Cestování

Výlet málem stál manžela život

 

V pátek jsme se s manželem mrkli na předpověď počasí a bez dlouhého váhání se rozhodli, že vyrazíme na pořádný výlet.

Vezmeme lesy české křížem krážem, přespíme v hotýlku, vykoupeme se, prostě si uděláme bezva víkend.

 

Na cestu (vlakem) jsme se dali v sobotu už v sedm hodin ráno. To bylo opravdu příjemně a já se hrozně těšila jak si odpočinu. Myslím psychicky. Mám totiž dost náročné zaměstnání, kde sice celý den sedím, ale hlavu mám zavalenou starostmi.

Takže takové dva dny v přírodě byly pro mě skutečným lékem na duši.

 

Řeknu vám, v lese bylo krásně – tedy dopoledne. Stíny stromů vrhaly příjemný stín a nám se šlo moc hezky. Neměli jsme jasně stanovený cíl naší cesty, takže jsme šli, jak se říká, kam nás nohy nesly.

 

Odpoledne jsme skončili v malé hospůdce a dočerpávali energii, kterou nám horko a komáři značně ubrali. Okolo čtvrté jsme se vydali k hotýlku, který od hospůdky byl patnáct kilometrů a protože jsme odmítli jít po rozpálené silnici, rozhodli jsme se cestu zkrátit přes les, který já, ani muž neznáme.

 

Asi po hodině cesty (šli jsme dost pomalu) jsme narazili na strmý spád, který jsme buď to museli obejít, nebo to risknout a slézt ho.

No, vybrali jsme si druhou možnost.

 

Ze začátku to šlo, ale pak mini cestička zmizela a zůstaly jen kameny, křoví, kopřivy a kořeny od bříz. Já šla jak po..... kdežto manžel hrdina skákal jako kamzík. Jenže si nevšimnul právě jednoho kořenu, ukrytého v křoví.

 

Zakopnul, nevybral to a už se kutálel ze srázu. Krve by se ve mě nedořezal.

Nevím jak, ale dokázala jsem kopec seběhnout a dole – naštěstí u cesty, našla manžela, potlučeného a skuhrajícího.

Držel se za kotník a dokola opakoval hodně sprostý slovo.

 

Nezbylo, než mobil zavolat pomoc. Vysvětlil operátorce záchranné služby kde se právě nacházíme mi tedy zabralo hodně sil, ale nakonec jsme se domluvili.

Manžel má parádní výron a já se ještě teď vzpamatovávám z toho zážitku.

 

Naštěstí vše ještě dopadlo relativně dobře a vůbec nechci domyslet, jak celý náš výlet mohl skončit. Každopádně už nikdy nebude riskovat a radši si zajdeme několik kilometrů na víc, než takovýto konec výletu prožít ještě jednou!

 

Julča

 


 

Milá Julčo, věříme, že tvůj muž bude brzy fit a vy zase budete moci vyrazit na výlet, který si už určitě vychutnáte a budete ušetřeni podobného, nemilého zážitku!

 

 

   
30.05.2005 - Zahraničí - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [3] colombo [*]

    Ale je fakt, že se nikdo nezřítil! Ale zopakovat bych si to určitě nechtěla.

    superkarma: 0 31.05.2005, 08:33:25
  2. avatar
    [2] colombo [*]

    Taky jsem zažila něco podobného. Ale to jsme jeli na kolách a chtěli si zkrátit cestu. Jeli jsme tenktár na Hlubokou a obcházeli jsme v lese oboru bílých jelenů. Cesta se zužovala a zužovala až nebyla žádná, jenom pěšinka, která se místo úplně ztrácela, sráz a kořeny a kameny. A to jsme se táhli ještě s kolama.

    superkarma: 0 31.05.2005, 08:32:23
  3. avatar
    [1] sara.l [*]

    ale Julčo...proč by měl manža přijít o život,nebuď tak měkká,chlap přece musí něco vydržet..néé

    superkarma: 0 30.05.2005, 17:28:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme