. Odevšad ji vyhodili, až skončila v tetovacím studiu. Požadovala okamžitý zákrok za jakoukoli cenu. Nakonec skončila na místní psychiatrii,“ vypráví Fousáč.

U nás prý podobné služby nikdo nedělá. Ne kvůli extrému, ale z prostého faktu, že je k nim třeba anesteziolog a zdravotně vyškolený personál. Takzvaný blad (krvavý) fetišismus je ale i u nás vcelku rozšířenou atrakcí. „Tyhle rány mi do zápěstí vykousla moje holka, chtěla mi pít krev,“ ukazuje vnitřní stranu rukou Karel. Dva masivní strupy by zřejmě mohly vyprávět… Student se ale jen směje. Takové praktiky mu rozhodně nevadí a ve skutečnosti, jak se říká, mu tím jeho děvče krev nepije.

Úchylové a devianti
Zákrok zakončený pěkně do hloubky rozšklebenou krvavou jizvou je u konce. Karel za celou dobu ani nevzdechl, s výsledkem uměleckého díla je spokojen. Fousáč už po několikáté smývá krev, nohu maže antiseptikem a prostor rány plní vazelínou. To proto, aby k sobě kůže nemohla srůst. Obvod lýtka je posléze pevně omotán průhledným celofánem.

„To jen pro dnešek, aby neměl kalhoty od krve,“ vysvětluje. V dalších dnech Karla čeká omývání nohy desinfekčním mýdlem a denní likvidace strupů. K sepsi prý takřka nikdy nedochází, stačí zachovávat obvyklá hygienická pravidla.
Rozhlížím se po studiu. Kromě piercingu, tetování a zmíněných technik je tu možnost nákupu stříbrných šperků nebo skleněných, různě tvarovaných náhražek mužství. Všude po stěnách visí fotografie propíchaných a zdobených částí lidských těl, stoly se prohýbají pod tíhou katalogů nabídek. Evidentně prosperující studio s bohatou klientelou. „To si nemysli, tady se zas tolik vydělat nedá,“ dušuje se majitel. Toho, kdo souhlasí s nafocením své úpravy pro reklamní účely, vyjde zákrok asi na třetinovou cenu. Podobná služba jako právě zjizvená noha stojí běžně kolem 1500 korun, za reklamu vyjde na pětistovku. Přes prázdniny je kšeft horší, na podzim to zase propukne.
Jací lidé do podobných studií chodí? Fousáč to vidí takto: „Někteří zákazníci jsou zaměřeni na sado maso, jiní můžou být i různí devianti nebo úplně běžní lidi. Ale úchylkové jsme vlastně všichni. Kdo může říct, co je vlastně normální?“
Karel odchází, dostavila se jeho dívka. Lituje, že nestihla přijít dřív, mohla by vidět krev. Příště snad bude hbitější.

Co je to?
Cutting – vyřezávání do kůže. Plastická jizva vznikne tím, že je rána vytrháváním strupů udržována co nejdéle čerstvá. Jinou variantou je vrchní vrstvu kůže vyřezávat v plochách. Jizvu je možno obarvit vsypání popela nebo aplikací tetovacího barviva.
Branding – vypalování značek do kůže pomocí rozpáleného kovu na 800 °C. Vhodné pro tvary bez nároků na drobný detail.
Implantáty – 3D modelace těla. Vzniká vsunováním ocelových, teflonových nebo titanových předmětů pod kůži. Zakladatelem je americký kontroverzní umělec Steve Haworth.
Bodyart – všechny metody zdobení těla. Vznikla před mnoha tisíci lety. V Egyptě, Indii, Číně se zdobilo hennou, primitivní kmeny mají tradici v propichování, vypalování i vyřezávání ornamentů do kůže.
Piercing – Propichování různých částí těla a zdobení otvorů rozličnými šperky.
Tetování – Pomocí tetovací jehly se na kůži vytváří drobné vpichy, které se plní přírodním barvivem. Na těle tak mohou vznikat obrazce od nevkusných malůvek po umělecká díla.

Foto: www.hell.cz

Nechala byste se podobně vyzdobit? Nebo vám to přijde jako úchylka?

Reklama