Reklama

Čtenářka Dimsy jakoby popisovala mé dětství a trávení prázdnin. To byly časy, kdy jsme si jako děti mohli dělat celý den co jsme chtěly a nikdo nás co hodinu nekontroloval mobilem. Díky Dimpsy za příspěvek!

Mé děti jezdily každý rok na čtrnáct dní na tábor. Vždycky se moc těšily. A ani se mi po nich nestačilo stýsknout, protože než jsem se doma otočila, bylo čtrnáct dní pryč a byly zpátky. Syn později jezdil jako praktikant, či jak se to jmenuje. Začal už ve čtrnácti. Jel se na ten tábor jen podívat za kamarády a než se nadál, byl jmenován vedoucím nejmladších dětí. No já vím, mělo mu být minimálně patnáct, ale nějaký nezodpověda jim tenkrát nepřijel.

Hlídací babičky nebyly. Maminku jsem už neměla a tchýně hlídat nechtěla. Jen někdy přes víkend, ale to velice vzácně. Nevyčítám jí to a docela ji chápu. Tři děti je na někoho přeci jen moc.

Dva týdny jsem pak s nimi společně trávila u dědy a tři na chalupě u kamaráda ještě s jeho dětmi a trojici doplňovala má kamarádka se svými potomky. Taky tři psi a někdy i kočka. A protože jsme tenkrát ještě nevěděli, že spustit děti jen na vteřinu z očí je trestné, vypustili jsme je tam do polí, luk, lesů a skal a viděli je jen u jídla a spánku, pokud se náhodou zrovna rozhodly jíst a spát „doma“.

Jelikož Džamila a ji podobní v té době ještě tahali kačera, nebo si hráli v uhláku na horníky, využívali jsme své ratolesti i k práci. Například jsme jim vrazili do rukou pily a sekyry a vyštvali je do lesa na dříví, aby bylo na čem uvařit.

Když měl někdo hlad, mimo daný rozvrh, musel se o sebe postarat sám.  Neuměl – li si ukrojit chleba, požádal nějaké starší dítě o pomoc. To mu „radostně“ pomohlo, takže se to radši rychle naučil sám. Požádat matku, tetu, či otce-strýce si nedovolil nikdo, neb ti měli pod bezem u kávy mnohem důležitější věci na práci, než věčně prázdné žaludky sedmi až dvanácti dětí, podle toho, kolik kamarádů ještě dorazilo z okolních chat.

Samozřejmě, že jsme chodili na výlety, na houby, na plovárnu, nebo jen tak na procházky po okolí. Prožili jsme tam takto mnoho prázdnin, než nás děti začaly postupně opouštět a jely si za svým.

Byly to krásné časy, až se mi při vzpomínce vloudí slza do oka.

Hezký prázdninový den

Dimsy
Text nebyl redakčně upraven


Dnes magazínu vévodilo téma : Co děláte s dětmi o prázdninách? 

V 16.00 jednu z vás za příspěvek, který mne nejvíce zaujal odměním. A protože ženě nejen v létě sluší kytice, tak ji jedné z vás ještě dnes pošlu.