píše čtenářka Věrulinka o své zkušenosti s výměnou bytů. Přečtěte si o tom, jak dlouho trvalo stěhování z třetího patra do devátého jednoho a téhož paneláku.

Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in.

Výměna bytu v jednom vchodě se řekne, to je hračka, omyl a velký. Moje představa o jednoduchosti, oproti jiné výměně byla bohužel mylná.

Začnu od začátku.

Děti se odstěhovaly a pro nás dva 3+1, bylo nejen zbytečně velké, ale i finančně dávalo zabrat nám důchodcům. K čemu byt držet, rozhodli jsme se s manželem, že byt vyměníme za menší a začali hledat, pokud možno na sídlišti, kde jsme bydleli.

Že by bylo jednoduché najít rozumnou možnost, byl první zádrhel. Všichni už tou dobou se velkých bytů zbavovali. Ale přece jenom pár nabídek se našlo a tak jsme objížděli a prohlíželi si byty-více méně, dvougarsoniéry. Až po páté prohlídce jsme výměnu odsouhlasili a začalo se jednat.

Byl podvečer a u dveří byl dotyčný pán, že má pro nás dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Otázek se mi hlavou honilo nespočetně, ale on mne předběhl a při první zprávě, mě polil studený pot, protože jeho byt se nám líbil. Já s vámi výměnu ruším., to je ta špatná zpráva, ale teď tu dobrou.

Bude vám vadit, když budete měnit byt v jednom vchodě, tedy tady ve vašem? Ne, nebude, ale s kým? Vydržte, já pro kamaráda vyjedu do 9. patra, nebude vadit ta výška? No, bude, ale je tam průchozí chodba do vedlejšího vchodu, v případě, že nepojede výtah, tak to by šlo.

Zavřela jsem dveře a než jsem se stačila z údivu probrat, už zvonil s kamarádem. Otevřela jsem dveře a překvapeně jsem zírala na jeho kamaráda, vždyť my se přece známe, sice jenom při čekání na výtah, ale známe se od vidění.

Pojďte se podívat na můj byt. V jeho bytě jsem byla v údivu, protože měl byt pěkný, vše nově upravené, včetně zděného jádra, což i původní pán uznal, že vlastně kamarád má hezčí byt, nežli on.

On si sehnal byt vedle ve vchodě, byli to kamarádi z vysoké školy a pracovali spolu v jejich soukromé firmě a chtěli bydlet blíže sobě.

A došlo konečně na výměnu. Nebyli třeba stěhováci, pomohli nám kamarádi, ale?..Už jsem u té mé představy o jednoduchosti, opak byl pravdou.

Jeden pokoj jsme museli vystěhovat kam se dalo, nejvíce věcí na chodbu, aby on mohl si své věci nastěhovat do ní. Potom naše věci k němu-už vlastně k nám. Třetí patro bylo na chodbě zavaleno věcmi, nábytkem, totéž v 9. patře.

Při vybalovaní pytlů, které byly skoro celý den na chodbě, jsem zjistila, že mi dva pytle chybí. Lidi jsou prostě nenechaví a využijí každé možnosti, jak něco někomu ukrást.

Nábytek zůstával na chodbě ještě další dva dny, díky malování a dokonce dokázal někdo poškrábat obývací stěnu. V bytě jsme dlouho nebydleli, protože došlo na koupi domečku.

Zdraví Věrulinka a věřím, že mě už stěhování, či nějaká výměna nečeká, čeká, ta poslední cesta, ale o té už nebudu vědět.

Milá Věrulinko, nač ten smutný závěr? Pryč s černými myšlenkami, teď jste( doufám ) spokojená, jak žijete, tak si užívejte domečku, zahrádky a radujte se ze života

Text nebyl redakčně upraven

 

 

 

Reklama