svadlena

Před revolucí byly ruční práce dost rozšířené. Nebylo divu. Nouze nás naučila „housti“. V obchodech toho moc nebylo, takže kdo chtěl chodit „moderně“ oblékaný a neměl zdroj z kapitalistické ciziny, nic jiného mu nezbývalo. Umět šít, plést a háčkovat mělo obrovskou výhodu.

Já jsem si na výrobu vlastního oblečení netroufala, až na pár svetrů a čepic jsem to raději nechávala zkušenějším, ale vyřádila jsem se na svých dvojčatech. Bylo to vlastně takové šití na panenky. Uštrikovat dva svetříky, dvě čepičky a dvě šáličky tolik času zase nezabralo. Většinou mi na to stačil jeden víkend. Strašně mě to bavilo hrát si se vzory a barvami, aby nebyly úplně stejné. Pak jsem si ty dvě panenky  oblékla, posadila do kočáru a sklízela komplimenty kolemjdoucích. „Jé, mladá paní, kde jste koupila ty krásné soupravičky?“ ptaly se mě jiné maminky a já se dmula pýchou, že jsou mé vlastní výroby.

Časem jsem si troufla i na tepláky. Znáte to, v době, kdy děti lezou, na nich jen hoří. A tak jsem rozstříhala jégr trika, obarvila, sešila overlokem a pro odlišení jsem na laclíky přišila roztomilé nášivky. 

Takhle jsem tvořila, dokud k nám nepřišly první secondhandy s hadříky u nás dosud nevídanými a ještě k tomu za pár korun.

A dnes? Zdá se, že ručním pracím odzvonilo. Kdo by ztrácel čas nad šicím strojem, s pletacími jehlicemi nebo háčkem, když se dá všechno koupit? Kromě toho to máte hned a v solidní kvalitě, což se o mnohých výtvorech laické výroby říct nedá.

„Tak to bych se tebou hádal,“ hájil domácí krejčovinu hromotluk s urousanými vlasy v jedné venkovské hospodě, kam jsme zašli na grog.  „Ušiju si skoro všechno. Od záclon až po kalhoty. Vyměnit zip nebo si založit džíny je pro mě hračka.“
No jo, zase jeden hospodskej chvástal, pomyslela jsem si, bůhví, jak ta jeho práce vypadá. Sotva jsem stačila domyslet, zvedl nohu nad stůl.
„Tyhle jsem si taky zkracoval sám.“ Rovné, jako když střelí. Valila jsem oči na perfektní práci muže, který se živí jako dřevorubec.
„No to seš dobrej, a proč to vůbec děláš?“
„Protože mě to baví. Miluju stroje a ten šicí není výjimkou.“

Chlap, který si šije a přitom není vyučený krejčí, bude spíš raritou, ale jak jsou na tom ženy?

„Vymřely“ domácí švadleny, nebo naopak zažívají renesanci? Svolávám všechny, které si na sebe či na své blízké šijete, pletete nebo háčkujete, pojďte se pochlubit svými díly. Vyrábíte si oblečení nebo i doplňky do bytu? Co vás k tomu vede, když se dá všechno koupit? Od koho jste se to naučila? Kde čerpáte inspiraci?

Napište nám, nebo vyfoťte svoje výrobky a pošlete na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama