Exorcismus – vymítání ďábla. Je to něco, co máme spojené s temným středověkem. Pak ale shlédnete film. Natočený podle pravdivých událostí. Jenže ty události se staly v 70 letech minulého století. V žádné silně religiozní zemi, ale v Německu. Začnete přemýšlet, uvažovat, shánět další informace. A budete se sami sebe ptát. Je na tom něco pravdy, že člověka může ovládnout ďábel? Není to jen psychická porucha nebo závažnější neurologické onemocnění?

Ten film se jmenuje Exorcism of Emily Rose – V moci ďábla. Horor, řeknete si, tam se dá schovat cokoli. I posedlost temnými silami. Jenže si přečtete dobové materiály, novinové články, lékařské zprávy. A je tu ta pochybnost.

Anneliese Michelová
se narodila v r.1952 v bavorském městečku Klingenberg v obyčejné rodině katolického vyznání. Velmi introvertní, zbožná dívka, studijní typ. V 16 letech bez zjevné příčiny ve škole upadla do bezvědomí, v noci pak měla silné křeče. Uvedla, že pociťovala během tohoto záchvatu jakousi cizí sílu, která se ji pokoušela přitisknout k posteli.

Podobný záchvat se dostavil v srpnu 1969. Rodinný lékař navrhl podrobné neurologické vyšetření s podezřením na epilepsii. I když všechny testy byly negativní, vyšetření bylo uzavřeno jako epileptické onemocnění typu grand mal. Anneliese bylo nasazeno antiepileptikum Centropil, a i když medikace byla pro neúčinnost opakovaně měněna, léky tohoto typu užívala až do své smrti.

Na přelomu roku 1969 a 1970 prodělala Anneliese zánět plic a pohrudnice, které byly posléze diagnostikovány jako tuberkulozní infekce. Při pobytu v plicním sanatoriu prodělala třetí záchvat bezvědomí. Následné neurologické vyšetření nic neobjevilo. Ještě v sanatoriu zažila svoji první vizi, která byla spíše mimořádně působivou imaginací než halucinací, a jejím obsahem byla obrovská šklebící se tlama ďábla. Vize se opakovaně vracela, hlasy se dostavovaly kdykoliv, i během modliteb a sdělovaly jí, že se udusí v pekle. Dívka propadala apatii a depresi.

Poslední z těžkých záchvatů prodělala v červnu 1972. EEG vyšetření i tentokrát negativní. Dívka si začala stěžovat na protivný zápach, který nikdo jiný necítil, imaginativní vize se dostavovaly stále častěji. Pomoc hledala v modlitbě a duchovním životě. Když však s otcem navštívila mariánské poutní místo San Damiano v Itálii, nebyla schopna podívat se na obrazy Krista ani vstoupit do poutní kaple. Dokonce fyzicky napadla ženu, která se o kapli starala.

V té době se s jejím případem seznámil páter Adolf Rodewyk, považovaný za specialistu na posedlost a exorcismus. Nejdřív nechtěl do jejího života aktivně zasahovat, ale vyjádřil přesvědčení, že se o posedlost skutečně jedná. S Anneliese se seznámil další kněz, Ernst Alt, který se s ní začal pravidelně modlit. Doporučil nové neurologické vyšetření, bylo jako předchozí negativní, a tak požádal místního biskupa o svolení k provedení exorcismu podle pravidel Rituale Romanum. Biskup váhal, souhlas vyslovil až v záři 1975.

Mezitím se stav Anneliese prudce zhoršil. Dočasné ochrnutí, křečovité záchvaty trvajících až půl hodiny. Během nich propadala zuřivosti, napadala osoby ve svém okolí, ničila věci kolem sebe, zejména pokud připomínaly Ježíše nebo svaté. Spala jen hodinu denně. Záchvaty hyperaktivity se projevovaly skákáním do vzduchu a pádem na kolena, dokud se jí nerozedřela a neotekla, několik hodin trvajícím neartikulovaným křikem, voláním jména Ježíš s prosbami o pomoc a smilování. Stěžovala si na návaly horka, občas zoufale volala, že má pocit, že hoří. V takových chvílích ze sebe strhávala šaty, koupala se ve studené vodě, vrhala se ve sklepě na hromady uhlí nebo si obličej máčela v záchodové míse. Okusovala zdi, jedla pavouky nebo uhlí. Obyčejné jídlo nepozřela – démoni jí znemožňovali jej pozřít.

První exorcismus se konal 24. září 1975 a následovalo mnoho dalších „sezení". Dívka během nich mluvila několika hlasy najednou, hovořila cizími jazyky a jejími ústy promlouvali „démoni“. Lucifer, Hitler, Jidáš, Nero, Kain a další. Navzájem spolu komunikovali. Bylo pořízeno na 40 zvukových záznamů. Při záchvatech ji museli držet i 3 muži. Anneliesin stav se začal subjektivně zlepšovat, od října se jí objevovaly pozitivní vize Panny Marie, přestala upadat do transu a v únoru konečně zmizely vize všeho druhu - příjemné i nepříjemné. Její fyzický stav se však nadále zhoršoval, prudce ztrácela na váze, nepřijímala potravu, odmítala lékaře a zemřela 1. června 1976. Podle pitevního nálezu nastala smrt v důsledku podvýživy.

Asi za dva roky stanuli její rodiče i oba duchovní, kteří prováděli exorcismus, před soudem. Byli odsouzeni k podmínečným trestům. Jeden ze soudních znalců z oblasti medicíny prohlásil, že základním pochybením bylo, že Anneliese nebyla v závěrečném období svého života zklidněna silnějšími medikamenty, i proti své vůli nebyla vyživována umělou výživou a nepodstoupila elektrošoky.

Jejímu příběhu se dostalo mimořádné pozornosti médií. Hrob je poutním místem a někteří lidé volají po jejím svatořečení. I když zemřela tak mladá, bojovala s démony. Lze však najít tu „pravou“ pravdu?
Ani ve filmu se ji nedozvíte. Odcházíte s pocitem, jak to vůbec bylo? Šlo o nemoc, nebo o posedlost?

Přesto jej doporučuji zhlédnout.
Děj je přenesen do současnosti v USA, z Anneliese je Emily Rose. Ale naštěstí není postižen hollywoodským stylem vyprávění. Skvělé herecké výkony mladé Jennifer Carpenter, která hraje Emily Rose, a Laury Linney, obhájkyně faráře – exorcisty, která na konci příběhu začne pochybovat o svém zatvrzelém ateismu, a především děsivé záběry dívčiných záchvatů mne chvílemi  „zarazily“ do sedadla. Není to ani tak horor jako psychodrama. Když se ale člověk zamyslí nad jeho obsahem, nad tím, že film je natočen podle skutečných událostí, zamrazí jej. 

 

Použity informace z: http://www.fotofetch.com/                                  http://journals.aol.com/orbguy222/StrangersintheNight/entries/1364
http://www.sonypictures.com/movies/exorcismofemilyrose/site/
www.paranormal.about.com

 

Reklama