Reklama

Říká se, že každá  mince má dvě strany nebo také že nic není jen černé, nebo jen bílé. Tato moudra platí i o moderních „vynálezech“, které se staly běžnou součástí našich životů. Televize, rádio, telefony, počítače, internet – všechno jsou to sice báječní pomocníci, když je používáme s rozumem, ale na druhou stranu nám mohou i velice nepříjemně poznamenávat a řídit naše životy.   

rodina

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Televize, rádio, telefony, počítače, internet - všechno jsou to sice báječní pomocníci, když je používáme s rozumem, ale na druhou stranu nám mohou i velice nepříjemně poznamenávat a řídit naše životy, vyvolávat závislosti a okrádat o drahocenný čas.

  • Technologický pokrok za poslední roky je obrovský.

Naše babičky neznaly v mládí televizi, něco na způsob počítače patřilo do žánru science fiction a co si představit po pojmem Facebook, platformě, na které v podstatě „žije“ současná omladina, mnohé dodnes netuší.

A možná jsou o to šťastnější. Všechny tyhle úžasné věci, které - když se na nich člověk nestane závislý - přinášejí do jisté míry do našeho života mnoho pozitivních aspektů, ale bohužel stojí také za „morem“ dnešní doby - absolutním nedostatkem času na normální život.

Co slyšíme od svého okolí nejčastěji?

  • Nestíhám, nestíhám, nestíhám...

Emailová Lucie

Už přes deset let začínám každé ráno tím, že si sednu k počítači a pročítám v rychlosti ještě v noční košili emaily,“ přiznává pětatřicetiletá Lucie, která pracuje v marketingu v jedné velké firmě. „Nejde jen o emaily pracovní, ale samozřejmě musím - nebo možná chci - nahlédnout i do těch ostatních, abych byla v obraze.“

Tahle činnost jí mnohdy zabere až hodinu a podobný rituál si pak dává ještě v práci po obědě, před odchodem z práce a nakonec večer těsně před spaním. „Poctivě říkám, že je to strašný žrout času a kdybych k tomu přistupovala racionálněji, jistě bych tu dobu mohla zkrátit, ale neumím z toho nějak vystoupit,“ krčí rameny.

Bulvární blondýna

Na rozdíl od Lucie, která jen nezvládá odlišit pracovní a důležité emaily od těch ostatních, je na tom třicetiletá Anička mnohem hůř. Pravidelně ji totiž rozptylují veškeré odkazy na články, které ji lákají k rozkliknutí. „Stačí, abych šla něco hledat na nějaký internetový vyhledavač, a jsem ztracena. Vše je uděláno tak chytře, že se chytnu do pasti lákavých bulvárních titulků a nemohu z ní ven,“ popisuje svou slabinu úřednice, která přiznává, že má ráda různé klepy ze showbyznysu a sleduje také často v televizi různé reality show. „Vím, že to zní hloupě, že je to dělané jako show, ale já to prostě s těmi účastníky opravdu prožívám a nemohu vynechat žádný díl. A samozřejmě si pak na internetu pročítám i další informace k tématu.“

Facebooková Dana

Za své velké osobní vítězství považuje dvaatřicetiletá Dana, že nedávno zrušila svůj účet na Facebooku. „Uvědomila jsem si, že neustále během dne sleduji, co kdo z mých přátel dělá a s kým to dělá a že mi do toho vlastně vůbec nic není, “ směje se, i když přiznává, že první dny byly těžké a připadala si jako dítě, které má dlouhodobé domácí vězení. „Samozřejmě že mě hned napadlo, že vypadnu z kolektivu, že se stanu takovou tou černou ovcí, co si na ni nikdo nevzpomene, ale to ukáže až čas,“ konstatuje moudře a dodává, že od té doby stíhá své úkoly daleko lépe a uvědomila si, kolik drahocenného prostoru věnovala činnosti, která prakticky neměla vůbec žádný zásadní význam pro její existenci a spokojenost. „Teď občas zavolám nějaké kamarádce a jdeme si raději sednout na sklenku vína někam mezi lidi,“ uzavírá svou životní změnu Dana.

Přečtěte si také: