kid

Každé dítě si žije v tom svém kouzelném světě, kde se cítí v bezpečí, a mnohdy krutá realita všedního života ho netrápí. Zkuste vstoupit do tohoto čistého prostoru třeba vyprávěním o tom, jaké to bylo, když jste byli malí vy.

Děti vyprávění milují. Ti nejmenší na vás budou hledět svýma vytřeštěnýma očima a hltat vaše slova jako pohádku, ty větší budou ve svých hlavičkách prožívat vaše dobrodružství.

Díky vašemu vyprávění zjistí, že i vy jste byli těmi malými dětmi, které měly svá dobrodružství, a že stejně jako vy někdy dopějí. Možná se vám to zdá jako samozřejmost, ale není tomu tak.

Sblížení, ke kterému při takovém vyprávění dochází, je nenahraditelné. Kromě toho, že dojde k identifikaci dítěte s rodiči, dochází při tom i ke sblížení vnitřnímu, které je pro vzájemný vztah rodičů a dětí důležitý. I vy jste byl dítětem, které dělalo lumpárny, padalo z kola, dělalo starosti i radost rodičům, jste to pořád vy, ale díky vyprávění jste svým dětem mnohem blíže.

Nikdy se ale nesnažte dávat svým dětským příběhům moralizující záměr. Vyprávění musí být upřímné a pravdivé. V opačném případě se dočkáte leda tak odmítavého postoje a neuslyšíte  žadonění: „Táto, mámo, vyprávějte nám, jak…!“

Reklama