Odvést bezchybně práci a odevzdat ji v patřičný čas. To je přesně to, co po nás chtějí naši zaměstnavatelé. Když však my poté chceme za svou práci zaplatit, narazíme na výmluvy, hlasové schránky a zapírání. Kdo z vás neměl takovou zkušenost, buďte rádi. Ale ti z nás, kterým se stalo, že pracovali pro malé české firmy a soukromníky, asi budou vědět, o čem mluvím.

 

Výmluvy zabírají
V jedné takové firmě jsem dělala asistentku ekonomické ředitelky. Telefon si věčně nechávala přesměrovaný na mě. Pokaždé, když se mi na stole rozdrnčel, nejistě jsem zvedla sluchátko a formálně se představila. Několikrát mě ani nenechali domluvit. Většinou manželky ochuzených zaměstnanců. „Slečno, vy už nám tři měsíce dlužíte výplatu!“ Začala jsem odříkávat naučené fráze o tom, že to není možné, že chyba se pravděpodobně stala v bance a že to hned vyřešíme. Někteří tuto moji básničku slyšeli už po páté. O to větší byl jejich vztek i výhrůžky. Pak přišlo klasické prásknutí telefonem. Já mohla jen pokrčit rameny a napsat šéfové vzkaz, který stejně skončí v koši hned po předání.

 

soutěž Elséve 3 - Jak se původně jmenovala dynastie, z níž pochází současní britští panovníci?
 

Podvodníkům se daří nejlépe
Nevím, jak je možné, že jim to tak procházelo. Já jsem se pak raději rozhodla z firmy odejít. Nebavilo mě věčně lhát a vymlouvat se. A podílet se na okrádání lidí, kteří pro nás poctivě pracovali, jsem opravdu nechtěla. Navíc zaměstnanci nebyli jediní, komu šéfová opomněla platit, a tak když se nám po firmě začali procházet vymahači dluhu, exekutoři a právníci věřitelů se nám stěhovali do kanceláře, bylo to už opravdu nad moje síly. Kupodivu tato firma tím vždy dokázala nějak proplout. Možná i díky neuvěřitelným kličkám ekonomické ředitelky, která v tom opravdu uměla chodit. Každopádně firma je na trhu ještě dnes a vesele tímto způsobem hospodaří.

Loajalita k firmě
Jak ale taková situace může podporovat dobré vztahy na pracovišti? Každý se bojí, aby on nebyl příští měsíc ten, kterému nebude zaplaceno, protože prostě nejsou peníze. Vedení se stává trnem v oku každého zaměstnance a pracovní morálka pomalu upadá. Proč se snažit pro někoho, kdo vám za to stejně nezaplatí? Když budete mít valnou část dne nohy na stole a proklábosíte to s kolegy, vyjde to nastejno, jako kdybyste makali do sedření těla. Loajalitu k firmě příliš nepodpoří ani to, že si vedení odjede na týden na vánoční nákupy do Paříže či New Yorku. Na výplaty totiž nejsou peníze, ale na zámořské cesty ano...

 

Ukradené nápady
Podobně jsou na tom i známí, co dělají na živnostenský list. Předmětem jejich podnikatelské činnosti je navrhování designu webových stránek a jejich tvorba. Už párkrát se jim stalo, že udělali návrh, který firmě poslali k ohodnocení. Ta si návrh převzala, poupravila, využila, ale nezaplatila. A to se většinou jednalo jen o nějakou tu tisícovku. Firmy tušily, že kvůli tomu se s nimi nikdo nebude soudit, a tak si to s klidným svědomím mohly dovolit. Jediné, co si z toho poškozený může vzít za ponaučení, je žádat aspoň nějakou zálohu předem a pro takovouto firmu už nedělat.

 

Já zatím nepřišla na způsob, jak bojovat proti takovýmto malým nezodpovědným podnikům. To jediné, co mě napadá, je se jim vyhýbat, ale člověk si asi někdy vybrat nemůže. A pokud nemáte na firmu reference, těžko můžete tušit, co se z ní nakonec vyklube. Třeba někdo z vás bude vědět, jak s takovými vykuky zatočit.

 

Máte také takovouto zkušenost s nezodpovědnou firmou? Jak byste se proti takovému zacházení bránila vy? Jaká byla nejdelší doba, kterou jste musela čekat na peníze od zaměstnavatele? Jakou nejoriginálnější výmluvu jste slyšela pro neschopnost zaplatit? Myslíte si, že to, že některé firmy neplatí své zaměstnance, je skutečně o neschopnosti, nebo spíš o neochotě zaplatit?

Reklama