Reklama


V nížinách se udělalo hezky, slezl sníh a o slunečném víkendu už lze vyrazit na kole. Ačkoliv jaro podle kalendáře ještě nezačalo, můžeme vyrazit na cyklistickou túru i s malými potomky. Nabízíme dva tipy skoro po rovině, kde se rodiče nezpotí a děti nezmrznou.

Obě trasy zvládnou i malé děti na vlastním kole, nebo třeba v sedačce či na vozíku za dospělým, protože stoupání je na nich jen mírné.

Navíc se ztratíte v davu, protože na všech popsaných cestách jezdí více cyklistek a cyklistů, než kolik chodí pěšáků.

Lednicko-valtický areál

Spousta lidí zná jihomoravský zámek Lednice. Někteří si prošli i zámecky park s romantickým skleníkem a labyrintem geometricky sestříhaných keřů. Ale nemnozí si užili zdejší přírody.

Pojeďme si tedy udělat dvanáctikilometrový pohodlný výlet po lesních cestách do krajiny, kterou místní šlechtický rod Lichtensteinů přetvořil z močálovitých lužních lesů na oázu odpočinku.

Z Lednice pojedeme nejprve podél Zámecké Dyje, poté objedeme Lednické rybníky, vystoupáme do dubových a habrových lesů a nakonec skončíme ve Valticích. Uvidíme turecký minaret, řecký Apollonův chrám, rustikální Nový dvůr, středověký pomník svatému Hubertovi a empírový vítězný oblouk zvaný Randez-vous.

Vše je sice kašírované a jen jakoby, protože se samozřejmě nejedná o originály. Ty však díky svému stáří nějakých dvě stě let už mají dostatečnou patinu na to, aby se daly brát vážně. Ve své době ovšem byly zřejmě jako pěst na oko, podobně jako dnes plastové napodobeniny renesančních nebo antických schodišť u některých podnikatelských sídel.

Čas: 1/2 dne
Na start: vlakem do Břeclavi a odtud lodí do Lednice, nebo vlakem rovnou do Podivína
Domů: vlakem z Valtic

Královskou stezkou na Karlštejn

Na Karlštejn nejezdíval jeho stavitel Karel IV. z Prahy, ale z královského města Berouna. Z hlavního města by totiž musel překonávat hluboké lesy, rokle a hřebeny, kdežto z Berouna to vzal pohodlně po rovině podél vody.

Touto cestou dnes proudí každý víkend desítky cyklistek a cyklistů, celé rodinky na kolech i osamělí lovci kondice. Snad ani nepotřebujeme mapu.

V Berouně se dostaneme na levý břeh Berounky a po nové asfaltové cyklostezce na břehu mezi řekou a skalami jedeme až do obce Srbsko. Jestli chcete jíst a pít, doporučujeme to udělat v některé ze srbských restaurací, dál už to bude dražší.

Do Karlštejna odtud vede dokonale rovná silnička s hladkým asfaltem. Podle nátury si užijte sportovní rychlou jízdu v háku jako závodníci jeden za druhým, nebo naopak vychutnávejte poklidným šlapáním výhledy na řeku ve skalním kaňonu.

Čas: 1/2 dne
Na start: vlakem do Berouna
Domů: vlakem z Karlštejna

Vozík, sedačka nebo tyč?

Rodiče mohou vozit malé děti buď ve vozíku, nebo na cyklosedačce. Jaké jsou jejich výhody a nevýhody?

Cyklistický vozík je ďábelský vynález. Plně na něj platí známý zákon velkého batohu: „Čím máte více místa, tím více zbytečností s sebou vezmete." A cyklovozík nabízí místa královsky! Kromě jednoho až dvou dětí pojme také stan, spací pytle, karimatky, jídlo, pití, spoustu oblečení, hračky...

Ale kdo to má všechno tahat? Na delší výlety proto zapojují vozíky za svá kola především otcové. Na krátké pojíždění po městě nebo vesnici to zvládnou i slabší ženy.

Řízení soupravy kolo-vozík se podobá nákladnímu autu. Zatáčky je potřeba nadjíždět, ve vyšších rychlostech je nutné dávat pozor na převrácení vozíků. Děti v nich lze vozit od půl roku do přibližně pěti let. Záleží na tom, jakou máte kondici a jak rychle pasažér přibývá na váze.

Pokud trávíte čas na kole mimo hlavní silnice, není nic lepšího než dobrá sedačka dozadu za sedlo. Měla by trochu pružit, umožnit pevné upnutí dítěte přes ramena i pas a chránit hlavu, ramena a nohy. Ježdění se sedačkou je opatrně možné už od tři čtvrtě roku, ale delší výlety se doporučují až ve dvou letech.

Při jízdě se sedačkou se na rozdíl od vozíku musí myslet hodně dopředu. Včas přehazovat, držet rovnováhu při pomalé jízdě, při zastavení nenechat spadnout kolo na zem, nedrncat, terénní nerovnosti přejíždět hodně opatrně a neustále kontrolovat dítě za zády.

Sedačky dopředu, které se upínají na rámovou trubku kola, jsou na delší ježdění nepohodlné. Rodič šlape s koleny od sebe, bradou naráží do helmy dítěte a neustále bojuje se stabilitou.

Spojovací tyč

Děti, které se už udrží v sedle, ale moc toho ještě neušlapou, mohou jejich otcové zapojit na spojovací tyč. V obchodech je najdete spíše pod anglickým označením trailgator. Přední kolo dětského bicyklu se zvedne nad zem a na zadním se jede.

Jestli se s vozíkem jezdí jako s náklaďákem, tak řízení soupravy dvou bicyklů spojených trailgatorem připomíná práci tiráka s dlouhým návěsem. Malý cestující se ovšem cítí pohodlně jako na kolotoči. S řídítky může dělat, co chce, ale ono to samo jede.

Foto: Jakub Turek a archiv

Připravil server www.horydoly.cz