Ale ano, také máme rádi pohádky. Tři oříšky nebo Pyšná princezna jsou pro spoustu lidí základním předpokladem těch správných Vánoc. Je ale třeba, abychom se naučili televizi taky vypínat. Nesmějte se – pro někoho je stisknutí ovladače nepředstavitelná námaha, srovnatelná se zdoláním osmitisícovky. Cvak, pohádka skončila, takže bednu vypneme a jdeme dělat zase něco jiného. Nechceme přece vychovat TV-dítě.

Jak že se pozná televizní dítě? Špatně se vyjadřuje. Je to důsledek jednosměrné komunikace, trvající dlouhé hodiny. Má jen omezenou schopnost soustředění, je netrpělivé, neumí pozorně naslouchat. Nedokáže si samo hrát a je protivné a unuděné, když není nablízku televize ani videohra. Televize také snižuje schopnost se učit, a zdá se, že největší škody napáchá na nadaných dětech. Zjistilo se, že u dětí s nadprůměrným IQ, které ale mají ve zvyku vysedávat před televizí, jsou výsledky testů stejně nízké jako u méně nadaných žáků.

Umění být TV divákem

Stejně jako učíme své děti chodit na nočníček, vyslovovat první slůvka nebo jíst nožem a vidličkou, měli bychom je od dětství trénovat v umění používat televizní přijímač. Ne všichni to zvládáme – pokud trávíte každé odpoledne sledováním telenovel nebo o půlnoci podřimujete u obrazovky, těžko své děti naučíte, jak se nestat TV otroky. Největší chybou je přijít k televizi a bezmyšlenkovitě ji zapnout – bez ohledu na to, co zrovna dávají. Ať je tam totiž cokoliv, ta světélkující hydra nás chytne a nepustí. Budeme zírat, dokud nás někdo neodtáhne.

Dobrý způsob, osvědčený v mnoha rodinách, je systém plánování. Rodiče prostě s fixem v ruce prohlédnou televizní program a označí pořady, které se budou sledovat. Děti mají samozřejmě možnost výběr ovlivnit; začíná to zpravidla tehdy, kdy se naučí číst, a získají tak nepříjemně přesný přehled o tom, co je na programu a kdy. Ovšem podle přesně stanovených pravidel, třeba „jeden pořad denně“ - to záleží na věku. Pro děti je to cenná zkušenost, učí se tak posuzovat hodnotu jednotlivých pořadů a zvykají si na pocit odpovědnosti za svůj volný čas.

Dívejte se s dětmi

U menšího dítěte (do šesti, sedmi let) by mělo platit, že se na televizi díváme společně s ním. Žádné odkládání! No tak dobře, někdy to přijde člověku zatraceně vhod, ale nemělo by to být pravidlem. Svými komentáři, účastí s hrdiny a posilujícími stisky v dramatických chvílích poskytujeme svému dítěti důležitou citovou oporu. Často je také potřeba vysvětlit věci, které přesahují jeho zkušenost. Ani staršího potomka ale nemusíme nechat obrazovce tak docela napospas. Tím, že s ním občas sledujeme jeho oblíbené programy, pronikáme do jeho světa a získáváme témata k hovoru.

Osvoboďte se! Tohle všechno můžete dělat o Vánocích, až najdete odvahu bednu vypnout:

  • Nadělte si barvy na textil a vyrobte si rodinná trička. Společně omalujte závěs do dětského pokoje.

  • Pokud je u vás sníh, zahrajte si na stopaře: jeden člen rodiny vyrazí do terénu v botách s výraznou podrážkou, ostatní mu dají náskok a pak jdou po jeho stopě, dokud ho nedostihnou.

  • Nafilmujte na video jeden rodinný den včetně ranního vstávání, čištění zubů, přebalování, přípravy oběda, hraní s novými hračkami a podobně.

  • Napište někomu milému (babičce, spřátelené rodině) společný dopis (systémem „každý kousek“). Kdo ještě neumí psát, může kreslit.

  • Zajeďte si zaplavat do aquaparku.

  • Zahrajte si Země-město.

Reklama